píčou úplně ke zdi
Monday, September 7, 2009 6:57:04 PM
Oblíbeným přirovnáním můžu začít popis víkendových zážitků. Už cesta na Slovensko naznačila průběh zbytku víkendu. Dvacet kilometrů od centra závodů se objevil zákaz vjezdu a objížďka, pochopitelně neznačená a navíc až přes Bratislavu. U první pumpy o vesnici jménem Pezinok obsluha v životě neslyšela, cestou ke druhé se na nás nalepili další dvě auta s bajkerama v domnění, že víme kam jedeme. Teprve zastávka u další OMV jim naznačila, že podobně jako oni i my jedeme do prdele. Naštěstí jsme tentokrát byli už správně navigováni a dorazili dokonce včas. Pořadatel ale neriskoval s ostatními účastníky z Čech a posunul start o hodinu. Tak jsme se nasáčkovali do našeho penzionu u kterého byl i start a malovali si jaký to bude hezký middle, když převýšení na 10km je 220m (u bab to bylo 8.6/150).
Závod jsem plánoval na mapovou jistotu, fyzičkou to letos opět nedoženu. Hned jedničku jsem jel teda na jistotu, rovně, druhou křižovatku doprava na tečku a pak domapovat ke kontrole. Postup měl chybku, tečkovaná cesta v lese nebyla. Tak jsem chvíli jel po lese, pak chytil cestu, na ni se nechytil a první pětiminutová chyba byla na světě. Nepoučen z krizového vývoje na jedničku jsem i na dvojku jel po tečce. Tečka po chvíli zmizela, tak jsem to vzal lesem, pak jsem našel nějakou cizí kontrolu, tak jsem se konečně vysral na mapování cest a podle vrstevnic jsem po lese dvojku našel. Mapová excelence pokračovala na trojku, kdy jsem objížděčku po široké cestě zalomil opět blbě do teček. Další exibice jak mapaře tak uryho pokračovala na šestku, seběhnout 20 metrů na dlouhou čárku a po ní dolů z kopce vypadalo jako optimální volba. Drobnou chybkou bylo že zřejmě loni někdo vinohrad přeoral a vzal to i s tou cestou. Ale po louce se jet dalo a rozhodně jsem tam mimo cestu nejel sám. Blbý bylo že v jednu chvíli se mi cosi podívalo do předního kola a poměrně rychle jsem si vysedl směrem dopředu. No nic. Na sedmičku jasná cesta zprava, přes hráz rybníčku a po silnici. Bohužel to co vypadalo jako průjezdná hráz tak to byl optický klam nějakého nového mapového klíče vymyšleného pravděpodobně na počest tohoto závodního víkendu. No co, postup se dal objet mimo mapu, akorát se přidalo díky tomu pár vrstevnic. Kopců jsem měl na naplánovaných dvěstě metrů nastoupáno až až a tak si říkal, teď sjedu do vesnice a těch deset kontrol ve vesnici je po rovině (vrstevnice ve vesnici nebylo v kresbě nějak moc vidět, naštěstí, aspoň to tak nedeprimovalo předem). Vesnice byla nahoru dolů, naštěstí proti jiným kategoriím se našly i dva postupy na volbu, kde se dalo docela získat správným objetím. Já jsem aspoň držel krok s Kingem, který mě dorazil na dvanáctce a ujel mi až na sedmnácté. V cíli jsem měl pěkných 85 minut, najeto přes 20 km a nastoupáno 470m.
Poměrně výživný middle za sebou a představa, že podobně přestřelená bude i klasika, nebyla nic moc. Zkoušel jsem se utěšovat, že avizované převýšení klasiky 650m bylo už změřeno dobře. Současně s tím jsem se ale i mentálně připravoval, že to může být hodně dlouhý a kopcovatý výlet. Nakonec druhá varianta se ukázala být bohužel správně. Ráno zjišťuju, že se moc netočí kliky a drhne střed, tak to zkouším trochu rozdělat a vyčitit a naštěstí se daří. Trať je natočená jako dvě velká a jedno menší kolo s průjezdem přes parkoviště a jakoby stavba trati naznačovala, jak by to mohlo pro některé skončit. Úvod přes kopec jsem jel s rozvahou, na trojce jsem si cosi pomyslel o píče, která nás nechá vyjet půl vesnice ke kontrole a hned zase sjet zpátky po stejné cestě dolů. Před pětkou mě trochu rozhodila asfaltová silnice mapovaná nejdřív jako silnice a pak jako dlouhá čárka, přitom asfalt byl evidentně stejný celou dobu. Tak jsem chvíli jel do řitě a pak zpátky ke kontrole. První ultrapostup byl po silnici a poprvé přes parkoviště. Cestou do kopce jsem si říkal, že jestli Helča měla rozum a píchla to a bude už v autě tak to asi píchnu taky. Jestli ne, tak pokračuju. Naštěstí Helča už v autě seděla a ani mě dlouho nemusela přesvědčovat, že už chceme jet domů a ne se ještě dvě hodiny jebat po lese nahoru dolů. Tak jsem po prvním kole, ve třetině trati, po hodině jízdy a 450 nastoupaných metrech sesedl z kola a jelo se domů.
Závody by se daly kdybych měl natrénováno, i ta trochu přestřelená délka by nevadila (vítěz klasiky za 137 minut, to je necelých 40% nad směrný čas a víc než jel vítěz letošního i loňského ultralongu). Sem tam se i zajímavá volba na postupu našla. Ale naprostá katastrofa byla mapa. V lese neviditelné tečkované cesty, to bylo skoro to nejmenší, to se možná dalo čekat a ne se na ně cpát. To že mám na postupu dvě vrstevnice nahoru a přitom jedu furt z kopce, tak to mi taky nevadí. Mapový klíč, kde baráky jsou plnou černou už je trochu na píču, zvlášť když mám mezi barákama půlku trati. Jestli tečkovaná cesta v kameném poli pokračuje nebo ne, to jsem už nezkusil, tak daleko jsem v neděli nedojel. Že na vinici chybí cesta, tak to ji asi někdo mezitím rozoral. Že se chatová kolonie rozrostla asi o deset baráků a začíná v lese asi dvěstě metrů jinde, to se dalo umapovat podle cest, ale je zarážející, jak rychle bratia dokážou postavit tolik nových chatek a ještě je úspěšně zamaskovat, že vypadají jak třicet let staré. Hodně na píču už byl fakt, že některé asfaltové cesty byly mapovány čárkou, to už mi hlava nebrala. Proti tomu dlouhá čárka, kterou jsem ve sjezdu skoro neviděl a ještě nebyly dokreslené polomy, taky nějak nenadchnula. Sobotní dojezd po plné černé byl pro změnu v šutrech a blátě. Hlavně, že byla promapovaná kamenná a jámová pole a taky bažinky a význačné stromy. Co chtěl pořadatel dělat, kdyby se začalo jezdit po vinicích nevím. Pokyny zněly jasně - "Je zakázané pohybovať sa vo vinohradoch medzi riadkami viniča (vinič je značený svetlo žltou farbou). Je povolené sa pohybovať po cestách a trávnatých plochách značených sýto žltou farbou." Bohužel vinice byly plnou žlutou, a co v nich znamenala hromada plných černých čar nevím, že by to byly asfaltové pěšinky dost pochybuju, ale vymluvit by se na to asi dalo. To že v některých kusech vinic a vesnice chybí vrstevnice je už jen další drobnost.
No abych to shrnul, mohly to být hezké závody, kdyby někdo aspoň udělal pořádně klasifikaci cest a použil správný mapový klíč a kdyby měření délky a převýšení pořadatel udělal pořádně, případně otestoval tratě a postavil to o něco méně brutální. Anebo napsal do rozpisu, že to je long a ultralong, aby jsme na to byli mentálně nachystaní.
Cestu domů jsem si ještě zpestřil blbě přidělaným kolem na střechu. Jedu tak po dálnici, tempomat, pohůdka. Pak přijde nějaký hup přes most ve stošedesáti (holt i ty dálnice se všude nepodařily) a najednou vidím, že moje kolo se houpe vedle řidičova okénka. Naštěstí plastový pásky všechno udržely a kolo vydrželo bez újmy. A samozřejmě když chci naskenovat mapy, tak scanner má na to úplně jiný názor...
middle D21
middle H21A
klasika H21A levá část
klasika H21A pravá část
klasika D21 levá část
klasika D21 pravá část
Závod jsem plánoval na mapovou jistotu, fyzičkou to letos opět nedoženu. Hned jedničku jsem jel teda na jistotu, rovně, druhou křižovatku doprava na tečku a pak domapovat ke kontrole. Postup měl chybku, tečkovaná cesta v lese nebyla. Tak jsem chvíli jel po lese, pak chytil cestu, na ni se nechytil a první pětiminutová chyba byla na světě. Nepoučen z krizového vývoje na jedničku jsem i na dvojku jel po tečce. Tečka po chvíli zmizela, tak jsem to vzal lesem, pak jsem našel nějakou cizí kontrolu, tak jsem se konečně vysral na mapování cest a podle vrstevnic jsem po lese dvojku našel. Mapová excelence pokračovala na trojku, kdy jsem objížděčku po široké cestě zalomil opět blbě do teček. Další exibice jak mapaře tak uryho pokračovala na šestku, seběhnout 20 metrů na dlouhou čárku a po ní dolů z kopce vypadalo jako optimální volba. Drobnou chybkou bylo že zřejmě loni někdo vinohrad přeoral a vzal to i s tou cestou. Ale po louce se jet dalo a rozhodně jsem tam mimo cestu nejel sám. Blbý bylo že v jednu chvíli se mi cosi podívalo do předního kola a poměrně rychle jsem si vysedl směrem dopředu. No nic. Na sedmičku jasná cesta zprava, přes hráz rybníčku a po silnici. Bohužel to co vypadalo jako průjezdná hráz tak to byl optický klam nějakého nového mapového klíče vymyšleného pravděpodobně na počest tohoto závodního víkendu. No co, postup se dal objet mimo mapu, akorát se přidalo díky tomu pár vrstevnic. Kopců jsem měl na naplánovaných dvěstě metrů nastoupáno až až a tak si říkal, teď sjedu do vesnice a těch deset kontrol ve vesnici je po rovině (vrstevnice ve vesnici nebylo v kresbě nějak moc vidět, naštěstí, aspoň to tak nedeprimovalo předem). Vesnice byla nahoru dolů, naštěstí proti jiným kategoriím se našly i dva postupy na volbu, kde se dalo docela získat správným objetím. Já jsem aspoň držel krok s Kingem, který mě dorazil na dvanáctce a ujel mi až na sedmnácté. V cíli jsem měl pěkných 85 minut, najeto přes 20 km a nastoupáno 470m.
Poměrně výživný middle za sebou a představa, že podobně přestřelená bude i klasika, nebyla nic moc. Zkoušel jsem se utěšovat, že avizované převýšení klasiky 650m bylo už změřeno dobře. Současně s tím jsem se ale i mentálně připravoval, že to může být hodně dlouhý a kopcovatý výlet. Nakonec druhá varianta se ukázala být bohužel správně. Ráno zjišťuju, že se moc netočí kliky a drhne střed, tak to zkouším trochu rozdělat a vyčitit a naštěstí se daří. Trať je natočená jako dvě velká a jedno menší kolo s průjezdem přes parkoviště a jakoby stavba trati naznačovala, jak by to mohlo pro některé skončit. Úvod přes kopec jsem jel s rozvahou, na trojce jsem si cosi pomyslel o píče, která nás nechá vyjet půl vesnice ke kontrole a hned zase sjet zpátky po stejné cestě dolů. Před pětkou mě trochu rozhodila asfaltová silnice mapovaná nejdřív jako silnice a pak jako dlouhá čárka, přitom asfalt byl evidentně stejný celou dobu. Tak jsem chvíli jel do řitě a pak zpátky ke kontrole. První ultrapostup byl po silnici a poprvé přes parkoviště. Cestou do kopce jsem si říkal, že jestli Helča měla rozum a píchla to a bude už v autě tak to asi píchnu taky. Jestli ne, tak pokračuju. Naštěstí Helča už v autě seděla a ani mě dlouho nemusela přesvědčovat, že už chceme jet domů a ne se ještě dvě hodiny jebat po lese nahoru dolů. Tak jsem po prvním kole, ve třetině trati, po hodině jízdy a 450 nastoupaných metrech sesedl z kola a jelo se domů.
Závody by se daly kdybych měl natrénováno, i ta trochu přestřelená délka by nevadila (vítěz klasiky za 137 minut, to je necelých 40% nad směrný čas a víc než jel vítěz letošního i loňského ultralongu). Sem tam se i zajímavá volba na postupu našla. Ale naprostá katastrofa byla mapa. V lese neviditelné tečkované cesty, to bylo skoro to nejmenší, to se možná dalo čekat a ne se na ně cpát. To že mám na postupu dvě vrstevnice nahoru a přitom jedu furt z kopce, tak to mi taky nevadí. Mapový klíč, kde baráky jsou plnou černou už je trochu na píču, zvlášť když mám mezi barákama půlku trati. Jestli tečkovaná cesta v kameném poli pokračuje nebo ne, to jsem už nezkusil, tak daleko jsem v neděli nedojel. Že na vinici chybí cesta, tak to ji asi někdo mezitím rozoral. Že se chatová kolonie rozrostla asi o deset baráků a začíná v lese asi dvěstě metrů jinde, to se dalo umapovat podle cest, ale je zarážející, jak rychle bratia dokážou postavit tolik nových chatek a ještě je úspěšně zamaskovat, že vypadají jak třicet let staré. Hodně na píču už byl fakt, že některé asfaltové cesty byly mapovány čárkou, to už mi hlava nebrala. Proti tomu dlouhá čárka, kterou jsem ve sjezdu skoro neviděl a ještě nebyly dokreslené polomy, taky nějak nenadchnula. Sobotní dojezd po plné černé byl pro změnu v šutrech a blátě. Hlavně, že byla promapovaná kamenná a jámová pole a taky bažinky a význačné stromy. Co chtěl pořadatel dělat, kdyby se začalo jezdit po vinicích nevím. Pokyny zněly jasně - "Je zakázané pohybovať sa vo vinohradoch medzi riadkami viniča (vinič je značený svetlo žltou farbou). Je povolené sa pohybovať po cestách a trávnatých plochách značených sýto žltou farbou." Bohužel vinice byly plnou žlutou, a co v nich znamenala hromada plných černých čar nevím, že by to byly asfaltové pěšinky dost pochybuju, ale vymluvit by se na to asi dalo. To že v některých kusech vinic a vesnice chybí vrstevnice je už jen další drobnost.
No abych to shrnul, mohly to být hezké závody, kdyby někdo aspoň udělal pořádně klasifikaci cest a použil správný mapový klíč a kdyby měření délky a převýšení pořadatel udělal pořádně, případně otestoval tratě a postavil to o něco méně brutální. Anebo napsal do rozpisu, že to je long a ultralong, aby jsme na to byli mentálně nachystaní.
Cestu domů jsem si ještě zpestřil blbě přidělaným kolem na střechu. Jedu tak po dálnici, tempomat, pohůdka. Pak přijde nějaký hup přes most ve stošedesáti (holt i ty dálnice se všude nepodařily) a najednou vidím, že moje kolo se houpe vedle řidičova okénka. Naštěstí plastový pásky všechno udržely a kolo vydrželo bez újmy. A samozřejmě když chci naskenovat mapy, tak scanner má na to úplně jiný názor...
middle D21
middle H21A
klasika H21A levá část
klasika H21A pravá část
klasika D21 levá část
klasika D21 pravá část

