Andrejka v Německu

Ahojky!
Zde posílám moji závěrečnou zprávu z Eichstättu, co jsem musela odevzdávat UNI u nás v HK.

Závěrečná zpráva
Zimní semestr 2007, KU - Eichstätt, Německo


1. Osobní údaje
Jméno: Andrea Novotná
Studium: učitelství ZS2, Aj+Nj, 2.ročník
Délka pobytu: 4 měsíce (1.10.2007 – 8.2.2008)
Kontaktní osoba na vysílající VŠ: paní Petra Nosková
Kontaktní osoba na přijímající VŠ: pan Josef Ptatschek


2. Příprava pobytu, studium
Kde student získal informace o programu ERASMUS: Již na gymnáziu, dále od studentů na univerzitě, v Buddy Teamu
Jazyková příprava - jak dlouho trvala, kdo ji pořádal: Německý jazyk jsem se učila již od základní školy, dále gymnázium a na VŠ, kde je německý jazyk mým oborem. Na začátku pobytu jsem absolvovala 14ti denní intenzivní kurz německého jazyka, který byl rozdělený podle vstupního testu (na místě) do několika úrovní. Kurz byl placený, 150 Eur, ale byla jsem velmi spokojená.
Jazyk výuky na vysílající VŠ: Německý, anglický, český.
Způsob a systém výuky na vysílající VŠ: Přednášky, semináře.
Způsob a systém výuky na přijímající VŠodobný jako na UHK, kurzy byly rozděleny na přednášky (Vorlesungen), cvičení (Übungen), prosemináře (Proseminare) a hlavní oborové semináře (Hauptseminare). Je důležité při výběru kurzů věnovat tomuto rozdělení pozornost, neboť prosemináře a hlavní semináře jsou většinou náročnější a zakončené písemnou domácí prací (Hausarbeit) v rozsahu 10 – 30 stran.
Systém hodnocení práce studentů (typy zkoušek): Cvičení (Übungen) jsou většinou zakončené malým testem (Klausur) nebo někde stačí jen docházka a referát. Prosemináře (Proseminare) jsou zakončeny z větší části domácí písemnou prací (Hausarbeit) v rozsahu 10 – 20 stran. Hlavní semináře (Hauptseminare) jsou zakončené taktéž domácí písemnou prací ale již ve větším rozsahu – až 30 stran. U přednášek záleží na dohodě s vyučujícím, většinou se jedná o ústní přezkoušení (které si student musí individuálně vyjednat).
Zda používá přijímající VŠ systém ECTS: Ano.
Uznání studia ze zahraničí vysílající VŠ, zda vůbec bude studium uznáno, podmínky pro uznání: Z 90 % je studium na vysílající ZŠ neuznáno. Paradoxně je problém uznávání předmětů na německé katedře, uznané je jen SPESE, ale reálie Rakouska nebo Švýcarska si musí student doplnit v podobě zápočtu. Z anglického jazyka mi po dohodě s vyučujícím bude pravděpodobně uznán SOUČAJ, jelikož jsem navštěvovala obdobný gramatický kurz. Osobně jsem si vybrala kurzy, které mě zajímaly a které u nás nejsou vyučovány. Výborným nápadem je studování dalších cizích jazyků – španělština, italština, polština, ruština, čínština, portugalština, norština, francouzština atd. Kurzy těchto jazyků mají dotaci 4 hodin týdně a jsou velmi intenzivní, člověk lehce získá základy. Navíc většinu kurzů učí rodilí mluvčí.

3. Ubytování, strava, doprava, ostatní

Typ ubytování: Koleje, samostatný pokoj – vybavený, s vlastním umyvadlem, společné sprchy, WC, kuchyň, 15 lidí na patře.
Kdo zařídil ubytování / jak si zařídit ubytování: Ubytování zařídila přijímací univerzita – Jessica Hofmacher. Informace o ubytování student získá zpravidla již před svým odjezdem.
Cena ubytování (za měsíc v EUR): 140 Eur / měsíc. Ubytování se ale platí za celý semestr – 6 měsíců – tj 840 Eur. Dále se hned na začátku pobytu platí vratná kauce 280 Eur.

Zda existuje možnost stravovat se v menze: Ano.
Jak draho vychází menza v porovnání s ostatními možnostmi stravování: Vlastní vaření vychází levněji, obědy v menze vycházely v průměru 1,80 Eur – 2,50 Eur.
Jaké jsou varianty dopravy na přijímající VŠ: Vlak, auto, letadlo. Osobně jsem nejvíce cestovala vlakem.
Cena dopravy (odkud-kam, cena v EUR za jednosměrnou/obousměrnou jízdenku): Nejvýhodnější cestování na přijímající VŠ je vlakem a to ve skupině 5ti lidí. Po celém Bavorsku platí tzv. Bayernticket, který je po 5 osob a stojí 29 Eur. Tento Bayernticket je možné koupit i pro jednu osobu – 21 Eur. Při cestování do Čech se vyplatí zakoupit tzv. Bayern-Böhmen tiket – 34 Eur skupinový, 24 Eur pro jednotlivce. Eichstätt je malé město, doprava tedy není nutná, je vhodné mít s sebou kolo.
Kde (a za jakých podmínek) je přístup na počítač a internet na přijímající VŠ: Přístup na internet je každý den v Rechnenzentrum (počítačové učebně) v komplexu univerzity.
Podmínky pro práci nebo brigády pro české studenty: Nemám zkušenosti, ale brigáda se shání celkem těžko, neboť Eichstätt je malé město plné studentů.
Zdravotní pojištění – zda uznává přijímající VŠ české cestovní zdravotní pojištění, kde je nejvýhodnější uzavřít cestovní pojištění: V Německu je uznáno pojištění české – je vhodné se připojistit.

4. Finanční podpora, náklady na pobyt, celkové zkušenosti
Celkové náklady na studijní pobyt (průměrná částka za měsíc v EUR): 250 Eur (včetně výletů)
V jaké procentní výši přispěla přidělená finanční podpora k pokrytí celkových nákladů: 70 %
V kolika splátkách byla finanční podpora předána: Ve dvou – před odjezdem a druhá v lednu 2008.
Jak byla finanční podpora předána (např. výběr: hotovost, cestovní šeky, převod na účet zřízený v ČR, převod na účet zřízený v zahraničí): Převedením na účet v ČR. V Německu často není možné platit naší kreditní kartou, akceptovány jsou většinou pouze německé EC karty. Proto je dobré vzít si větší částku v hotovosti nebo zřídit německý účet.
Jiné zdroje financování studijního pobytu (např. výběr: grant od jiné organizace/nadace, finanční podpora od rodičů, vlastní úspory, půjčka, práce/brigády v průběhu pobytu, jiné): Především finanční podpora rodičů a vlastní úspory.
Zda se platí na přijímající VŠ nějaký druh poplatků (jaké a v jaké výši): Ano, za každý započatý semestr 44,50 Eur Semesterbeitrag (semestrální příspěvek).
Celkové hodnocení pobytu (škála od 1 do 5, hodnocení jako ve škole): 1 – Z hlediska výuky jsem byla velice spokojená. Docenti na univerzitě byli velmi vstřícní a moc nám pomáhali. Byla jsem nadšená z výuky různých cizích jazyků, čehož jsem také využila.
Návrhy na zlepšení systému programu ERASMUS:
Určitě uznávání předmětů na vysílající univerzitě, neboť je velmi demotivující, když student po půl roce studia musí skládat všechny zápočty a zkoušky znova, i když studoval naprosto identický předmět v zahraničí. Dále bych doporučovala větší informační kampaň pro budoucí Erasmus studenty, neboť informovanost není velká – co se studia a financování týče (ne vše pokryje stipendium).

Jen tak btw...

TOP 5

Jak jsem nejčastěji trávila volný čas?
Uklízením
Internet - mail, icq, skype, youtube (viz. dále), gmail
Vařením
Španělštinou
A s přáteli

Top 5 Youtube
http://www.youtube.com/watch?v=RS2oJm3__48
http://www.youtube.com/watch?v=fijBUeqiW0g
http://www.youtube.com/watch?v=m8fCXUKLQyg
http://www.youtube.com/watch?v=vvlCu1_noTc
http://www.youtube.com/watch?v=PJQVlVHsFF8

Co mě štvalo
Padající a pomalý internet
Mr. D z prvního patra
Paní Veverka z Ausprachenübungen
Neustálý bordel jenom v MÝM pokojíčku
Dlouhé historické výklady na výletech

Co se mi tu líbilo
Noví přátelé
Individuální plán - mohla jsem si dělat co chci:)
Mohla jsem usnout kdykoliv a kdekoliv
Polština
Houstičky

Čím mě pobyt obohatil
Ukázali se praví přátelé
Začala jsem rozumět Slovákům a Polákům
Naučila jsem se vařit
Přestala jsem tolik řešit školu a užívat si studia
Rozhodla jsem se studovat další fakultu (studování dvou VŠ je fun a jde to)


Co mi pobyt vzal
Tak jen jsem trochu víc, než je zdrávo utratila, no....
Jinak jsem nic neztratila...spíše naopak:)

Ale rozhodla jsem se vrátit...
... kvůli rodině a Radkovi
... přátelům (sporadické - oni jsou stejně na icq)
... Buddy
... svému učení
... a UNI, abych byla o krok dál dalšímu stipendiu

...

Tááák, a mám to za sebou! Minulý týden – tedy od 28.1.-1.2. jsem měla Klausura week. Celkem šest zkoušek, každý den jednu, v pátek dvě. Bylo to náročné. A jak takové zkouškové v Deutschlandu vypadá? ….

Pondělí 28.1.2008
10:15 – 13:30 – španělština. Klasika. Tenhle předmět je fajn, ale ta učitelka mě už leze na nervy. Teda ona za to vůbec nemůže, ale prostě je toho hafo moc. 4 hodiny v kuse jsou vražedný a všichni jsme rádi, že už to máme za sebou. Takže vlastně celou neděli jsem se připravovala na španělštinu (domácí úkoly jsem opsala od spolužačky a jen to mi zabralo 3 hodiny). Kapitulace. No a potom hurá napsat si první Klausur – angličtina Upper-intermediate. Měli jsme Headway, učebnice, které opravdu nemám ráda a za celou dobu, co se učím angličtinu, se mi podařilo jim vyhnout. Začala jsem se teda na písemku učit hodinu před testem. Pročítala jsem si zadní část gramatiky a když už jsem byla u třetí lekce, tak jsem byla tak znuděná, že jsem to zavřela a šla na kafe. Ono to nějak dopadne. Co by člověk mohl zblbnout na počitatelných a nepočitatelných podstatných jménech (tu kapitolu, co jsem přeskočila). 16:00 to začalo. Učitelka byla zvláštní. Měnila hlas, hrozně se smála a dělala si z toho testu srandu. Rozdala nám každému krabičku lentilek a nechala nás pracovat. Hádejte, co bylo v testu?  Kapitola ze 4. lekce – počitatelný a nepočitatelný podstatný jména. A zrovna to, co se mi vždy plete. Tak jsem si vzpomněla, jak minulý rok na součaji na UHK se mi stalo úplně to samé úplně s tou samou gramatikou (taky jsem tu gramatiku přeskočila). Naštěstí jsme mohli používat slovníky (anglicko-anglický)…..a tam najdete všechno. Mám z testu vcelku dobrý pocit, vyjít by to mohlo. Domů jsem dorazila pozdě a šla se učit na polštinu, ve čtvrtek mám písemku.

Úterý 29.1.2008
Učím se polštinu….. Tak a 11:00 další zápich. Tentokrát z britské výslovnosti. Docela jsem měla strach, protože jsme na to měli Britku. Nakonec odcházím se Scheinem 2.3, což je ze 6sti stupňové německé stupnice velmi dobrá známka. Učitelka mě pochválila, jak jsem se zlepšila v AJ a jestli chci učit, tak bych určitě měla strávit pár let v Anglii. Z toho mě akorát přepadla depka…. Tady se učitelství bere jako jedno z nejuznávanějších povolání a u nás to nejposlednější. Je to strašně sporné, nebýt kvalitních učitelů, neumím jazyky tak jako teď, ale ….. Prostě prázdnota, naštvanost, že budu studovat tolik let a ještě v zahraničí a poté si sotva vydělám za měsíc na nájem. Učit by mě moc bavilo, ale u nás v Čechách asi ne. Jdu tedy do knihovny a učím se polštinu. Nebaví mě to a chce se mi brečet. Za ty vystudované léta půjdu na základku a budu učit „this is a dog“ a vysvětlovat rodičům, proč jsem jejich synáčkovi zkazila trojkou vysvědčení…. Breakdown.

Středa 30.1.2008
Ráno další zápich - Aussprachenübungen. Paní Veverka (Rita Eichhorn) je na mém Black Listu, protože nás už tím jejím opravováním každé hlásky lezla pěkně na nervy. Přečetla jsem článek stylem jejím požadovaným… Dea Hunt issT im Gártn unT spielt miT meim Brúda. / Der Hund ist im Garten und spielt mit meinem Bruder/. Na což mi řekla, že jsem to přečetla bez chyb, ale nepřirozeně. Mám ji na to chuť říct, že to takhle nepřirozeně požaduje celý semestr. Podle mě nikdo takhle nemluví. A to deA je jasně bavorský a naopak R jsme měli říkat východoněmecký. Grrrr.. No prostě to nějak mám, pochválila mě a výsledek bude příští týden. Jdu domů učit se polštinu.

Čtvrtek 31.1.2008 – Den D
Polština tu byla můj nejoblíbenější předmět. Učitelka skvělá a látka velmi zajímavá. Učím se celý den, přála bych si tu písemku nějak slušně napsat. 16:15 jedu na písemku. Samozřejmě, jsem vyjela z kolejí pozdě. Takže se rychle ženu na UNI, jsem tam za sedm minut, Friedemann má ze mě akorát srandu, že jsem přišla dřív (než obvykle) a ještě takhle vyřízená. A potom tedy následoval test z polštiny, ze kterého mám dobrý pocit (je vidět, že jsem se učila)…akorát ten pravopis….mají I/Y obráceně jak my, a tak se holt ještě někdy spletu. Po písemce jsem hned pádila domů a juchůůůů naučit se na poslední dva zápočty. Extreme Plan: Do 03:00 od 06:00. Tři hodiny spánku, nevadí, musím to dát. Ale jako je to nuda.

Pátek 1.2.2008
Zápich Text Production a zápich Deutsch 6. Z Deutsch 6 mám špatný pocit, moc jsem tomu nedala a bylo to prostě těžký. Jsem ale ráda, že jsem byla v nejvyšší skupině, hodně jsem se naučila. Už alespoň vím, kde mám strop a kde je co zlepšovat. Poté byla v plánu knihovna. Rozmyslela jsem, že asi nepůjdu na španělštinu a místo toho napíšu Hausarbeit. No tak jsem se do té knihovny odhodlávala, odhodlávala, odhodlávala…až jsem tam nedošla. A potom bylo na programu Kreatives Schreiben. Spojil 2 hodiny, tak jsme to měli dohromady 3 hodiny!!! Myslela jsem, že umřu!!! A nakonec nám dal Scheiny. Za ten PERFEKTNÍ mistrovský kousek o obrazu bez rámu mi dal 1.7. Nemám ho ráda. Je na mém Black Listu.

Sobota 2.2.2008 a neděle 3.2.2008
V sobotu jsem jela do KNIHOVNY !!! /když to v pátek nevyšlo/. Tolik lidí…..Pokračovala jsem v hledání knížky ES 700 (posledně jsem totiž našla jen ER a ET…). Naštěstí jsem tentokrát byla úspěšnější. Rovněž jsem spatřila i oddělení germanistiky. Pod číslem se skrývalo asi 5 různých knih se stejným názvem. Vzala jsem tu nejtenčí – cca 40 stran – okopírovala a jela dom. No a potom jsem celý den řešila, jestli tu španělštinu jo a nebo ne. A v neděli jak by smet. Nakonec mě popadla taková depka, že jsem neschopná a neudělala jsem vůbec nic.

…….
A na španělštinu jsem nakonec v pondělí nešla.
…….


Tohle bylo jen tak pro zájemce a důkaz, že se tu musí i trochu studovat. Jinak co se studia týče, ráda bych k tomu věnovala nový článek, který brzičko přibude. Ale teď musím ještě něco udělat do školy – napsat Hausarbeit – Sprachtypologie.


Mějte se krásně a papa.


Účinkovali:

Haluz na Kreatives Schreiben:

Jak jsem slíbila, zde posílám jak v origánle, tak i v překladu svůj domácí úkol na Kreatives Schreiben.

Úkolem bylo: Popište, co si věci na obrazu myslí:



Die Geschichte der Reize der Landschaft
Von Andrea Novotná

Leere. Dunkelheit. Nichts. Es war ein Leben in mir. Ich bin tot, ich bin unbrauchbar. Ich bin ein Rahmen, aber ohne Bild. Das ist wie ein Leib ohne Seele. Nur ein kupfernes Schild erinnert an meine Vergangenheit wie euer Name an ihre Existenz. Ich hieß „Paysage“, ein wunderschöner Name, ein zu wunderschöner Name für ein Bild, dessen Leben so unerwartet geendet hat.
Ich und das Leben in mir haben über 20 Jahre gelebt. Ich habe dem Leben gezeigt, wie es vor 20 Jahren aussah. Ich bot eine Erinnerung dar, die total zerstört war. Die spielenden Kinder auf der Wiese hatten ihr Spiel aufgehört. Die an dem Baum sitzende Frau war verschwunden. Die überall blühenden Bäume waren verblüht.
Schon wird niemand mehr je solch eine ruhige Szenerie betrachten, niemals mehr wird jemand einen Blick auf mich werfen. Ich bin Nichts. Nur ein hölzerner Rahmen lässt euch erraten, dass ich ein Bild war, das Paysage hieß.
Die Sonnenstrahlen scheinen durch mich durch und die Schatten, die auf mich fallen, verbinden sich mit dem Schatten des Rahmens. Ich stehe angelehnt an dem Schrank. Allein und halb tot. Nur ein neben mir stehendes Gewehr erinnert an meine Vergangenheit, an meine Zukunft, die sie für immer vernichtet hat. Das Gewehr hat sich – gleich wie ein Dorn im Auge – neben mir aufgebaut und sein stählerner Lauf reflektiert die Sonnenstrahlen. Es hat mir mein Leben genommen.

Ich habe das Leben genommen. Ich, das metallisch kalte Gewehr, die nur Leben wegnimmt und nie zurückgibt. Ich, das Ende der Anfänge, ich, das Gewehr, die wie die Pest tötet, alles und Alle, die ihren Weg kreuzen. Ich bin das Mittel aller Mörder, ich mache Menschen zu Mördern, ich nehme alle Leben weg. Durch mich wird gezielt und getötet.
Ich stehe stolz neben meinem unschuldigen Opfer, ich habe sie durch meinen Mörder getötet. „Ist das eigentlich Leben ein Mittel der Schuldigen zu sein? Ist das in Ordnung, meine Opfer jammern zu sehen, ohne helfen zu können? Ist es möglich zu lieben und gleichzeitig im Namen der Liebe - wie Othello- zu töten?“ Ich fühle mich leer.

Ich fühle mich leer. Ich, das Bild, das als Erinnerung an die Vergangenheit dienen sollte. Ich neben einer Flinte stehend, die mich getötet hat. Alea iacta est, ich, der Rahmen ohne Bild, werde nur zum Spiel der Schatten dienen, ich werde nie Freude in das Leben der Menschen bringen. Mein Sinn des Lebens ist verloren.

Mein Sinn des Lebens ist verloren. Meine Ehre ist befleckt. Ich, das Mittel des Todes, muss solange neben meinem Opfer stehen, bis ich eventuell jemanden anderen töte. Das ist mein Schicksal, das ist die Hölle auf Erden. Ich will sterben.

Ich will sterben.

„Paysage, der Rahmen ohne Bild, bitte, verzeihe mir!“


Prázdnota. Tma. Nic. Byl ve mě život. Jsem mrtvý, jsem nepotřebný. Jsem rám, ale bez obrazu. To je jako tělo bez duše. Jen měděný štítek upomíná na moji minulost jako vaše jméno na vaší existenci. Jmenoval jsem se „Paysage“, překrásné jméno, až příliš překrásné jméno pro obraz, jehož život tak nečekaně skončí.
Žil jsem a život ve mě přes 20 let. Ukazoval jsem život, jak vypadal před 20 ti lety. Nabízel jsem vzpomínku, která byla zničena. Na louce hrající si děti svoji hru skončily. U stromu sedící žena zmizela. Všechny kolem kvetoucí stromy odkvetly.
Už nikdy nikdo nespozoruje tuto klidnou szenérii, už nikdo nikdy o mě nezavadí pohledem. Jsem nic. Jen dřevěný rám vám o mě napoví, že jsem byl obrazem, který se „Paysage“ jmenoval.
Sluneční paprsky se mnou propadají a stíny, které na mě padají, se spojují se stínem mého rámu. Stojím opřený o skříní. Sám a téměř mrtvý. Jen vedle mě stojící zbraň napovídá o moji budoucnosti, o budoucnosti, kterou na vždy zničila. Ta zbraň – stejně jako trn v oku – se vedle mě tyčí a její ocelová hlaveň odráží sluneční paprsky. Vzala mi život.


Vzala jsem život. Já, ocelově chladná zbraň, která jen životy bere a nikdy nevrátí. Já, konec začátů, já, ta zbraň, která jako mor zabíjí, všechno a všechny, kteří ji byť jen zkříží cestu. Jsem prostředek všech vrahů, jsem to já, kdo udělá z lidí vrahy, jsem to já, kdo vezmě všechny životy. Skrz mě je mířeno a zabito.
Stojím si tu pyšně vedle mé nevinné oběti, kterou jsem skrz mého vraha zastřelil. „Je to vlastně život být jen prostředkem těch vinných? Je to v pořádku, vidět své oběti bědovat a neumět pomoci? Je možné milovat a zároveň ve jménu lásky, stejně jako Othello, zabíjet?“ Cítím se prázdná.


Cítím se prázdný. Já, obraz, jenž měl jako vzpomínka na minulost sloužit. Já, stojící vedle té flinty, která mě zabila. Alea iacta est (kostky jsou vrženy), já, rám bez obrazu, který bude jen hře stínů sloužit, už nikdy nepřinesu radost do života druhých. Můj smysl života je ztracen.


Můj smysl života je ztracen. Moje čest je poskvrněna. Já, prostředek smrti, musím tak dlouho stát, dokud nezabiji další. To je můj osud, to je peklo na zemi. Chci zemřít.


Chci zemřít.


„Paysage, Ráme bez obrazu, prosím, odpusť mi!“