Andrejka rok v kralovství

Den se se dnem sešel a pobyt v Eichstättu uběhl natolik rychle, že jsem nevložila ani jediný článek. Je to téměř rok, co jsem z Eichstättu zpátky a už jsem zase pryč .

Pobyt v Eichstättu a psaní diplomové práce uteklo strašně rychle. Bydlela jsem na kolejích s dívkami a panovala tam skvělá atmosféra. Měla jsem nádherný pokoj, byly jsme tam dobrá parta. Vařily jsme, povídaly si, pily společně kávu .

Hodně jsem cestovala a navštívila mnoho míst. S Edytou, polskou vysokoškolskou učitelkou angličtiny, jsme často vyrážely autem na „pikniky.“ Tyto spontální rozhodnutí nás vedly na Bodensee, do Švýcarska či po blízkém okolí.

Fotila jsem. Přijeli opět Friedo, Gerlinde, Radek i má nejmilejší Lenička. Chodila jsem do knihovny a sbírala jsem materiály. Psala jsem. Chodila jsem na konzultace k panu profesorovi Müllerovi, který moji práci nikdy nečetl. Nakupovala jsem oblečení a knihy(a na foťák opět nezbylo:irked: ). Celkem vzato to byla velmi hezká dovolená, čas jen pro sebe a na sebe, který mi dopomohl k tomu, abych si uvědomila, co v životě chci a jaká jsem.

Čas pomalu plynul a ani nebylo o čem moc psát. Měla jsem se krásně a pobyt v Eichstättu splnil mé očekávání. Do města jsem se zamilovala a začala ho nazývat domovem. Všechny negativní pocity zmizely, bariéra mezi Němci byla prolomena. A to byl cíl pobytu, proto jsem se do Eichstättu vrátila, abych na něj měla krásné vzpomínky. A tak také stalo.

Diplomku jsem v Eichstättu nenapsala. Dlouho jsem se tím trápila, protože jsem chtěla již v červnu dokončit školu. Nakonec jsem ji dopisovala až na jaře, ale nasbírané materiály mi moc pomohly ke zpracování. Diplomovou práci jsem nakonec v srpnu obhájila na jedničku a tím se splnil hlavní záměr pobytu.

A potom přišel půl rok v Čechách…

Někdy jen pár dní stačí, abyste přehodnotili celý svůj nynější život. A tak se stalo bohužel i mně, kde jsem se místo vřelého přivítání do Čech stala svědkem a účastníkem zároveň toho největšího podrazu ve svém nynějším životě. Můj přítel, Radek, za kterým jsem se vždy vracela a nikdy nezůstávala v zahraničí déle než semestr, mě den před Vánoci a v den našeho osmiletého výročí opustil. Nečekaně, bez kloudného důvodu a bez diskuse. Takže jsem mohla přehodnocovat svůj život a priority znova

A někdy jen pár týdnů stačí, aby člověk zařídil nejen sobě, ale i kámošovi stáž v Oxfordu na univerzitě a poté vzal mapu a vymyslel další stáž a splnil si další sen. A tak jsem sobě a Pavlovi zařídila stáž v Oxfordu a na jaro 2012 naplánovala stáž v Dánsku. Vše vyšlo, vše klaplo a já Vás nyní zdravím z britského Království!

HELLO FROM OXFORD!