My OperaBBP V JEHNICÍCH - SNÍH A BLÁTO AŽ ZA UŠIMA (Matějova reportáž)
Sunday, December 2, 2007 12:35:50 PM
Poněvadž Baxx se na 2. závod Brněnského zimního poháru vysral (den předtím si dal několik kousků s jinýma kumpánama; někde v hospě; s kamošem na stužkováku:jester: ...), připadá úloha povědět vám, o tomto litém boji v lesích u Jehnic, na mě; právě jsem odložil mé boty do lavóru s horkou vodou (aby se trochu vykoupaly z toho nechutného pošpinění!!), takže mám chvilu času ještě jednou na včerejšek zavzpomínat...
Trať v Jehnicích je možno označit za nejnáročnější, vrchařsky/terénně nejvíce obtížnou z celého seriálu. Jde o to, že na trati takřka není místo klasicky rovinatého profilu: seběhy (táhlé), ale zejména krutej kopec, s místy setsakra drsného svahu, navíc v terénu, to dá hodně zabrat. Navíc - my, jakožto staří mužové (je to smůla), museli jsme absolvovat dvojnásobnou trať hlavního závodu - na 10 km -, tedy jsme si dali onen kopec hned 2x.
Je důležité říct, že k sobotnímu vrchařskému testu (jak já osobně jsem tento běh pojal) směřoval i předchozí týdenní tréninkový plán; ve středu jsme si přivodili křeče v posilce na takovým přístroji simulujícím zvyšující se vrchařskou obtížnost, ve čtvrtek byl na programu 2x 6x výběh svahu o 200m + meziklus dolů. Ani v pátek si my profíci nedáváme žádnej oddych, tak jsem si vpředvečer závodu střihnul ještě volnej fartlek. (Raději po rovině!)
No a v sobotu to mělo přijít. Zajímavý: jak jsem se ráno houpal v takovým tom pocitu polospánku - a nervózně nebyl s to dospat (několikrát jsem se jak debil koukal, kolik je hodin na můj mobil), napadaly mě hned dvě podivný představy, který se mi sice (naštěstí) jen zdály, ale v tu chvíli mi připadaly fakt opravdově: první sen byl, že jsem zaspal (typické), a ten druhej - že jsem na místě závodu, atd., v poho, jen že je všude moc sněhu - a pořadatel závod ruší, na neděli... No, v tom snu jsem byl nasranej, ale zase mi to dodalo klid, že teda nemusím vstávat. Dost podivný pak bylo to, že mě z tohoto zavádějícího snu vytrhlo až reálné zvonění budíku, a vzápětí potom - sms zpráva od Baxxe, oznamujícího mi, že se neúčastní a že se mám dopravit do Jehnic busem.
Tak jsem jel. Na zastávce mě ještě vobešel "Ruda" Rudolecký, bez toho, aby mě vzal autem, do nějž právě nastupoval... (To mu nezapomenu.) Organizace byla tentokrát na úrovní; všechno probíhalo dobře, včetně časovému rozpisu, rozcvičení. To chválím. Takže jsem si vychutnal doběh kratšího závodu - kde (ne)překavpivě porazil minulého vítěze, našeho tréninkového kolegu z M. Slavie, Toma Páslera, parádní vrchař Jirka Homoláč, například účastník letošního MS v Běhu do vrchu. Z toho pohledu bylo již předvítatelné, že vrchaři budou dnes mít navrch.
Dan Orálek se hned ujal vedení a převzal závod do svých rukou (nohou) od samého začátku, ale Olejníčkovo 5. místo je jistě skvělým výsledkem, jímž potvrdil svou náležitost do špičky mezi mužema; oba chlapíci z M. Slavie vzorně reprezentovali náš klub, když teda na ostatní - ve svých kategoriích - zbývaly samá 2. místa (Pásler, Čábelková). Já si běžel, musím poznamenat, spíše než o výsledek pro radost - bral jsem Jehnice jako takovou mírnou oslavu jistého výkonu, který jsem musel vykonat v předchozích dnech... Pak je taky pravda, že Jehnice patří mezi mé nejoblíbenější závody: taky proto, že zde dosud držím mou neporazitelnost před Baxxem
(jo, fakt je ten, že včera to vydrželo hlavně dík jeho absenci Užíval jsem si kopce, jak to šlo - ačkoliv to moc nešlo. Ty důvody jsou, že v docela silničních botách se těžko zdolávávají sněhové, ledem pokryté pasáže v sebězích, a do kopce - v tom nehorázném úseku: korytu, ve kterém bláto doslova teklo proudem, že se nebylo ani za co chytit, to klouzalo jakbysmet... Jo, ty boty už nikdy nevyperu. A dvakrát jsem sebou sekl, až jsem od toho měl bláto na kolenou; rukavice vypadaly jako kdybych se v blátu přímo hrabal.
Po vytouženém seběhu do cíle, konečně už po silnici, jsem si oddych, pozeptal Oleje na jeho pocity a šel se řádně vydrhnout - a hurá na Jehnickou specialitu - občerstvení v podobě párku. Bylo to fajn. Řek bych, že nejen sledovat rodinu Topinkových (našeho trenéra), jak zdrceně - i s kočárkem opouští - Jehnické bojiště, bylo fajn.
Trať v Jehnicích je možno označit za nejnáročnější, vrchařsky/terénně nejvíce obtížnou z celého seriálu. Jde o to, že na trati takřka není místo klasicky rovinatého profilu: seběhy (táhlé), ale zejména krutej kopec, s místy setsakra drsného svahu, navíc v terénu, to dá hodně zabrat. Navíc - my, jakožto staří mužové (je to smůla), museli jsme absolvovat dvojnásobnou trať hlavního závodu - na 10 km -, tedy jsme si dali onen kopec hned 2x.
Je důležité říct, že k sobotnímu vrchařskému testu (jak já osobně jsem tento běh pojal) směřoval i předchozí týdenní tréninkový plán; ve středu jsme si přivodili křeče v posilce na takovým přístroji simulujícím zvyšující se vrchařskou obtížnost, ve čtvrtek byl na programu 2x 6x výběh svahu o 200m + meziklus dolů. Ani v pátek si my profíci nedáváme žádnej oddych, tak jsem si vpředvečer závodu střihnul ještě volnej fartlek. (Raději po rovině!)
No a v sobotu to mělo přijít. Zajímavý: jak jsem se ráno houpal v takovým tom pocitu polospánku - a nervózně nebyl s to dospat (několikrát jsem se jak debil koukal, kolik je hodin na můj mobil), napadaly mě hned dvě podivný představy, který se mi sice (naštěstí) jen zdály, ale v tu chvíli mi připadaly fakt opravdově: první sen byl, že jsem zaspal (typické), a ten druhej - že jsem na místě závodu, atd., v poho, jen že je všude moc sněhu - a pořadatel závod ruší, na neděli... No, v tom snu jsem byl nasranej, ale zase mi to dodalo klid, že teda nemusím vstávat. Dost podivný pak bylo to, že mě z tohoto zavádějícího snu vytrhlo až reálné zvonění budíku, a vzápětí potom - sms zpráva od Baxxe, oznamujícího mi, že se neúčastní a že se mám dopravit do Jehnic busem.
Tak jsem jel. Na zastávce mě ještě vobešel "Ruda" Rudolecký, bez toho, aby mě vzal autem, do nějž právě nastupoval... (To mu nezapomenu.) Organizace byla tentokrát na úrovní; všechno probíhalo dobře, včetně časovému rozpisu, rozcvičení. To chválím. Takže jsem si vychutnal doběh kratšího závodu - kde (ne)překavpivě porazil minulého vítěze, našeho tréninkového kolegu z M. Slavie, Toma Páslera, parádní vrchař Jirka Homoláč, například účastník letošního MS v Běhu do vrchu. Z toho pohledu bylo již předvítatelné, že vrchaři budou dnes mít navrch.
Dan Orálek se hned ujal vedení a převzal závod do svých rukou (nohou) od samého začátku, ale Olejníčkovo 5. místo je jistě skvělým výsledkem, jímž potvrdil svou náležitost do špičky mezi mužema; oba chlapíci z M. Slavie vzorně reprezentovali náš klub, když teda na ostatní - ve svých kategoriích - zbývaly samá 2. místa (Pásler, Čábelková). Já si běžel, musím poznamenat, spíše než o výsledek pro radost - bral jsem Jehnice jako takovou mírnou oslavu jistého výkonu, který jsem musel vykonat v předchozích dnech... Pak je taky pravda, že Jehnice patří mezi mé nejoblíbenější závody: taky proto, že zde dosud držím mou neporazitelnost před Baxxem
(jo, fakt je ten, že včera to vydrželo hlavně dík jeho absenci Užíval jsem si kopce, jak to šlo - ačkoliv to moc nešlo. Ty důvody jsou, že v docela silničních botách se těžko zdolávávají sněhové, ledem pokryté pasáže v sebězích, a do kopce - v tom nehorázném úseku: korytu, ve kterém bláto doslova teklo proudem, že se nebylo ani za co chytit, to klouzalo jakbysmet... Jo, ty boty už nikdy nevyperu. A dvakrát jsem sebou sekl, až jsem od toho měl bláto na kolenou; rukavice vypadaly jako kdybych se v blátu přímo hrabal. Po vytouženém seběhu do cíle, konečně už po silnici, jsem si oddych, pozeptal Oleje na jeho pocity a šel se řádně vydrhnout - a hurá na Jehnickou specialitu - občerstvení v podobě párku. Bylo to fajn. Řek bych, že nejen sledovat rodinu Topinkových (našeho trenéra), jak zdrceně - i s kočárkem opouští - Jehnické bojiště, bylo fajn.
Unregistered user # Sunday, December 2, 2007 6:54:42 PM
Unregistered user # Sunday, December 2, 2007 8:55:48 PM