My OperaJuniorský maraton 2008 - Semifinále
Thursday, April 17, 2008 4:54:07 PM
Ve čtvrtek 17.4. jsem se konečně po dlouhé době zase účastnil nějakého závodu. Tentokrát se jednalo již o mou čtvrtou a zároveň poslední účast v Juniorském maratonu. Pokud nevíte, co se pod tímto pojmem skrývá, tak vězte, že se jedná o soutěž středních škol organizovanou PIMem, která probíhá jako štafetový závod. Délku maratonu musí zdolat 10 studentů, z toho minimálně 3 holky. 9 lidí běží 4 km a jeden musí zvládnout zbývajících 6180 m. Nejlepší školy z krajů pak postupují do finále, které, a to je na celé akci nejlepší, se běží přímo při pražském maratonu. Naše škola (Gymnázium tř. Kpt. Jaroše) už mnoho let za sebou do tohoto finále postupuje, ale bohužel se nám ještě nikdy nepodařilo získat medaili. Letos, kdy se silný běžecký ročník se školou loučí, je poslední možnost konečně zvítězit a završit tak veleúspěšné reprezentování školy.
Poslední dobou jsem se v rámci svých možností snažil poctivě trénovat a doufal jsem, že formu částečně otestuji právě v Lužánkách. Bohužel trénink maximální rychlosti (3*30 letmo, 10*60 letmo, 4*150), na dráze mě v pondělí už natolik zmohl, že jsem měl až do dneška problémy s chůzí.
To by ještě nebyla žádná tragedie, ale po 130 naběhaných km za 15 dní (i to není žádná sláva, ale na mé poměry velmi dobré) se mi zase silně ozvala bolest okostice na vnitřní holeni, a i když nechci, musím si dát pár dní odpočinku, abych se vůbec mohl na dráhu vrátit. Chovám nedůvěru k lékařům, kteří mi s tímto záludným problémem asi těžko poradí (respektive chodím k nim až když je to opravdu vážné), a proto spíše hledám na internetu, našel jsem si už nějaké speciální protahovací cviky, pokusím se ledovat a uvidíme. Ale úplně nejradši bych si nechal nohu od kolene dolů uříznout a používat protézy, které prý již brzo budou lepší než lidské nohy. Možná mi za pár let opravdu nic jiného nezbude.
Zpět k závodu. Ono toho není moc na popisování. Semifinále jsme pochopitelně vyhráli (tedy náš A tým - celkově jsme letos postavili rekordní 4 týmy a tvořili skoro polovinu závodníků:D ). Hodnotit můj výkon raději nebudu, protože bych musel být sprostý, každopádně můžu být rád, že se vůbec do Prahy nominuju. Celkově jsem stále velice zatuhlej a mám nějakou krizi. Nejlepší výkon podali matadoři Lukáš Olejníček, Mara Pospíšek, byť se trápil, a vyzdvihnout chci Kubu (Járu) Zimmermanna, který se dlouho potýkal se všemožnými zdravotními problémy a zaběhl to po pár týdnech tréninku velmi dobře. Takže co říci závěrem. Snad jen, že v Praze to musíme všem natřít a i já se musím vyburcovat k životnímu výkonu a dát to 3:20/km tedy za 13:20.
Fotky ze závodu si prohlédněte ve fotogalerii
.
Poslední dobou jsem se v rámci svých možností snažil poctivě trénovat a doufal jsem, že formu částečně otestuji právě v Lužánkách. Bohužel trénink maximální rychlosti (3*30 letmo, 10*60 letmo, 4*150), na dráze mě v pondělí už natolik zmohl, že jsem měl až do dneška problémy s chůzí.
To by ještě nebyla žádná tragedie, ale po 130 naběhaných km za 15 dní (i to není žádná sláva, ale na mé poměry velmi dobré) se mi zase silně ozvala bolest okostice na vnitřní holeni, a i když nechci, musím si dát pár dní odpočinku, abych se vůbec mohl na dráhu vrátit. Chovám nedůvěru k lékařům, kteří mi s tímto záludným problémem asi těžko poradí (respektive chodím k nim až když je to opravdu vážné), a proto spíše hledám na internetu, našel jsem si už nějaké speciální protahovací cviky, pokusím se ledovat a uvidíme. Ale úplně nejradši bych si nechal nohu od kolene dolů uříznout a používat protézy, které prý již brzo budou lepší než lidské nohy. Možná mi za pár let opravdu nic jiného nezbude. Zpět k závodu. Ono toho není moc na popisování. Semifinále jsme pochopitelně vyhráli (tedy náš A tým - celkově jsme letos postavili rekordní 4 týmy a tvořili skoro polovinu závodníků:D ). Hodnotit můj výkon raději nebudu, protože bych musel být sprostý, každopádně můžu být rád, že se vůbec do Prahy nominuju. Celkově jsem stále velice zatuhlej a mám nějakou krizi. Nejlepší výkon podali matadoři Lukáš Olejníček, Mara Pospíšek, byť se trápil, a vyzdvihnout chci Kubu (Járu) Zimmermanna, který se dlouho potýkal se všemožnými zdravotními problémy a zaběhl to po pár týdnech tréninku velmi dobře. Takže co říci závěrem. Snad jen, že v Praze to musíme všem natřít a i já se musím vyburcovat k životnímu výkonu a dát to 3:20/km tedy za 13:20.
Fotky ze závodu si prohlédněte ve fotogalerii
.
