My OperaMatějovo svědectví o své premiéře na stýplu a o všem, co tomu předcházelo
Sunday, June 15, 2008 11:46:02 PM
Jak běžet Stýpl?
Složitá otázka. Pro mnohé atlety docela neřešitelný problém. Někdo trať, na jejíž cestě, nebo spíše přes jejíž cestu, dráhu, stojí bez jedné třicet překážek, trénuje při své technické přípravě, ale vzhledem k tomu, že „třítisícovka“ s pověstným vodním příkopem zaujme místo na ligovém programu zpravidla pouze jednou, je blbé soustředit veškerou pozornost i výkonnost právě na ni. Atleta vytrvalce přeci dělá kvalitním právě jeho univerzálnost – schopnost běhat cokoli od „osmikila“ třeba po dráhovou desítku. No dobrá, běžci si dávají našeho stýpla jen jednou do roka, pro pobavení. Ale jak na to, aby to nějak jakože vypadalo, aby nebyli pro pobavení i oni?
Tu otázku jsem si bohužel měl položit velice, velice dlouho předtím, než jsem do toho šel. Než jsem se stal stýplařskou obětí..no prostě skutečnou obětí.
Možná by stačilo zeptat se Kuby Holuši; možná by stačilo přečíst alespoň trochu z technické příručky, co mi už v zimě půjčil Baxx.
Mistr Evropy junior na 3000m překážek z loňského roku Holuša by byl vzorem, rozpadající se knížečka hluboko z minulého století obstarala by alespoň popis pohybů a odrazů, odpichů, které jsou nutné, aby bylo možné vodní příkop, chladící jezírko, bazének na cestě, zdolat. Zdolat kvalitně. Na obojí jsem se ale vykašlal. Druhá věc: vlastnictví spešl treter, ze kterých by voda po doskoku do louže hnedka odtekla, stýplařských, bylo pro mě také překážkou. Spoléhám na brčálově zelené, které mi svítí i v noci. Které mám sotva rok, vlastně, právě před rokem 14. června jsem si je koupil, jak mě teď napadá.
Tretry mají narozeniny a atleti v Olomouci při 2. kole 1. ligy svátek, když si můžou právě jednou v roce zaběhnout stýpla. Jdu na věc.
Jo, jak říkám: totálně bez tréninku. Bez typického tréninku. Ale znovu se ptám, jestli to někdo náhodou neví, jak tedy na to, protože jak by se do toho mělo jít, mě nenapadá. Můžu alespoň popsat, jak komplet příprava probíhala u mě: o tom, zda to byla správná příprava, či ne, si můžete udělat obrázek sami:
Podzim 2007: S nápadem běžet někdy kdesi třeba jednou stýpl jsem přišel já sám. Nápad to byl dobrý a překvapivý a zábavný. Jo, jasně, vyplácám se. Umřu. Jasně. Ale na to všechno jsem se moh a chtěl těšit. Abych si rozjasnil nudu v zimě a v Brně, začal jsem s tréninkem přeskoku laviček. První park, kde se mi to podařilo, byl na Střeleckém ostrově při jedné návštěvě Prahy. Nezapomenutelný večer: myslím, tři 12°, nebo nějaké víno, plus první přeskok, kvalitní dopad; sníh na trávníku, trochu to klouzalo.
Zima 2008: Přesun snah na dráhu; jediná stýpl překážka, pevně zasazená před příkopem, kde nebyla voda ani led, stala se terčem prvních skutečných tréninkových pokusů. Je třeba říct: gymnastika, to je pro mě noční můra. Do dálky jsem taky skočil maximálně uboze. Sečteno: dispozice na nulu. Je těžké zkoušet kopírovat správný letecký pohyb a pozice nohou nad lávkou, když je člověk tak neschopný koordinace pohybu, že ani kroutit hlavou nad tím nestačí.
Jaro 2008: Jenomže týden co týden cosi zrodil a já moh dávat první přeskoky, který jako trochu stály zato. Jediná stálá překážka, bez vody; náběh, skok, klus zpátky na lajnu. Znovu. Občas. Jednou týdně. Jednou jsem zaběh 1500m v každém kole s jedním přeskokem, a bez zastavení!
Přišla krize, úpadek a totální absence jakéhokoli tréninku. Takže před ligou jsem mohl spočítat: jeden a půl měsíce bez dráhy, v 6 týdnech pouze jeden pětadvaceti kilometrový výběh. Všechno.
Před ligou pouze od soboty 30.5. do pátku 6.6. tři běhy, ten den první po absenci běžecká abeceda a setkání s tartanem. Pondělí před ligou první úsek – 1 km naplno. Teprve ve středu poprvé od 25. dubna tretry na nohách. No a v sobotu výše uvedená, na videu zachycená akce. Tomu se říká vystupňování formy přesně na den! Lepší přípravu jsem si nemohl přát.
Kdyby někdo tedy věděl, jak to běžet, jak na ten stýpl teda jít, klidně pište.
Jestli si někdo na videu všiml, jo, spadlo mi číslo. A taky botu jsem neměl rozvázanou jenom jednou (tu, co si tam po „koupání“ zavazuju), ale od dalšího kola znovu i tu druhou. Jinak, příště je lépe běžet rovnou v plavkách a ploutvích.
Složitá otázka. Pro mnohé atlety docela neřešitelný problém. Někdo trať, na jejíž cestě, nebo spíše přes jejíž cestu, dráhu, stojí bez jedné třicet překážek, trénuje při své technické přípravě, ale vzhledem k tomu, že „třítisícovka“ s pověstným vodním příkopem zaujme místo na ligovém programu zpravidla pouze jednou, je blbé soustředit veškerou pozornost i výkonnost právě na ni. Atleta vytrvalce přeci dělá kvalitním právě jeho univerzálnost – schopnost běhat cokoli od „osmikila“ třeba po dráhovou desítku. No dobrá, běžci si dávají našeho stýpla jen jednou do roka, pro pobavení. Ale jak na to, aby to nějak jakože vypadalo, aby nebyli pro pobavení i oni?
Tu otázku jsem si bohužel měl položit velice, velice dlouho předtím, než jsem do toho šel. Než jsem se stal stýplařskou obětí..no prostě skutečnou obětí.
Možná by stačilo zeptat se Kuby Holuši; možná by stačilo přečíst alespoň trochu z technické příručky, co mi už v zimě půjčil Baxx.
Mistr Evropy junior na 3000m překážek z loňského roku Holuša by byl vzorem, rozpadající se knížečka hluboko z minulého století obstarala by alespoň popis pohybů a odrazů, odpichů, které jsou nutné, aby bylo možné vodní příkop, chladící jezírko, bazének na cestě, zdolat. Zdolat kvalitně. Na obojí jsem se ale vykašlal. Druhá věc: vlastnictví spešl treter, ze kterých by voda po doskoku do louže hnedka odtekla, stýplařských, bylo pro mě také překážkou. Spoléhám na brčálově zelené, které mi svítí i v noci. Které mám sotva rok, vlastně, právě před rokem 14. června jsem si je koupil, jak mě teď napadá.
Tretry mají narozeniny a atleti v Olomouci při 2. kole 1. ligy svátek, když si můžou právě jednou v roce zaběhnout stýpla. Jdu na věc.
Jo, jak říkám: totálně bez tréninku. Bez typického tréninku. Ale znovu se ptám, jestli to někdo náhodou neví, jak tedy na to, protože jak by se do toho mělo jít, mě nenapadá. Můžu alespoň popsat, jak komplet příprava probíhala u mě: o tom, zda to byla správná příprava, či ne, si můžete udělat obrázek sami:
Podzim 2007: S nápadem běžet někdy kdesi třeba jednou stýpl jsem přišel já sám. Nápad to byl dobrý a překvapivý a zábavný. Jo, jasně, vyplácám se. Umřu. Jasně. Ale na to všechno jsem se moh a chtěl těšit. Abych si rozjasnil nudu v zimě a v Brně, začal jsem s tréninkem přeskoku laviček. První park, kde se mi to podařilo, byl na Střeleckém ostrově při jedné návštěvě Prahy. Nezapomenutelný večer: myslím, tři 12°, nebo nějaké víno, plus první přeskok, kvalitní dopad; sníh na trávníku, trochu to klouzalo.
Zima 2008: Přesun snah na dráhu; jediná stýpl překážka, pevně zasazená před příkopem, kde nebyla voda ani led, stala se terčem prvních skutečných tréninkových pokusů. Je třeba říct: gymnastika, to je pro mě noční můra. Do dálky jsem taky skočil maximálně uboze. Sečteno: dispozice na nulu. Je těžké zkoušet kopírovat správný letecký pohyb a pozice nohou nad lávkou, když je člověk tak neschopný koordinace pohybu, že ani kroutit hlavou nad tím nestačí.
Jaro 2008: Jenomže týden co týden cosi zrodil a já moh dávat první přeskoky, který jako trochu stály zato. Jediná stálá překážka, bez vody; náběh, skok, klus zpátky na lajnu. Znovu. Občas. Jednou týdně. Jednou jsem zaběh 1500m v každém kole s jedním přeskokem, a bez zastavení!
Přišla krize, úpadek a totální absence jakéhokoli tréninku. Takže před ligou jsem mohl spočítat: jeden a půl měsíce bez dráhy, v 6 týdnech pouze jeden pětadvaceti kilometrový výběh. Všechno.
Před ligou pouze od soboty 30.5. do pátku 6.6. tři běhy, ten den první po absenci běžecká abeceda a setkání s tartanem. Pondělí před ligou první úsek – 1 km naplno. Teprve ve středu poprvé od 25. dubna tretry na nohách. No a v sobotu výše uvedená, na videu zachycená akce. Tomu se říká vystupňování formy přesně na den! Lepší přípravu jsem si nemohl přát.
Kdyby někdo tedy věděl, jak to běžet, jak na ten stýpl teda jít, klidně pište.
Jestli si někdo na videu všiml, jo, spadlo mi číslo. A taky botu jsem neměl rozvázanou jenom jednou (tu, co si tam po „koupání“ zavazuju), ale od dalšího kola znovu i tu druhou. Jinak, příště je lépe běžet rovnou v plavkách a ploutvích.
Unregistered user # Monday, June 16, 2008 1:20:42 PM
Unregistered user # Monday, June 16, 2008 4:26:29 PM
Unregistered user # Tuesday, June 17, 2008 11:19:38 AM
Jakub Zimmermannjakubzimmermann # Wednesday, June 18, 2008 10:40:19 AM