Martin Foukal

LBP 18.6. - Obřanská mizérie

Thursday, June 19, 2008 1:59:01 PM

Tak jsem zase po roce zavítal na Kocourkův pohár, který se konal včera v Obřanech. Tuhle trať jsem ještě nikdy neběžel, takže jsem se celkem těšil, uklidňovalo mě, že je to rovinka, a vůbec jsem si to ještě v pondělí maloval celkem růžově, jakože si hezky zazávodím, potrénuju a tak. Jenže přišlo úterý, kdy jsem šel se spolužákem ze základky na pokec na prýgl. Na jednom místě tam čepujou Kvarar 14°. Kdo zná, ten ví, že do hlavy to leze setsakra rychle. „Trochu“ jsme to přehnali a pak ještě přešli jinam, ale to už je historie… Důležitý je výsledek: středu, den závodu, jsem téměř celou proležel na gauči, nadopoval se Ataralginem a vitamínama a doufal, že ta kocovina do večera přejde…
Někdo může namítnout: Zase se vymlouvá, že chlastal, aby se měl na co svést svoji antiformu. Ale na něco se to svést musí ne?

Když jsem přijel do Obřan už jsem byl celkem v poho, a při rozklusu i zadoufal, že to snad nebude tak hrozný. Po startu se mi zdálo tempo fakt pomalé, je vidět, že něco tak dlouhého jsem už hoodně dlouho neběžel. Držel jsem se za Moreňdákem Lukášem Lengyelem a říkal si, že třeba na něj moc neztratím. Optimismus a slušné tempo mi ale vydrželo tak 2 km. Potom už jsem byl čím dál zdeptanější a zoufale vyhlížel obrátku v Bílovicích. Neměl jsem stopky a kužely s vyznačenými kilometry byly postaveny dost záhadně, takže když jsem uviděl teprve 3. km (ve skutečnosti to mohly být už tak 4), psychicky mě to zdeptalo ještě víc. Po obrátce to pak začal být očistec jak v Danteho Božské komedii. Zpomaloval jsem přímou úměrností, občas, když mě předběhla nějaká známá tvář, kterou jsem vždycky porážel, tak jsem zrychlil, ale jen na pár sekund:D Ke konci už jsem rezignoval, asi 500 m před cílem přešel skoro do klusu. Když v tom mě předběhla dokonce první žena Ivana Martincová, kterou jsem většinou porážel i před 2 lety. To už bych se asi hanbou do země propadl, tak jsem ještě zmobilizoval síly a v posledních metrech zafinišoval a předběhl ji. To bylo drama co?
Čas 34:22 - a tempo 3:54/km - co k tomu dodat. Podle mých propočtů bych to v prosinci zaběhl tak o 2 min lépe. Ale nemá cenu se nějak stresovat, když po lize příští týden ukončím sezonu (jestli se to tak dalo nazvat) a od srpna se začnu léčit, jakožto běžec poloinvalidní.

Matějovo svědectví o své premiéře na stýplu a o všem, co tomu předcházeloFenomenální comeback – neporaženi