My OperaVelkej Noční zátah 2003
Thursday, August 2, 2007 9:50:54 PM
Bude tomu už pěknejch par let, ale stejně na to nikdy nezapomenu...Tenkrát ve druháku se dvě hovádka, Já & Johny, rozhodli, že podnikneme noční zátah.Hned jak skončila škola jsme se vydali do nejbližšího Mc´Donaldu vše pořádně probrat, pak čas utekl a tak jsme se vydali ukecávat rodiče. Nejprve jsme jeli k nám, pořešit to u nás. Takže klasika z návodu, jak kecat 
, " Mami, budu spát u Johnyho", máma v pohodě souhlasila a ještě mi na cestu přibalila dvě čínské polívky a 50Kč do kapsy, bejt tam aspoň dvě nuly navíc tak si nestěžuju:), no a tak jsme spokojeně vyrazili z Hodkovic, male zapadle vesničky kousíček od Prahy, poznáte je podle největších kravínů ve středních čechách , vyrazili rovnou do Prahy... konkrétně k Johnymu do Dejvic, pořešit to i u něj doma...
K Johnymu jsme dorazili někdy kolem osme hodiny, a jelikož byl říjen, už se docela stmívalo, a nejtepleji taky zrovna nebylo.
Johnyho mamča sežrala to, že mám narozeniny a že jedeme spát k nám, jak se říká i s navijákem. Johny ještě navrhnul, že si s sebou vezmeme nějaké pití, jelikož žádne peníze nedostal. Bylo mu blbe si o ně i říct, když jeho mamka věděla, že oba máme legitky... A proto vzal prázdnou půl litrovou pet lahev a napustil jí vodou z vodovodu. Takže naše výbava na cestu byla:
Pet lahev se studenou vodou z vodovodu
Dvě čínske polivky v sáčku
legitky na pražské pasmo
a kovová padesátikoruna v peněžence
Z Dejvic jsme tedy vyrazili, nejprve jsme zamířili na Nuselák, mrknout se jakej je tam pěnej výhled Ne, že by jsme si chtěli hned skončit, jen jsme nevěděli, kde začít a proto jsme začali na Nuseláku. Když jsme dorazili na Vyšehrad a vylezli nahoru na Nuselák, drklo mi, že mám ještě v kapse ty čínské polevky, takže nás nenapadlo nic jineho, než si je rozbalit, a sníst je jako sušenky. Abych pravdu řekl, nečekal jsem, že to bude tak dobre, a od te doby si čas od času dám suchou čínskou polevku, respektivě ty nudle. Obzvláště když sem línej, si jít ohřát vodu <Ne, že by byla kuchyně daleko>.
Na nuseláku nás napadla další část naší noční tury, a sice Strahov byl moc krásně osvícen.
"Johny jedeme na Strahov?"
"Třeba vole!"
A tak jsme vyrazili. Na Strahov jsme dorazili kolem 22:00, Sedli jsme si u šachty a pozorovali všechna ta světla kolem. Seděli jsme tam docela dlouho, jenže po chvíli se docela ochladilo, takže jsme nasedli na bus a rovnou dolu ze strahova na anděla respektive do carrefoura, nebo spíše "centrum nový smíchov". Jelikož byla zima a mi měli u sebe 50Kč, rozhodli jsme si koupit něco na zahřátí. Ledově vychlazenej karamelovej Nogger opravdu zvedl náladu a zahřál, a navíc zbylo nám ještě celých 16Kč.
Už nám zbyli jen tyčky od zmrzlin, když v tom Johny položil nenapadnou otázku, jestli už jsem někdy byl na Strahovskym tunelu a flusal dolu na auta... Odpověď byla jasná, Ne. A hned na to už jsme opustili Nový Smíchov zadem přes lávku a rovnou ke Strahovskemu tunelu. Dohoda byla jasná, každej obsadí jednu kopuli tunelu, a budeme flusat na auta Kdo se víckrát trefí, nesmíte to brát tak vážně, co více čekat, od dvou hovádek v pubertě .
Netrvalo to dlouho, a už jsme každej leželi na jedne kopuli tunelu. Johny obsadil výjezd směrem z tunelu, a já směrem do tunelu. Bohužel, kraje byly tak strmé, že se nedalo vidět, jestli něco trefíme, a proto jsme se na to vyprdli. Každej jsme ulehli, a přehazovali mezi sebou flašku s pitím, jelikož se nás docela zmocnila žízeň. Ta malá flaštička byla prazdna dříve, než by jsme vůbec chtěli. Tak jsme tam leželi a čuměli na hvězdy, že jsme úplně ztratili pojem o čase.
Pak jsme byli docela vyjukaní, že už je 0:15 a drklo nám, že už nejezdí žadna metra. Jen noční busy a tramvaje. Nevadí, vydali jsme se pěškobusem na Václavák. Asi během dvaceti minut už jsme seděli u Vaška na koni a pozorovali, jak to na Václáváku večer žije. Rozhodli jsme se projít na Staromák. Většinou jsme potkali hodně černejch bratrů, kteří nás zvali do všemožnejch bordelů a restauricí či barů, kdyby věděli, že těch 16Kč co mám v kapse jsou naše poslední uspory, tak se na nás raději ani nepodívaj. Nejhorší bylo, že za nedlouho se dostavila i žízeň. A věřte tomu, je to děs, když jdete kolem 1000-ce hospůdek, kde voní pivo až za roh a máte v kapse jen 16Kč. Kolem 1:00 jsme docourali na Staromák. Tam ale bylo docela prázdno, njn nejsou vánoční/velikonoční svátky, kdy se tu nedá hnout. Mrkli jsme na orloj, a zjistila, že je tady pěkná nuda. Proto jsme nasedli na noční tramvaj a jeli někam do neznáma. Samozřejmě Johny věděl kam jedem, jelikož Johny všechno ví a všechno zná.
V tramvaji parada.. Johny seděl přede mnou a pomalu usínal. Nakonec usnul ale asi tak na jednu minut, jelikož se praštil o sedačku před ním. Samozřejmě jsem ho obdivoval i tak. Zkuste si usnout v noční tramvaji, kde chrápe několik bezdomovců, kteří jako bonus vypouští po cele tramvaji svoje příjemné aroma... BLEEE:yuck: opravdu chuťovka.
Johny samozřejmě prohlasil, že je Ninja a že mu ta minuta spánku bohatě stačila.. Na konec jsme přece jen dojeli na místo určení. Byl to jakýsi most v rekonstrukci, kde byla snad ta největší cedule s nápisem "osobám vstup zakázán". Jelikož zakázané ovoce je prý to nejchutnější, viz. Johnyho poznámka, byli jsme za nedlouho v půlce mostu. To jsme ale ještě nevěděli, že mosty v rekonstrukci jsou opravdu tak *****, takže cesta na druhou stranu zabrala docela dost času.
Když jsme konečně přelezli celej ten *píp* most, objevili jsme se v blízkosti metra. Pak Johny prohlásil "no jo, já zapoměl, že metro nejezdí". No nevadí, tak jsme šli najít nejbližší tramvaj. Po poměrně slšnem bloudění jsme našli konečně tramvaj, samozřejmě s 30-ti minutovym intervalem, a jako na schvál to před dvěma minutama u jelo...
Vydali jsme se tedy po trati směrem na Václavák. Samozřejmě jsme se spíše kolebali než šli a take jsme celou cestu nevím proč kecali o pití a o jídle...
Nakonec jsme došli až na Václavák. Sláva, už konečně otevírali metro. Bylo kolem 4:00 ráno. Takže dohoda byla jasná... Pojedem na Háje, tak rozkopeme automat na sladkosti, zdrhneme a usadíme se u studánky s pitnou vodou o podál. Už se nám zbíhali sliny.
Nasedli jsme do metra a už jsme si ani moc nepovídali, spíše jen podřimovali a čumělu na tu tmu co je v tunelu. jeli jsme směrem na Háje. Poslední na co si vzpomínám je, že se z reproduktorů ozvalo: "Příští stanice, Opatov." Což je jednu zastávku před Hájema neboli konečnou metra "C". Podíval sem se na Honzu a ten už chrněl, tak jsem take zavřel oči...
Samozřejmě sem usnul... Probudilo mě až bavení se nahlas starších lidí, že jsme veksláci. Vůbec sem nechápal, jen se zavřenýma očima poslouchal, když v tu se na pozadí ozvalo: "Příští stanice, Nádraží Holešovice". Tak mi tak nějak drklo v hlavě, jestli v tom nemaj trochu bordel, jestli by to neměli být Háje. Otevřel jsem nenápadně oči a podíval na hodinky, bylo o hodinu pozdějc, než zaznělo v reproduktorech, že se blíží Opatov. Honza spokojeně chrněl opřenej o jakousi babču, která mu pořád házela nebo spíše se snažila hodit hlavu na druhou stranu od ní. Pořádně sem do Honzy šťouchl a probudil ho.
"Vstávej Johny, jsme na Holešárně sakra."
"Fakt jo, už?? Já sem se probudil, když jsme byli v depu, ale ty si spal, tak sem Tě nechal taky spát." odpověděl ospalej Honza. Njn to bude ten ninja výcvik. Nevadí, navrhl jsem, aby jsme jeli každej domu, že noční zatah zkončil. Samozřejmě byl čtvrtek a do školy se nám nechtělo, takže vzhůru domu.
Asi nejtrapnější bylo, když jsem se objevil v 8 ráno u domovních dveří, kde zrovna odcházela máma do práce, a já už skoro padal na hlavu tak jsem jen rychle řekl, že nám odpadla škola a se jdu pořádně vyspat. Samozřejmě mama nevěřila a vyhrožovala, že si to se mnou vyřídí, až přijede domu. Ale co, já už byl spokojeně zalezlej doma v teploučku v posteli a během několika sekund usnul.
Jak dopadl Johny, asi podobně, jen měl to štěstí, že jeho matka už nebyla doma a byla v práci.
Závěrem bych chtěl něco málo doporučit, pokud se taky rozhodnete udělat noční zátah...
Vezměte si s sebou batoh se zásobou jídla a pití. Nejlepe 4 littry dohromady, a aspoň 20 rohlíků by mělo stačit. Nebo když ne batohy, tak peníze. Hodně peněz.... A taky by se občas hodila mapa, a nejlepší asi taky bude když se nejprve střískáte do němoty XD... Jinak určitě doporučuju mrknout se na Strahovskej tunel. Docela pěknej výhled na hotel Movenpick když už nic jineho
, " Mami, budu spát u Johnyho", máma v pohodě souhlasila a ještě mi na cestu přibalila dvě čínské polívky a 50Kč do kapsy, bejt tam aspoň dvě nuly navíc tak si nestěžuju:), no a tak jsme spokojeně vyrazili z Hodkovic, male zapadle vesničky kousíček od Prahy, poznáte je podle největších kravínů ve středních čechách , vyrazili rovnou do Prahy... konkrétně k Johnymu do Dejvic, pořešit to i u něj doma...K Johnymu jsme dorazili někdy kolem osme hodiny, a jelikož byl říjen, už se docela stmívalo, a nejtepleji taky zrovna nebylo.
Johnyho mamča sežrala to, že mám narozeniny a že jedeme spát k nám, jak se říká i s navijákem. Johny ještě navrhnul, že si s sebou vezmeme nějaké pití, jelikož žádne peníze nedostal. Bylo mu blbe si o ně i říct, když jeho mamka věděla, že oba máme legitky... A proto vzal prázdnou půl litrovou pet lahev a napustil jí vodou z vodovodu. Takže naše výbava na cestu byla:
Pet lahev se studenou vodou z vodovodu
Dvě čínske polivky v sáčku
legitky na pražské pasmo
a kovová padesátikoruna v peněžence
Z Dejvic jsme tedy vyrazili, nejprve jsme zamířili na Nuselák, mrknout se jakej je tam pěnej výhled
Ne, že by jsme si chtěli hned skončit, jen jsme nevěděli, kde začít a proto jsme začali na Nuseláku. Když jsme dorazili na Vyšehrad a vylezli nahoru na Nuselák, drklo mi, že mám ještě v kapse ty čínské polevky, takže nás nenapadlo nic jineho, než si je rozbalit, a sníst je jako sušenky. Abych pravdu řekl, nečekal jsem, že to bude tak dobre, a od te doby si čas od času dám suchou čínskou polevku, respektivě ty nudle. Obzvláště když sem línej, si jít ohřát vodu <Ne, že by byla kuchyně daleko>.Na nuseláku nás napadla další část naší noční tury, a sice Strahov byl moc krásně osvícen.
"Johny jedeme na Strahov?"
"Třeba vole!"
A tak jsme vyrazili. Na Strahov jsme dorazili kolem 22:00, Sedli jsme si u šachty a pozorovali všechna ta světla kolem. Seděli jsme tam docela dlouho, jenže po chvíli se docela ochladilo, takže jsme nasedli na bus a rovnou dolu ze strahova na anděla respektive do carrefoura, nebo spíše "centrum nový smíchov". Jelikož byla zima a mi měli u sebe 50Kč, rozhodli jsme si koupit něco na zahřátí. Ledově vychlazenej karamelovej Nogger opravdu zvedl náladu a zahřál, a navíc zbylo nám ještě celých 16Kč
.Už nám zbyli jen tyčky od zmrzlin, když v tom Johny položil nenapadnou otázku, jestli už jsem někdy byl na Strahovskym tunelu a flusal dolu na auta... Odpověď byla jasná, Ne. A hned na to už jsme opustili Nový Smíchov zadem přes lávku a rovnou ke Strahovskemu tunelu. Dohoda byla jasná, každej obsadí jednu kopuli tunelu, a budeme flusat na auta
Kdo se víckrát trefí, nesmíte to brát tak vážně, co více čekat, od dvou hovádek v pubertě .Netrvalo to dlouho, a už jsme každej leželi na jedne kopuli tunelu. Johny obsadil výjezd směrem z tunelu, a já směrem do tunelu. Bohužel, kraje byly tak strmé, že se nedalo vidět, jestli něco trefíme, a proto jsme se na to vyprdli. Každej jsme ulehli, a přehazovali mezi sebou flašku s pitím, jelikož se nás docela zmocnila žízeň. Ta malá flaštička byla prazdna dříve, než by jsme vůbec chtěli. Tak jsme tam leželi a čuměli na hvězdy, že jsme úplně ztratili pojem o čase.
Pak jsme byli docela vyjukaní, že už je 0:15 a drklo nám, že už nejezdí žadna metra. Jen noční busy a tramvaje. Nevadí, vydali jsme se pěškobusem na Václavák. Asi během dvaceti minut už jsme seděli u Vaška na koni a pozorovali, jak to na Václáváku večer žije. Rozhodli jsme se projít na Staromák. Většinou jsme potkali hodně černejch bratrů, kteří nás zvali do všemožnejch bordelů a restauricí či barů, kdyby věděli, že těch 16Kč co mám v kapse jsou naše poslední uspory, tak se na nás raději ani nepodívaj. Nejhorší bylo, že za nedlouho se dostavila i žízeň. A věřte tomu, je to děs, když jdete kolem 1000-ce hospůdek, kde voní pivo až za roh a máte v kapse jen 16Kč. Kolem 1:00 jsme docourali na Staromák. Tam ale bylo docela prázdno, njn nejsou vánoční/velikonoční svátky, kdy se tu nedá hnout. Mrkli jsme na orloj, a zjistila, že je tady pěkná nuda. Proto jsme nasedli na noční tramvaj a jeli někam do neznáma. Samozřejmě Johny věděl kam jedem, jelikož Johny všechno ví a všechno zná.
V tramvaji parada.. Johny seděl přede mnou a pomalu usínal. Nakonec usnul ale asi tak na jednu minut, jelikož se praštil o sedačku před ním. Samozřejmě jsem ho obdivoval i tak. Zkuste si usnout v noční tramvaji, kde chrápe několik bezdomovců, kteří jako bonus vypouští po cele tramvaji svoje příjemné aroma... BLEEE:yuck: opravdu chuťovka.
Johny samozřejmě prohlasil, že je Ninja a že mu ta minuta spánku bohatě stačila.. Na konec jsme přece jen dojeli na místo určení. Byl to jakýsi most v rekonstrukci, kde byla snad ta největší cedule s nápisem "osobám vstup zakázán". Jelikož zakázané ovoce je prý to nejchutnější, viz. Johnyho poznámka, byli jsme za nedlouho v půlce mostu. To jsme ale ještě nevěděli, že mosty v rekonstrukci jsou opravdu tak *****, takže cesta na druhou stranu zabrala docela dost času.
Když jsme konečně přelezli celej ten *píp* most, objevili jsme se v blízkosti metra. Pak Johny prohlásil "no jo, já zapoměl, že metro nejezdí". No nevadí, tak jsme šli najít nejbližší tramvaj. Po poměrně slšnem bloudění jsme našli konečně tramvaj, samozřejmě s 30-ti minutovym intervalem, a jako na schvál to před dvěma minutama u jelo...
Vydali jsme se tedy po trati směrem na Václavák. Samozřejmě jsme se spíše kolebali než šli a take jsme celou cestu nevím proč kecali o pití a o jídle...
Nakonec jsme došli až na Václavák. Sláva, už konečně otevírali metro. Bylo kolem 4:00 ráno. Takže dohoda byla jasná... Pojedem na Háje, tak rozkopeme automat na sladkosti, zdrhneme a usadíme se u studánky s pitnou vodou o podál. Už se nám zbíhali sliny.
Nasedli jsme do metra a už jsme si ani moc nepovídali, spíše jen podřimovali a čumělu na tu tmu co je v tunelu. jeli jsme směrem na Háje. Poslední na co si vzpomínám je, že se z reproduktorů ozvalo: "Příští stanice, Opatov." Což je jednu zastávku před Hájema neboli konečnou metra "C". Podíval sem se na Honzu a ten už chrněl, tak jsem take zavřel oči...
Samozřejmě sem usnul... Probudilo mě až bavení se nahlas starších lidí, že jsme veksláci. Vůbec sem nechápal, jen se zavřenýma očima poslouchal, když v tu se na pozadí ozvalo: "Příští stanice, Nádraží Holešovice". Tak mi tak nějak drklo v hlavě, jestli v tom nemaj trochu bordel, jestli by to neměli být Háje. Otevřel jsem nenápadně oči a podíval na hodinky, bylo o hodinu pozdějc, než zaznělo v reproduktorech, že se blíží Opatov. Honza spokojeně chrněl opřenej o jakousi babču, která mu pořád házela nebo spíše se snažila hodit hlavu na druhou stranu od ní. Pořádně sem do Honzy šťouchl a probudil ho.
"Vstávej Johny, jsme na Holešárně sakra."
"Fakt jo, už?? Já sem se probudil, když jsme byli v depu, ale ty si spal, tak sem Tě nechal taky spát." odpověděl ospalej Honza. Njn to bude ten ninja výcvik. Nevadí, navrhl jsem, aby jsme jeli každej domu, že noční zatah zkončil. Samozřejmě byl čtvrtek a do školy se nám nechtělo, takže vzhůru domu.
Asi nejtrapnější bylo, když jsem se objevil v 8 ráno u domovních dveří, kde zrovna odcházela máma do práce, a já už skoro padal na hlavu tak jsem jen rychle řekl, že nám odpadla škola a se jdu pořádně vyspat. Samozřejmě mama nevěřila a vyhrožovala, že si to se mnou vyřídí, až přijede domu. Ale co, já už byl spokojeně zalezlej doma v teploučku v posteli a během několika sekund usnul.
Jak dopadl Johny, asi podobně, jen měl to štěstí, že jeho matka už nebyla doma a byla v práci.
Závěrem bych chtěl něco málo doporučit, pokud se taky rozhodnete udělat noční zátah...
Vezměte si s sebou batoh se zásobou jídla a pití. Nejlepe 4 littry dohromady, a aspoň 20 rohlíků by mělo stačit. Nebo když ne batohy, tak peníze. Hodně peněz.... A taky by se občas hodila mapa, a nejlepší asi taky bude když se nejprve střískáte do němoty XD... Jinak určitě doporučuju mrknout se na Strahovskej tunel. Docela pěknej výhled na hotel Movenpick když už nic jineho
(50%)
