All of you know that I spent last winter in Lapland. Two months ago, I got the possibility to see it in summer. The project was organized by the father from my previous family and as the kids were with us two weeks, that is how I got there. The father and leader of the project was author of the original idea to invite several people to Lapland to pick up berries (with some income both for him and pickers). Berries can be found all over the country in pretty huge quantities. However, this year was one of the bad ones due to the exceptionaly dry weather not only during summer, but also in the spring - the most important time influencing the final crop. For this reason, there were some additional problems (pickers were quite unhappy about the situation, but it is understandable) and the original plan to pick up solely cloudberries had to be changed to search also for blueberries.
Everything started in Tampere on the 20th of July (I came to Finland on the 17th). The bus came at the airport to pick up 30 young and energetic people from the Czech republic, Poland, Hungary, Lithuania, Latvia, Slovak republic and Thailand. Other participants were Olli (cook) and Seppo (bus driver). Then, we could begin to travel to the northern Finland. We went through Jyväskylä to take the lorry, full of grocery stuff and lately the place to store all berries. The way was quite long (around 1000 km) and tiring, but as the compensation, we had many nice views on the Finnish landscape, famous for its thousands lakes, never ending forests and countryside “decorated” by typically Finnish red wooden houses. In Lapland, we were changing a place from time to time to be always somewhere with enough berries to pick. This moving allowed to discover different parts of this unique Arctic region, famous, for example, for the high amount of reindeers living freely in the nature. We were living in the army tents and sleeping on the army beds. Although it can seem to be difficult to build them up, we were finally able to make a camp quite fast, it just needs a bit of practice. We didn’t have shower though, but many times, our camp was situated near by a nice lake or river. Once, there was also quite luxurious wooden WC:-). When working, everybody of course needed to eat suitable food. Olli and me were doing our best to prepare the breakfasts and dinners and we also tried to satisfy a few vegetarians among us. A bit hard in the middle of nowhere though. Almost every evening, we were making fire and having often barbecue. Because of the amount of people, we had to use special and funny looking big dishes.
In some very wet areas, the good protection against mosquitos was needed, but it wasn’t fortunately so bad because of the dry spring, so they weren’t many. Afternoons and evenings were similar, usually pickers were separating the berries around the fire, drinking hot tea or coffee. We had also some free time to relax. Possibility to do some shopping occured on the way when changing places and passing through the small towns or villages. We visited an old wooden church and we went to the typical Finnish wooden sauna twice, with bathing in the cold river and then, having coffee in the cozy cottage. Some people were enjoying massage if they found a friend to offer it, somebody rather took a couple of beers or tasted the Finnish vodka. I was talking few times about the Finnish culture, living in Finland, nature and Sami people. One evening, we were even visited by Sami shaman, dressed in traditional Lappish costume and playing the magic drum.
If hesitating, whether to come to Lapland or not, the beautiful nature and its scenery is the reason, why to decide yes! The whole trip ended without any bigger and serious problems and hopefully except the hard work, everybody is only remembering nice moments. Personally, I prefer Lapland in winter, but anyway, it was good experience, although very tough for me. I was at the same time aupair, helping with cooking, planning and buying the food, communicating to people, helping with strategic decisions, driving the father’s car (I made around 2000km) and explaining people things about Finland. But I survived so I can send to all of you a berry smile now! There is the album called Berry Lapland Project 2006, where you can see some photos.
Všichni zřejmě víte, že jsem loňskou zimu strávila v Laponsku. Před dvěma měsíci se mi naskytla možnost se tam opět podívat, a to v rámci projektu organizovaného otcem z předchozí rodiny. Tentokrát tedy v létě. Podstatou celé záležitosti bylo pro Mattiho strávit pár týdnů v přírodě, poskytnout výdělek sběračům morušek a aby také jemu něco zbylo. Rozhodně to není špatný nápad, protože v celém Finsku roste obrovské množství nejen moruší, ale také borůvek a brusinek. Je však třeba hned na úvod říct, že tento rok byla úroda bobulí poměrně špatná, a to díky nejen vyjíměčně teplému létu, ale také suchému jaru – nejdůležitějším obdobím ovlivňujícím konečnou úrodu. To byl také hlavní důvod, pro který mi z celého projektu zůstaly lehce hořké dojmy, neboť již tak slabší připravenost celé akce získala malým množství morušek na problematičnosti. Celý plán postavený právě na unikátních moruškách musel tedy být pozměněn na sběr borůvek.
Vše začalo v Tampere dne 20. července (já přijela do Finska 17.). Autobusem jsme přijeli vyzvednout na letiště 30 nadšených mladých lidí z Čech, Polska, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Slovenska a Thajska. Dalšími účastníky byl kuchař Olli, řidič autobusu Seppo a dva týdny také Mattiho děti Aappo a Ilona. Potom jsme již mohli vyrazit směrem k Jyväskyle, kde Matti „osedlal“ náklaďák plný jídla, později sloužící na uskladnění bobulí. Cesta byla dlouhá (něco přes 1000km) a únavná, na druhou stranu finská krajina nabízí mnoho krásných pohledů na jezera, nekonečné lesy či venkov s typickou architekturou červených dřevěných domů. Ja řídila od půlky cesty osobní auto a pak ještě mnohokrát během následujících čtyř týdnů (celkem kolem 2000km). Základem úspěšného sběru je najít dobré místo a jelikož, jak už jsem zmínila v úvodu, sezona byla špatná, hodně jsme stanoviště kempu měnili. To však na druhou stranu umožnilo navštívit a poznat více míst téhle unikátní oblasti, známé například pro velké množství v přírodě volně žijících sobů.
No, podmínky k životu byly mírně řečeno drsné, ale kdy se člověku naskytne v dnešní době žít takovým zálesáckým způsobem? Spalo se v armádních stanech na armádních lehátkách a přestože se zprvu může zdát obtížné takový stan postavit, je to po několika pokusech v podstatě velmi jednoduché a rychlé. Samozřejmě nebyla k dispozici žádná sprcha, ale vždy byla snaha najít takové místo k utáboření, kde v blízkosti bylo jezero či potok. Jednou jsme ale byli na místě přírodního kempu, a tak bylo k dispozici i luxusní dřevěné WC☺. Sběrači potřebovali k práci dostatek energie, a který jsme se v těch bojových podmínkách snažili s Ollim zajistit co nejlepšími snídaněmi a večeřemi, navíc se snahou uspokojit i pár vegetáriánů. To je však uprostřed ničeho poměrně obtížné (Sámi lidé nemůžou být v žádném případě vegetariány, protože by v tak drsných přírodních podmínkách nebyli schopni přežít). Podmínky nepodmínky, nakonec bylo moc příjmené sedět každý večer kolem ohně, a někdy se na něm i něco opeklo. Co se ještě vaření týče, byla sranda používat obrovské a komicky vypadající nádobí, nezbytné však při přípravě jídla pro tolik lidí. Jelikož je Finsko země s největším procentem rozlohy pokryté močály a bažinami, je zejména v Laponsku v létě hodně komárů. Naštěstí letošní rok, díky suchému jaru (tehdy se komáři množí a potřebují vodu), byl na komáry chudý a my tak tolik netrpěli. Většina dnů, mimo dnů přesunu, probíhala stějně. Ráno snídaně, pak šli lidi do lesa a odpolende návrat, jídlo a třídění borůvek. Našel se však také čas k relaxaci. Při přejezdech byla možnost dokoupení nezbytností či nějakého mlsu nebo rychlé obhlédnutí finských městeček a vesnic. Jednou se jelo naštívit dřevěný kostel a dvakrát se podnikla typická finská dřevěná sauna, s koupáním v ledové řece. Někteří, pokud našli ochotného kolegu, se věnovali masáži bolavých zad, jiní raději popili finské (nedobré) pivko či finskou (dobrou) vodku. Já jsem několikrát lidem vykládala o životě ve Fisnku, kultuře, zvycích, Laponsku, jeho přírodě a obyvatelích. Jeden večer nás také navštívil Sámi šaman, oblečený do tradičního kostýmu a hrající na magický buben.
Pokud váháte, zda se do Laponska vypravit či ne, tak minimálně krásná příroda je důvodem pro ANO. I celý projekt nakonec dopadl bez větších a vážnějších problémů, což já ale přičítám spíše obrovskému štěstí než organizačním schopnostem Mattiho. Také doufám, že všichni účastníci si pamatují mimo tvrdé práce jen hezké momenty a jsou za tento vpravedě extra zážitek rádi. Já osobně mám raději Laponsko v zimě, ale i tak to byla dobrá, přestože tvrdá zkušenost. Být současné aupair, pomáhat nejen s vařením, ale mít na starosti kompletní plánování a nákup jídla, komunikovat s lidmi a řešit a vysvětlovat problémy, pomáhat rozhodovat, co a jak lépe udělat, řídit auto a snášet opilého Mattiho – jsem ráda, že jsem přežila. Přesto posílám všem borůvkový úsměv a můžete také mrknout na pár dokumentujících fotek v albu s názvem Berry Lapland Project 2006.
My Opera
