Drbča

Pondělní knockoutu mi akorát vyrazil dech.
Po čtvrtečním „rozsudku“fractura costae VII mi zbyly akorát slzy pro pláč.
Asi po pěti možná více letech jsem nemohl běžet štafety... ale když už jsem přihlášen, tak přece nezůstanu doma? Zhusta si odjel někam na slovensko, takže proč se nezhostit role „nehrajícího“ trenéra. No slabá útěcha.
Tak jsem aspoň v pátek vyprovokoval pěknou dávku e-mailu. Pokud to někdo nakonec přestal číst, tak věřte, že jich bylo přes 15. Ale nakonec jsme tři chlapské štafety přece jen postavilii. Zato na D18 se už nikdo nezmohl. Holky si to naštěstí tentokráte vyřešily mnohem líp.
Tak jsem mohl v pátek večer po dlouhé době vyrazit do hospody, ale přes bolavá žebra to nebyla žádná zábava...
Klasika, odjezd od Bohémy, ale překvaspivě plný bus se samými mlaďoši. Plus posily z Maďarska. Díky zastávce na benzicne jsme málem nestihli prezentaci a tedy sestavení štafet. To se nakonec podařilo! Ale tak tak. Postavený stan dlouho nevydržel, protože se nějak zlomila tyčka. Ale bylo krásně a tak nebyl potřeba.
Závod byl celýá zmatený, divácká, která byla od diváků skoro sto metrů a jen se závodník vynořil z lesa a zase do něho. Komentování nemá cenu komentovat, hrůza! Tak aspoň, že se pod Helfštýnem dařilo! A to parádně.
Palo doběhl klasicky na čele, zato čekání na Věrku bylo trochu delší... ale ztráta nebyla nijak veliká.
Nakonec jsem přece jen vyrazil, v elitní štafetě mixů s Arným a ˇKenou. Vzhledem k tomu, že jediné boty jsme měl sandály, tak jsem si navlékl ponožky a vyrazil. Mé tempo po předávce bylo víc jak vlažné, až se mě paní ptala: „jeslti běžíš? Nebo to jen zacláníš?“ Mého čísla si asi nevšimla. Mapu jsem si bral s nějakým malým hošíkem. Na mapový start mě nadělil tka 10s, ale tam jsme ho stáhl, stejně tak v okamžiku, kdy měl odbočit z cesta, tak jsme ho předešel... Pak jsem ho už neviděl. V les ebylo krásně, trať jednoduchá a v čistém lese, takže sandály byly v cajku. Po necelých 40 minutách v lese mě na finiši ofinišovala jedna štafeta, co se dá holt dělat.
Pak už jsem jen nervozně vyhlížel první štafety.
Že tam byl první Adam, to zase nebylo takové překvapení. Zato Evička potvrdila svoji formičku a všem holkám toi v lese natřela a doběhal pro dalšíé vítězství holek! Jak na mistrovství Moravy, první tři místa holek, to dnes nebylo, ale druhá štafeta byla šestá! Takže také super výsledek!
Odpoledne jsem se přesunuli do Lipúníka, kde nás čekal sprint. Čekání bylo dlouhé, obejít ho (fakt doslova) bylo dost na morálku! Ale nakonec jsme porazil jednoho Araba.
Po vyhlášení na náměstí, jsme vyrazili do hposdy, kde jsme měli nejen zamluvená místa, ale už uvařené jídlo, takže hned bylo na stole. Super! Díky Hani! Poté jen klábosení v tělárně a dobrou noc.
Poprvé po několika dnech jsem se jakž takž vyspal. Naštěstí mě už dnes „běhání“ po lese nečekalo, takže jsem se těšil tak akorát na smažení na slunku a fandění.
Přesunuli jsme se na shromaždišti přímo kew koridoru, takže jsme měli všechno z první ruky. Holky dnes změnily složení, první šla Jindra místo Věrky. Pak už klasika Hanka a Evička. Kluci zůstali ve stejném složení. Dnes to taková „nuda“ jako včera nebyla. Palo sice doběhl na čele, ale Pally něoc ztratil, takže čekání na Dama bylo aspoň napínavější. Ale Adam nezklamal a na divácké byl s velkým náskokem. Takže to stačilo. Zato sobuboj o další místa byla napínavější. Jindře se zase tak nedařilo, jako včera a tak nechala na holky těžší práci. A ač tedy holky stahovaly, co se dalo, tak chyběl ještě kilometr, aby Evička doběhla první. Ale tak je druhé místo super výsledek! Béčko doběhlo taky dobře, bylo sedmé.
A tak jak psal Adam na fb: štafety.1 místa ZBM, družstva 1. místo ZBM... a všude dost s přehledem.
A tak jsme mohli spokojeni vyrazit domů. Tak snad na podzim budu na štafety v pohodě a natřeme jim to ještě jednou... když pak družsatva budu pořádat.

Na další závody jsme znovu vyrazili do Zalitavska, ale tentokráte jen kousek za Moravu. Zůstali jsme v Záhoří na Cesomu. Už ten název "Záhoří" je pro nás divný, protože z naší strayn to rozhodne za horama není. :-) To mají jen Slováci. No jen taková vsuvka, kdysi dávno byla hranicí moravy řeka Váh ne Morava.
Ale k závodům. Přihlásil jsem se do elity. Proč ne, když to u nás je dost nereálné. Už parametry na middle byly celkem vražedné, 7,5km, ale zase po rovině. Tak proč ne. Zato klasika na 19 km a skoro 300m převýšení slibovala pořádný zážitek. Zato poměr cena/km/čas mohla být slibná.
Middle na začátku byl v krásném lese, anio jsem nechyboval a běžel celkem dobře. Zato po přeběhnutí silnice jsme zabělhi do hnusných bažinko/hustníků a najednou to neběželo. Byl jsme rád, že jsem nakonec doběhl. ale aspoň jsem dal "vyklusávajícího" Švirdu.
Sprint zase katastrofa! No comment! tuhle disciplínu fakt nemusím/neumím. Tak příště ne.
Po vydatné večeři, dobré pizze a ceny skoro zadarmo, kdy se platilo za jídlo jen 4,50? jsme mohli nabrat sílu na zátřek.
V neděli se znatelně ochladilo. Před startem prošlo kolem nás i několik sněhových přeháněk a všichni jsme klepali zubama. Kosa pořádná, Naštěstí cestu na start zkrátli a tka místo 3,7 km to bylo jen 2,5. Startoval jsem mezi posledními, takže jsem měl času dost. Ani moc lidí do té doby, než jsme vyrazil na start nepřišlo.
Na startu nás bylo jen málo a trochu jsme se lekl, když jsem si na startu vzal mapu a viděl celou trať. Tak jsem to nijak moc nehrotil, hlasvně se neztratit. To jsem si vybral meiz 1 a 2, kdy jsem trochu nechápal bažinku, ale směr byl dobrý a tak jsem se nakonec vynořil trochu jinde, než jsem chtěl, ale celkem dobře. Pak kontroly naskakovaly celkem dobře a vyhnul jsem se dokonce i chyb z Maďarska, takže žádné zběsilé 16 minutové hledání kontrol. kouske jsem se svezl za nějakým vizovičákem, pak mě v hustníku a za ním minul nějaký pražský dres a pak jsme na psolední 70 minut v lese dočista osiřel. Takže asi tka celkem 2 lidi, který jsme viděl v lese. Pěkné proběhnutí. jen na konci jsme asi dostal křeč do lýtka, nebo neívm, proč mě najednou na konci začalo bolet, tak to bylo nějaké slabší. ale jinak výsledek spokojen, dal jsme to pod 2 hodiny a Martináč či Jenda mi nedali nijaký kotel. Tak uvidíme na mistrovství Moravy.
Hlavcně se ted nepřetrénovat na Velikonočním soustředku.

Kolem Veveří jezdím celekm pravidelně na kole, když mířím na chatu. Pěkně po skalách na jedné straně, po asfaltce na druhé.
Jednou za rok ho míjíme při běhu "kolem" Přehrady. Letos s Brabíkem a Kesinkou.
A jednou tak za dva až tři roky se stane, že člověk může pod Veveří přímo dobruslit.
A konečně letošní zima se ukázala a tak jsme poslední týden sledovat s úsměvem teploměr a čisté nebe. A už jsem se chystal. Premiéru mi ještě trochu zbrzil nástup do Arbeitu a sobotní Hromniční trápení... ale dočkal jsem se! Nakonec jsme vyrazili v pěti: Martináč, Dejv, Klusajda a Zuzka Fialová. Po cestě zpátky pak nás ještě málem srazil Fyzik.
Jinak na přehradě bylo plno lidu, led jako zrcadlo, proti foukal ostrý vítr, ale zpátky člověk nemusel skoro bruslit. pokochali jsme se neobvyklými pohledy na stráně v okolí Príglu, dobruslili až pod hrad, tam bohužel už byl led dost hrbolatý, ale jinak 100%. Martináč nás ještě chtěl u hríze potopit, ale nejezdil kolečko dostatečně dlouho, takže se mu díru udělat kol nás nepodařilo. Jinak super projetí! Snad se tam ještě dostanu...

Asi po čtvrté jsme vyrazili na Lesnou na kros místními fekály. Letos nepanovalo nějaké extrémní počasí, mínus deset, půl metru sněhu, přesto se nás bohužel sešlo jen po málo. Pavlík, Káťa, Bára a já. Škoda. Ale asi ostatní točili na lyžích, to je omlouvá. Letos to bylo obzvlášť výživné. Pro mě obzvlášt, vzhledem k pátečním 50km na kole. Ale to sluníčko tak lákalo na projetí. Naštěsí se letos lesáci činili, takže tu nejnižší část udělali neprůběžnou. Což mi osobně nevadilo. Takže jsme přišli o konec dole. Fajn. Tak jsme to běželi vícekráte. Začátek podobný, pak už rovnou nahoru. Jen jedna cesta nahoru byla dost plná klacků, větví a tka podobně. To vzalo sílu ještě více než v normálním lese. No dal jsme to asi 6, byl jsme dost kaput. Tak natrénovat a zase za rok. Nebo tam vzít ted ve středu interválky? Uvidí se.

Nevím, jak na to Béďa přišel, že oblž bude "v Javůrku"... že by nějaký sprint uvnitř vesnické zástavby? No bylo by to zajímavé. Hlavně ten kopec dolů a nahoru. Ale pro nás místní (vzhledem k vzdálenosti chaty přímou čatou tak cca 2km, takže "místní" mohu použít) bylo je a vždycky bude všecko na Javůrku. (hospoda, ehm bazén-nevím, zda ještě funguje, ale přes 10-15 lety fungoval, kopec kulmicou). Takže i ten oblž byl na Javůrku! Tolik na úvod.
Vzhledem k posunutí termínu družstev to bylo taky můj poslední říjnový oblž. Ve středu vyrážíme do Roháčů. Takže jsme letos přišel o oblž v pěkné kose, dešti, sněžení a všechn těch podzimních nepříjemnostech. Sice ráno bylo po vyjetí z Brna na polích bílo, ale sluníčko to rychle rozpustilo a vneku i v lese panovalo suprové počasí! Možná až neuvěřitelně skvělé.
Už od středy jsem měl vybíhat s vidinou, že za mnou jde Otri a pak hned Zelda. Skoro první kolo oddíláče. (Tedy druhé po Zhusta cupu.) Tedy co s tím? No zkusit se nenechat odběhnout. Sprintuji k mapám, to většinou ještě dělám, sprintuje k mapovému startu a čumím do mapy, to už většinou ne a v klidu se koukám na mapu. Sprintuje k jedničce, to už vůbec nikdy, protože hrozí 5 minutová chyba! Ale postup by měl být jasný, tak proč ne? Jedničku tedy najdu hned, v mezičasech pak vidím, že jsem tu dal jedinkrát i Chrobindu. Na dovjku vyhnout husntíku, trochu mě tam mapou lesáci, ale kontrola je schováná za vývratem a tka když ji přeběhnu a otočím se,t ak ji hendka vidím. Pak těžká kontrola v hustníku jde ale další v zeleno žlutém, něoc ztrácím. Rvu tot edy co to jde na 5 a ouha, dlouhý postup!
Po doběhu a rozboru s ostatními si teprve všímám cesty djoucí ideálně po postupu. No ale v lese jsem ji nějak neviděl, nebo se svou mapovou netechnikou jsme si na něho netroufl jít po čáře, tak jsme zvolil dlouhou obíhačku. Běžel jsme, co se dalo a nakonec, myslím, jsme toho příliš neztratil, prootže jsme de facto doběhl přímo ke kontrole. Pak rýhy na druhé straně mapy, bál jsem se jich jako čert kříže, ale po jejich zvládnutí jsme se, koukaje na výsledky, dostal na mě neuvěřitlené 4 místo! Když první dva byli s odstupem Chrobinda a Eda. Otrimu jsme tu dával minutu. Jenže pak přišly ostružiny, které jsme dost probouchal a ztratil. Na 16 na posedu seděl Kočka s někým, který mě docela rohodil, takže přišla dvouminutová chyba, pak hnedka další, která následovala špatným odběhem... ještě že za mnou se objevil Otri, takže jsem se srovnal. Delší postup na 20, snaha utéct, ale nic. po cestě ještě vidím Zeldu a ne že ne! Je furt za mnou. Na 21 běžím dobře, ale vidím Otriho více vpraco, tak jdu za ním. Chyba, jsme na 22. Tak se vracíme a zase ztrácíme tak minutu. Rychle na 22, jsme před otrim, přes další do cíle. V cíly jsme celkem spokojen, necelé dvě minuty od Otriho nejsou tak špatné. Nakonec to aspoň na Zeldu vyšlo, i když přes tymé chyby na konci dost stáhl. Ale dobrý, jsem spokojený.
No škoda, další oblž až na jaře...