Máme za sebou devět týdnů výuky. Blíží se Vánoce a s nimi i první test. Dnes bych vám rád blíže představil jednotlivé kurzy, neboť jsou mezi nimi značné rozdíly.
Začnu tím nejsympatičtějším, pracovně nazývaným „vysmátí“. Již jsem se o něm několikrát zmiňoval. Pracovat s těmito žáky je radost. Jsou chápaví a milí. Bohužel odpadla Lulu. Rodinné komplikace a pracovní vytížení. Tím se nicméně postup vpřed ještě zrychlil. A kdyby nedocházelo v posledních dvou týdnech k nepříjemným absencím (Luis – čeká narození potomka, Erick – vynechal 3 hodiny ze zdravotních důvodů, Mariela chyběla 2x kvůli přijímacím zkouškám na VŠ atd.), mohli jsme být ještě dál. Jediný, kdo nechyběl ještě ani jednou je babička Reyna. A na jejím pokroku se to výrazně projevilo. Manko na ostatní stáhla významným způsobem.
Před třemi týdny, 17. listopadu, tedy po nějakých pouhých 6 týdnech studia pro vás tato skupina natočila video-pozdrav s poděkováním za podporu. Ač se zpožděním, zde jest:
Tato videa vznikla dokonce již po jednom měsíci studia s CommUNITY inspiration:
6. 11.
6. 11.
13. 11.
Na předchozím videu můžete vidět, že Reyna patřila zpočátku k pomalejším studentům. Jak už jsem se ale zmínil, 100% docházka nese své ovoce. Na dalším videu (ze 28. 11.) již můžete vidět v jejím projevu daleko větší jistotu.
Druhým kurzem, který vám dneska představím, bude dopolední skupina v Haciendě. Bohužel, počet studentů je tristní. Po příjezdu jsem se zařekl, že nebudu vyučovat žádnou skupiny o méně než-li 6ti studentech. Chyba lávky.
Ačkoli jsme začali se 12 žáky, brzo se počet začal významně snižovat. Jednalo se o zaměstnance ekoturistického projektu, Haciendy, a ti musí být flexibilní. Většina z nich nemohla pravidelně docházet, neboť pakliže zrovna přijeli hosté, někdo zkrátka pracovat musel. Jenže bylo pár i takových, kteří by časový prostor měli, ale chyběla motivace. To mne u zaměstnanců ekoturistického projektu zarazilo.
Později jsem se o tom bavil s Betem, frekventantem odpoledního kurzu (krycí jméno „želvy“) v San Miguel. Když mi sdělil, že většina řadových zaměstnanců pobírá plat ve výši 75Kč DENNĚ, začalo mi svítat. Vykořišťovaná pracovní síla, které byl kurz AJ nabídnut „v práci“ nemá o zvyšování kvalifikace zájem. Svůj job už mají, takže snažit se za těch pár šupů na sobě zapracovat, to jim za to nestojí.
Proto byl (pro mne původně překvapivě) větší zájem u širší veřejnosti, pro něž může být angličtina právě klíčem k získání zaměstnání či rozjetí vlastního byznysu.
V kurzu v Haciendě jsem tak několikrát vyučoval pouhé 2 (slova „DVA“) studenty. Marcose a Grissel. Snaží se opravdu hodně a já neměl to srdce kurz zrušit. Minulý týden se navrátil José a Grisselda. Ve čtyřech už se dá pracovat lépe.
25. 11
27. 11
I na dalším videu tak můžete vidět, že nízký počet studentů a vysoký stupeň motivace vedou k rychlým výsledkům. Po 7mi týdnech studia, myslím, velice slušná práce.
25. 11
O zápalu těchto studentů svědčí i krásně vyzdobené čtvrtky, které si připravili, aby se vám mohli představit. V sekci fotogalerie jsem totiž konečně zprovoznil galerii, ve které můžete nalézt většinu mých studentů, včetně prezentace jejich znalostí. Kliknete-li na fotku, objeví se vám anglický text, který studenti vytvořili po nějakých 6ti týdnech výuky.
Vážení přátelé, v první řadě se omlouvám za menší prodlevu v nových článcích. Jednak se toho tu nyní zas až tolik neděje a jednak už měsíc souběžně pracuji na ekoturistickém projektu, jehož cílem bude nabídnutí veřejnosti možnost strávit část svých prázdnin právě v tomto regionu.
Oblast kolem Huasky (jejíž oficiální přízvisko zní „pueblo mágico“, neboli „magická vesnička“) je skutečně nádherná, bohatá jak na přírodní, tak na historické památky. A díky projektu CommUNITY inspiration (a vaší pomoci) se nám zde množí lidé, kteří jsou ochotni učit se anglicky a připravit kvalitní servis pro turisty z ciziny. Ty z naší země především. A hlavně pro Frantu ...
A kdo by měl být více zapálen do již přímé realizace česko-mexických přátelství, než-li moji žáci z pokročilého kurzu, kteří se mnou studovali již vloni. A tak když jsem se zmínil, na čem pracuji a co chystám, jednohlasně odsouhlasili, že místo středeční hodiny musíme zajet zdokumentovat dvě z mnoha významných památek ležících na území Huasky. Los Prismas a Haciendu Santa Maria Regla.
A ačkoli nám počasí příliš nepřálo, jediný kdo chyběl byla Paty.
Nejprve jsme se vydali k památce Los Prismas, která je jediná svého druhu v Americe (na světě existují prý pouze 3 podobné útvary) a jež je zařazena mezi 13 největších skvostů Mexika. Oprávněně. Nachází se přitom sotva tři kilometry od mého příbytku.
Vydáte-li se do Prismas o víkendu, bude tam pravděpodobně narváno. Jedná se o velmi atraktivní místo, kde turisté najdou veškeré zázemí, jež potřebují. My jsme se tam naštěstí vydali v týdnu (což všem doporučuji) a své zázemí jsme si našli také.
Věřte nebo ne, ale nakonec jsem se nechal přemluvit a na „pekelný stroj“ usedl také. Ať už se to posměváčkům od Sršně může zdát jakkoli nepravděpodobné, je to tak! A kdyby si Ivonne místo mé spanilé jízdy nenahrála omylem vlastní nohy, mohl být tento hrdinský čin i zdokumentovaný ...
Jak už jsem se zmínil, výlet probíhal místo výuky, neboť v jiný termín se zkrátka není možné sejít kvůli pracovním povinnostem. A tak bylo nutné opakovat věci z pondělka přímo v terénu. Pro studenty je to zábava, pro učitele jakbysmet.
Po zdokumentování Prismas přišla na řadu Hacienda Santa Maria Regla, jež leží pouze půl kilometru od mexické „Panské skály“.
Jedná se o zachovalý historický komplex, v němž původně zpracovávali rudy barevných kovů Britové, aby je následovali Španělé. Tajemné místo, kde vyhaslo mnoho životů místních domorodců, jež byli zneužíváni k práci s jedovatými látkami a které stejně rychle kosily nemoci přivlečené Evropany, na něž indiáni neměli vytvořené protilátky.
Sklepní prostory, místo jež pro svou autentičnost láká filmaře. Točil se zde například velkofilm Zorro.
Dnes můžete v Haciendě dokonce i přenocovat. Ceny pokojů, jež na vás dýchnou osmnáctým stoletím, se pohybují kolem 2 tis. Kč. V jednom z nich údajně přebýval i Pedro Romero de Terreros, nejbohatší muž své doby.
Nemáte chuť přijet se podívat? Vyspat se v posteli s nebesy ...
Nakonec se nám přeci jen zadaří. Ačkoli to už vypadalo na další neúspěch, jeden demižón prodáme. Zvedne nám to náladu. Třeba se blýská na lepší časy. Horší zprávou je stále se zhoršující stav předních dveří, které se na zpáteční cestě nedají zavřít už vůbec.
Aby toho nebylo málo, rychle se stmívá a začíná pršet. Stěrače nefungují, což se nemusí hlásit, neb to sami vidíte. Bohužel u dalšího domu se opakuje tradiční situace. Tentokrát jsou doma pouze děti. Na malou chvilku jako bych viděl v Galdinově pohledu rezignaci. Ta ale mizí s prvními anglickými slovy. Je třeba trénovat i v práci.
Když se situace opakuje i u dvou dalších domů, začíná to vypadat beznadějně. A milovníky happyendů musím zklamat. Velký obrat k lepšímu se nekonal. Dál jsme v dešti a nastávající tmě objížděli po rozblácených cestách domky bez většího úspěchu. Ačkoli se Galdino nálepce „lůzr“ bránil, těžko pro nás hledat trefnější termín.
Do Huasky jsme se vrátili za tmy. Po nějakých pěti hodinách v terénu. A ačkoli den byznysu nepřál, není zde ve zvyku smutnit. Mexičané jsou od přírody veselí lidé, neztrácí optimismus. Nevyšlo to dnes, vyjde to zítra. A tak nás Galdino vzal do stánku svého strýce na vynikající tacos. Co znamená „na zdraví“ se tu rozkřiklo rychle.
Zahnání hladu a žízně nám zvedlo náladu. A protože byl sobotní večer, chybělo jediné. Fotbal a pivo. Přesunuli jsme se do stánku, kde mají televizi a kde se každý víkend schází velká část Galdinových příbuzných. Po třech škopcích si na neúspěšnou obchodnickou misi nevzpomněl nikdo. Srdečná společnost vás nechá zapomenout.
Jestli se mému studentovi další den dařilo víc, již nevím. Já byl nicméně rád, že se mohu navrátit k výuce ...
V dnešním článku bych vám rád přiblížil, kterak se v zemi třetího světa vydělává na chleba. Pro jednoho úsměvná exkurze a exotický zážitek, pro druhého každodenní realita. Vysokoškolským vzděláním přitom disponují oba.
Galdino. Pozorný čtenář již ví. Absolvent vysoké školy toužící po seberealizaci v oblasti alternativních zdrojů energie šetrných k životnímu prostředí. Jeden z nejinteligentnějších lidí, se kterými jsem se setkal. Dva roky čeká, až nadnárodní energetická společnost bude přijímat nové zaměstnance. Aby zvýšil své šance na přijetí, začal vloni studovat angličtinu v kurzu CommUNITY inspiration.
Co ale mezitím? Nějak se na chleba vydělávat musí. A tak s babičkou prodává každý víkend na trhu textil, ke kterému chce pomalu přidávat alespoň dřevěné hračky. Zatím mu chybí kapitál, ale ono to nějak půjde.
Jeho situace mi připomíná jistého dobrodruha, který před dvaceti lety s trabantem a pár vypůjčenými tisíci začal rozjíždět „byznys“. Nakoupil a čekal, až prodá, aby mohl zavřít a jet nakoupit znovu. Náhody neexistují. A tak není divu, že po dvou dekádách usilovné práce je právě tato firma sponzorem, který nám umožňuje pomáhat lidem s podobným usudem jako byl ten jejího majitele před dvaceti lety.
Málokdo z nás si dovede představit, jaké by bylo žít znovu v době krátce po převratu. Je to tak dávno. Třeba někomu z vás ale tento článek něco připomene. Navzdory tomu, že je ze současnoti a lidé, co tuto realitu žijí jsou ze stejného masa a kostí jako my.
Zpět ale k mému studentovi. Víkendové prodeje by na uživení samozřejmě nestačily, a tak je nutné poohlédnout se po něčem dalším. Nechat se zaměstnat, např. v luxusní haciendě, by toho příliš neřešilo. Plat řadových pracovníků činí 50 pesos (70 Kč). Nikoli za hodinu, nýbrž za den!
Z toho důvodu se drtivá většina místních obyvatel musí spolehnout sama na sebe a na pomoc svých blízkých. A tak krom prodávání textilu o víkendu Galdino ještě 6x v týdnu rozváží pitnou vodu do okolních odříznutých vesnic.
Galdinova rodina vlastní domácí čističku, takže do jiných vesnic rozváží vodu (vozem o který se střídají) i jeho dva bratři. Každá koruna dobrá. Vlastně peso. Jeden 19ti litrový barel se prodá v přepočtu za méně než 15 Kč.
Barely je nutné nejprve vyčistit, naplnit a opatřit speciálním uzávěrem:
Vozový park není v Mexiku z nejmodernějších, o tom jsem se zmínil již v souvislosti s dopravou na první fotbalový zápas ve voze Veverky. Těžko uvěřit, že auto, které užívá nyní Galdino se svými bratry je náhradou za ještě o hodně archaičtější dopravní prostředek, který je nyní v opravě. Jsem tu již nějakých 10 týdnů a za tu dobu nedokázali dát Galdinovi do kupy ani dodávku, ani osobáka, který se rozbil pár dní po mém příjezdu.
Jak se můžete přesvědčit v předchozím videu, kondice automobilu odpovídá stavu místních komunikací. Vodu je nutno rozvážet do nejzapadlejších koutů a vesniček, takže se z pracovní povinnosti stává zajímavý vlastivědný výlet. V současné době připravuji ekoturistický projekt CommUNITY inspiration v této lokalitě, v rámci kterého by si můj kamarád mohl přivydělat pár pesos tím, že by alternativním turistům zprostředkovával podobný zážitek jako mně. Věřím, že by o to mohl být zájem.
Tenhle byl z celé cesty ten nejlepší. Těžko říct, zda-li jej Galdino zařadí do své „standardní nabídky“ ...
Rozzuření psi hlídající své teritorium jsou pro „rozvozce vody“ stejným postrachem jako kdysi pro české pošťáky. Je jich tu plno. A ačkoli byl tentokrát útok úspěšně odražen a my se od srdce zasmáli, byl to po hříchu jeden z mála důvodů k veselí.
Mexický prodejce vody prostě těžký úděl má. A psi, technický stav automobilu či cest nejsou jedinými důvody.
Všichni zkrátka zmizeli. Jakoby naschvál nikdo nebyl doma. A ať už před barákem hulákáte anglicky, španělsky nebo dokonce česky, výsledek zůstává stejný.
(100%)
WIDGETIZE