LOLásek

Pozdě, ale přece. Konečně je tu report z našeho skvělého a naštěstí ne příliš (v podstatě vůbec) nakeleného souska. Všechno to začalo už v pondělí dopoledne, kdy mi Domča volá, kde sem...že už je na místě. Já, která nemá o ničem ani potuchy, si v klidu sedim doma a přemejšlim o tom, že přídu akorát na 13:00 takže nemám ani zabaleno. Vylítnu teda od kompa, a zběsile začnu pobíhat po bytě a shánět věci, který nejspíš budu potřebovat. Sem sbalená během pěti minut (nechápu,jak sem to do toho báglu mohla narvat).
O 10 min později mě už vítá Domča a společně se uchylujeme do vnitřních prostor houtlu. Tak sme chvilku pokecaly, ale co se odehrávalo mězi tím a příjezdem našich BORců raději vynechám (NIC SI NEVIDĚL NIGGA!!!).
Když přijel i zbytek, rozdělili sme se do pokojů a pomalu se začali chystat na první trajnink. Bylo deštivo. Lepší počasí sme si nemohli přát .
Jelikož sme na houtlu nepobívali sami, ale částečně jsme program a prostory sdíleli s Českolipskými atlety, byl první trénink spojený a soustředil se na běžeckou abecedu . Tak sme si na chvilku zahráli na dementy a pak sme si šli proběhnout Ž a Č okruh, páč se to příštího dne mělo běžet na čas . Ne že by to bylo nějak zvlášť vyčerpávající, ale pršelo, cesta byla hnusná a nám se strašně moc chtělo . Když sme se konečně dostali do tepla a sucha, přišla na řadu nejoblíběnější činnost ...BANG!
Netrvalo to ale moc dlouho, a byl čas večeře (mimochodem vařil můj úžasný otecko ), kdy kluci vymysleli novou chuťuvku...Čajové pečivo tisíckrát jinak . Mezi tím co jsme jedli nás sám Velký Pekka obeznámil s programem celéhou soustřeďka. Nejeden z nás se zaradoval, když jsme se dozvěděli, že po vydatné večeři budeme ještě šaškovat v tělárně . Ale i přes všechny naše protesty jsme se museli sbalit a mašírovat přes celý Doksy do neúplné Doksské tělocvičny...Malá nostalgie . Tam jsme se pod vedením Mgr. Nováčka naučili (někteří) protahovat a někteří to, jako obyčejně, prokecali a prokravili . Při návratu zpět se grupa rozdělila na tři další podgrupy...protože jsme hledali nejkratší cestu (my jsme samozřejmě vyhráli, ale byli sme nejvzadějc ). Po příchodu následovala soutěž o největšího tragáda oddílu (měla jsem vyhrát, ale hošani mě přehlasovali ) a jelikož nám zbývalo ještě trochu času, zahráli jsme si vysoce inteligenčně náročnou hru Mince . Ale bohožel byl Pekka ještě přítomen, museli jsme brzo chtě nechtě jít spát .
Ráno nezačínalo rozcvičkou (zacož jsem všem nesmírně vděčná), brž snídaní, která byla ovšem vynikající . Po vydatné snídani následovaly výživná přednáška o zdravé výživě, Bang!, Ž a Č okruh, Bang!, Oběd, Bang!, Štafety, Bang!, porovnávání klíčů a pravidla OB, Bang!, Večeře, Bang!, odjezd Pekky, Bang! a pak už se jen kravilo a kecalo u kluků na pokoji (o malém nočním výletu raději pomlčím ). Nakonec to dopadlo tak, že jsem místo Pičky spala u kluků a zajímavě si popovídala o tanečních .
Další den opět začal vydatnou snídaní a za silného deště pokračoval malým pamněťáčken (pro ostatní normální mapák ). K polednímu se pak všichni rozloučili a pustupně odjížděli směr své domovy. Už se těším na další