LOLásek

Tak konečně po několika měsících Konichiva! . Předem se všem omlouvám, že jsem nenapsala dřív, ale za 1. Sem neuvěřitelně líná a za 2. Mě přepadl odporný neřád stereotip, takže jaxi není očem psát (Leda že by vás zajímalo, kolik dílů Naruto Shippudenu sem zkoukla ). Konečně po neúměrně dlouhém čekání na Ježíška se něco událo a nebyly to Vánoce. Můj bývalý pidi oddíl OK Doksy pořádal sraz všech členů (bývalých i současných) po 20. letech od jeho založení. Nebudu říkat kolik sem toho tajně vypila, ani kolik sem toho vypila netajně (přiznávám, moc toho nebylo, ale stejně ta míchanice stačila), stačí když prozradím, že jsem byla ráda, že opět vidím staré známé tváře ovšem o něco víc starší a dozvěděla jsem se, jaká sem byla malá hnusná mrcha (3-8 let) a že mi příštího dne mi bylo dost blbě a rodiče snad naschvál chtěli jet do Ústí za známejma.
Konečně tu byly Vánoce a nastal ten největší shon. S předsevzetím, že tentokrát opravdu uvidím Zlatý prasátko jsem vstala a poctivě vynechala snídani. Návštěva u tety ovšem mé plány zhatila, jelikož mísám s cukrovím a chlebíčkům se nedá odolat. A tak jsem s heslem svého bratra na mysli (Správný prase všecko spase) a dvěma chlebíčkama v ruce pokazila své Vánoční předsevzetí.
Pokračujme ale v karsojízdě. Další na řadě je tuším Silvestr. Myslím, že slovo nuda je odpovídající. Tradice říká, že každý rok na Silvestra odjíždíme do italských Alp, proč ne, ale řekla bych, že v Novym Boru s téměř všema spolužákama a s kámoščiným prázdným domem by to bylo mnohem lepší. Třeba příští rok...
Tak přeju Tobě, Jemu, Sobě, ale hlavně Vám všem Hodně zdraví, Lásky, Spokojenosti a Úspěchů do Nového roku . Saionara příště...