LOLásek

Konečně je to tady!! Dlouho očekávané závody úžasného oddílu OK Jiskra Nový Bor jsou zde! Všechno to začalo v pátek kolem 14:00. Zrovna jsem seděla u compa, když můj "malý" mobilní přístroj začal hulákat jako na lesy. Jen velmi neochotně ho zvednu a zmáčknu zelený čudlík (má neochota se ještě zvětšila, když se na displeji objevilo jmélo Láďa Čech). Po krátkém rozhovoru jsem se dozvěděla, že část osazenstva (Kořen a Láďa) chrupe na schromaždišti a padl dotaz zda se k nim přidám. Na to jsem mohla říct jediné: "Zavolej kolem 16:00 a já ti řeknu jestli můžu."
Tak jsem ještě před tréninkem domlouvala s maminečkou zda tam mohu přespat (zbavila se mě velmi ráda) a jelikož sem neměla na ráno odvoz bylo jasné jak to dopadne...

Jakmile jsem se vrátila z tréninku, nastala rychlá action. Nejprve regeneračí sprcha (ne že bych jí nějak potřebovala ), pak rychlé pečení perníku, který si vymohla Janča Vanča a nakonec sbalení toho nejnutnějšího. Kolem 20:00 jsem vyrážela naší nabušenou Astřičkou do Cvikova, kde na mě čekal megální uvítací výbor ve složení Kořen, Láďa a jeho kámoš Kuba se psem Devonem. Po chvilce co jsme poseděli na zastávce před Soobovým domem, si kluci rozdělili moje zavazadla (ku podivu všichni chtěli nést perník ) a vydali jsme se směr schromaždiště. Tam sme chvilku poseděli, pokecali a pak jsme se postupně trousili na kutě (Kořen - Já - Láďa).

Ráno se pak začali trousit zbylí členové pořadatelského sboru, a tak jsme museli vyklidit pole (stan) . Kluci se přesunuli dospávat na doběh a já se rozhodla trochu jít obhlédnout terén . Tak jsem se vydala se svým růžovoučkým foťáčkem do okolí sběrky. Jelikož jsem zjistila, že tam zatím není nic moc k vidění, pomalu jsem se vracela zpět. Na doběhu mi to ale nedalo, a tak jsem se rozhodla, že si ho stopnu. Jenže jsem na sobě měla své slavné plátěnky se značně ošoupaným vzorkem. Dokážete si tedy konec představit. Za cílovou lajnou mi nožka zklouzla po ranní rose a byl z toho pěknej držkopád . I tak byl výsledný čas dostačující. 00:25 +nějaký drobný .
Do desti zbývalo hoooodně práce. Stavěl se oblouk (přičemž jsme narazili na ropu ), pódium, opravoval se oblouk, roznašeči vyráželi do lesa, připevňovaly se reklamy, stavěl se Márův komentátorský brloh a spoustu dalších věcí,... Zbývalo jediné...Nájezd závodníků. Ti na sebe ovšem nenechali dlouho čekat. V tu chvíli bylo vše co bylo v mé moci hotovo, a tak jsem se oddávala čekání na "své věrné" . Nečekala jsem dlouho a začali se pomalu trousit. Za chvilku jsem měla kolem sebe partičku mých nejbližších a celý klub Ještědských J-Elit .
Tak jsme dělaly to co dělají normální holky + to co dělají (rádoby) orienťandy . Pak ale nastala ta chvíle, na kterou jsem čekala už od začátku dne. Rozlejvání pití v cíli . Byla to neuvěřitelná zábava. Ze začátku jsme si určily s Domčou "Vesmír" a ten se nám docela dařilo udržovat, až do chvíle, kdy se z lesa vyvalilo mrtě orienťáků lačnících po naší skvělé šťávičce. Tím se udržování "Vesmíru" stalo mnohem náročnější. No šíííílená zábava. Bavila jsem se tolik, že po nějaké hodince a půl, ani ne, dala pauzu a už se nevrátila . Započalo nové zevlení a pořádná nálož blbostí. Jenže všechno dobré jednou skončí . Mé dívky se odebraly směr home nebo tělocvična, stejně jako všichni závoďáci.
Tak jsme s Domčou osaměly . Po dlouhém rozvažování zda pojedeme za zábavou do New Boru nám všechna auta ujela a tak nezbývalo než zůstat ve velmi nudném Cvikově. Chvilku jsme zevlily, hledaly sámošku a kluky...Pak i mojí občanku, kterou jsme narozdíl od sámošky a kluků našly . Nakonec jsme se velmi zklamané a znuděné vzacely oklikou zpět. Čirou náhodou jsme narazily na malou Topinku, která tam slavila narozeniny svojí...no popravděřečeno nevim koho ...a obdarovala nás bramboráky (tím jsme částečně zahnaly hlad). Ve 20:00 jsme se nachystali ke spaní a kolem 21:00 jsem konečně zabrala . Myslela jsem, že tím končí tento hororový večer, ale to jsem se velmi mýlila. Na schromaždiště si to z hospody navalily kluci s Šárkou, že prej tam někdo dělá BORdel. Ale jelikož to mezitím ustalo a my si ničeho nevšimly, vrátili se zpět do hospody s příslibem, že se vrátí...Hurá Užila jsem si tedy velmi zábavnou noc (všichni co zanají nakalenej BOR vědí o čem mluvím).
Neštěstí druhý den to bylo mnohem lepší. Pokecala jsem i s lidma, se kterýma jsem neměla možnost pořádně pokecat a s "Věrnými" jsme si užili srandy kopce. Tentokrát mě ale zmohla naše cílová občestvovačka, jelokož a protože jsem tam skejsla o dost dýl než předtím. Ještě že existují radiové kontroly a skvělí komentátoři, jako je Mareček . Díky nim jsem mohla prožívat "celý" závod s mojí milovanou sestřičkou Jančou Vančou, která skončila na výborném 2. místě (velká gratulace). Když jsem se konečně uvolnila (pauzou na perník (děsnej absťák )) byl už skoro konec, a tak jsem se již nevrátila. Čekaly jsme na Nikolu, která se co nevidět měla vrátit z lesa. Pak už nás čekalo jen vyhláško a hajdy dom.
Už se těším na další závody vstříc novým zážitkům

P.S.Tajemství odhaleno!!! :TERMIT není MRAVENEC !!!!!!!!!!!!!