LOLásek

Abyste milý přátelé viděli, že se věnuji také jiným aktivitám než je Orientační běh, zmíním se o krátkém, ale velmi milém kurzu pořádaném výtvarným oddělením ZUŠ Doksy.
Vše začalo ve třičtvrtě na osm na vlakovém nádraží v Doksech. Jen co jsem dorazila, nemohla jsem si nevšimnout, že jsem zdaleka nejstarší Účastník zájezdu . Zbytek tvořili vesměs děti 3., 4. a 5. třídy. Pouze pár jedinců bylo "přijatelnějšího" věku (pokud Vám 6. a 7. třída připadají přijatelné). Naštěstí jsem velkou většinu znala a tak jsem předešla trepnému seznamování s nejméně o tři roky mladšími dětmi. Cesta byla vpodstatě v pohodě (pokud pomineme výluku u Mnichova Hradiště a mačkání se v autobuse (fakt to stálo za to(v zadní části(autobusu))). Dokonce jsme přijeli o hodinu dřív než byl předpokládaný příjezd . Opravdu nebylo na co si stěžovat. Dokonce i pokoje byla naprosto senzační (viz. fotoalbum Soustřéďa '08:)). Jen co jsem uviděla svojí postel napadla mě jen jediná věc... SPÁT!!! . Z toho ale nic nebylo, jelikož jsme hned odcházeli na oběd, a tak na mě měkkounká postýlka musela ještě chvílu počkat . Jenže ani po obědě jsem se nemohla zabořit do teplé duchny. Plány skřížily Mistrině svého (výtvarného) oboru Madamme Bočková s Lady Pleskačovou . Vyrazilo se na obhlídku "terénů". Bylo to vážně moc hezké (úžasné nebo fascinující jsou protentokrát příliš silná slova). Všude kolem byly krásné výhledy, louky voněly, slunce svítilo, ale nepálilo a výlet za inspirací se opravdu povedl . Když jsme se konečně vrátili, byl čas k večeři a na menší trávicí procházku po parku. Pak už jen hurá do sprchy a pak rovnou do postele (postel nejlepší vynález ). Plány mi trochu kazili "kluci", ale konec konců...já usnu všude . A tak jsem po dlouhém a náročném dni konečně zabrala...
Ráno nás čekala vydatná snídaně a načrtnutí celodeního programu. Hned na začátku nás čakala malba trávy, nebo spíš "pocit" z trávy . Dopadlo to docela dobře (moje zelená sklidila ohromné ovace ) až na to že neumim kytky . Když bylo vše doděláno byl na programu obídééék , kde se dohodlo, že půjdeme navštívit Fidlerův mlýn na Staroveském potoce. Okolo 15:00 se tedy celá výprava vydala směr Roztoky. Cesta proběhla poměrně v klidu, až na občasné postěžívání si od některého z mladších členů (Lucko mě bolej nožičky, Lucko já mám žízeň, Lucko vem mě na záda,...apod.) Rozhodně toho ale nelituju. Bylo to opravdu pěkné a poučné. Malé děti tam určitě zaujali pohádkové postavičky, které k mlýnu neodmyslitelně patří a já jsem alespoň nasbírala nové info takže můžu machrovat . Závěrem dne se pak dělali rychloskicy mlejna a pak hupky do Vysokýho. Majitel mlýna nám poradil, abychm šli cestou podél Staroveského potoka, že on tu cestu absoulvuje za 40 min. No my jsme to absolvovali za bezmála hodinu. nechali jsme se trumfnout 75 letým pánem...fakt ostuda . Naštěstí už nás čekaly jen samé příjemné věci, jako je večeře, sprcha, kriminálka a postýlka .
Další den už byl pátek a tak jsem si sbalila vše nejnutnější do batůžku, který sem pak tahala po všech čertech (do Bozkovic a zpět). Pokud někdo nemá tuchy, proč jsem to dělala snad mu paměť osvěží datum 21.-22.6.. Pokud vám ani to nic neříká...BYLO MČR NA KRÁTKÝ PŘECÉ . Opět jsem to ale táhla zbytečně, protože ač moje matinka říkala, že pro mě přijedou tak kolem 15 hodiny přijeli pro mě kolem 20 hodiny a to už sme byli v dooost dlouho v pronajaté výtvarně. Takže jsem vyčerpala více energie než bylo zapotřebí. No ale i tak jsem si to užila. Nejprve jsme se byli juknout do Bozkovských Dolomitových jeskyní, kede nás čekalo nečekané zjištění (jsou z dolomitu a vápence) ...Když jsme se dostatečně pokochali vyrazili jsme do místního kostela, abych vylezli do té nejvyšší komnaty té nejvyšší věže a rozhlídli se kolem . I tak nám ale do odjezdu autobusu zbývalo spoustu času, a tak jsme se nudili a prudili na lavičkách. A tím vlastně skončily zajímavé okamžiky tohoto dne...
(O víkendu se zmiňovat nebudu, po přečtění článku dole budete vědět, jak to bylo doopravdy )
V pondělí, tedy den , ve který měl můj pobyt na kurzu opět pokračovat, jsem nejprve šla s králičí prackou k doktorce, kde si to prohlídli, znovu vyčistili a zavázali. No a když už jsem byla v tom domluvila jsem si odběr krve pro testy na celiakii. Díky tomuto chytrému kroku jsem opět mohla začít jíst normální jídlo, jako je chleba, rohlíky, koláče, apod.
Ty poslední dny už se toho moc nedělo. Sotva sem přijela tak se jelo do Poniklé podívat se na sklárnu a do Musea Krkonošských řemesel. V úterý se dopoledne maloval na plachty pohled do údolí a odpoledne se fotily "Kopretiny" (navlíkli sme se do zelený a přišpěndlili si na sebe namalovaný kopretiny a vlastními těly se snažili zpodobnit, jak roste trávník). No a ve středu se už jen chystalo k odjezdu a snažilo se stíhat přestupy. Tím skončilo jedno malé milé výtvarné soustředění ve vysokém .