LOLásek

Hurááááá!!! Jsou tu moje první a zároveň poslední vícedenní! Samozřejmě nemluvím o ničem jiném než o PPčkách . Radši moc nebudu zmiňovat to, že jsem měla navštívit i 5 days na Svaté Kateřině, na které jsem se bohužel nedostavila vlivem špatné komunikace .
Šecko pro mě začalo v sedm hodin ráno, kdy jsem místo na rozcvičku s plavcema balila fidlátka a čakala, až se objeví naše super auto, aby mě dopravilo do nedaleko Turnova situovaných Kacanov.
Tam jsem se setkala s dlouho neviděnými přátelíšky, keří zrovna stavěli svá celtová obydlí. Když jsem se se všemi přivítala a prohodila pár slov, zamířila jsem k popisům a startovním časům. První závod měla bejt krátká . S Terkou jsme vyrazily tak, abychou tam byly (tedy podle nás) v čas. Přišly jsme akorát namůj startovní čas. První tři kontroly na to, že jsem nebyla dva měsíce na mapě, šly docela dobře. Natřetí mě ale dohnala tvrdě trénovaná Terka a měla jsem po ptákách. Po zbytek tratě jsme dávaly hlavy dohromady a dorazili jsme s pro mě dost ponižujícím časem . Terka ho ale měla OK, takže jí děsně fandim .
Mezi krátkou a sprintem byla, podle mě, dost dlouhá, zbytečně prodlužující pauza . Tu se mi ovšem podařilo ve zdraví přežít a pomalounku jsme se začaly (tentokrát jsme k sobě přibraly i Páju L.) strojit do lesa . Poučeny z předešlého závodu jsme si daly radši delší dobu na cestu na start. Tentokrát se to ale moc nevyplatilo . Čekaly jsme asi dvacet min (delší doba než jsme byly v lese) a výsledek stejně za moc nestál. Na první kontrolu nej čas , ale už na třetí sem chytla podivnej haluz a blbě odběhla . Než sem si to uvědomila, tak mě Terka měla a já mohla vesele zakopat další závod . Naštěstí jsem nemusela dlouho čekat a jeli jsme domů (lépe řečeno na LH za mými plaveckými přáteli .
Příštího rána opět následovalo hnusné vstávání. Obloha nám slibovala letní lijavec a teplo zrovna taky dvakrát nebylo. I přes to všechno jsem se ale ze svého pelechu vykydala . Když jsme přijeli na schromaždiště (...kousek dál), začala jsem si pomalu uvědomovat, že v tý odporný zimě s lijákem na krku mám běžet svojí "oblíbenou" klasiku. Jediná povzbudivá věc byla, že na start (který byl mimochodem do kopce) nepůjdu sama . Jenže to jsem netušila, že mě čeká den B s obropvitááánskym B. No považte sami. Už cestou na start jsme pěkně zmokli, přišla jsme o pět mín pozdě, kazila jsme co se dalo, a aby toho nebylo málo těsně před pětkou (ve skalách) se mi kompletně rozlepila bota. V tu chvíli jsem si řekla "Konec. Nejsem sebevrah." a otočila se o 90° do leva. Tento závod pro mě tedy skončil velmi špatně . Njn to bych se nesměla jmenovat Lucie Hradecká, abych měla štěstí. Po doběhu jsem už radši zalezla do auta a čekala, až doběhne veškerá posádka.
No ale nakonec tenhle den nedopadnul tak špatně...ale to už je něco úplně jiného