LOLásek

Už od chvíle, kdy naši family opustil všemi milovaný, vybrační hafík Matěj, jsem začala snít o novém, mladším a aktivnějším pejsánkovi. Mamucha ani taťucha o tom ale nechtěli nic slyšet, a tak jsem mlčela a myšlenku tak nějak zapudila.
Minulí týden však nastal bod zlomu. V úterý jsem zaslechla ta tři osudová slůvka. "Mám štěně Jacka." Moje pozornost se okamžitě nasměrovala tím směrem odkud tato téměř holá věta zazněla. Hned jsem se se spolužačkou dala do řeči a po krátkém rozhovoru zjistila, že štěňátko Jacka Russela je k mání. Opět se ve mně probudila chuť mít pejska a domluvila se, že se zeptám matky a další den dám vědět, jak jsem na tom.
Mamucha nejprve nechtěla o novém přírůsku ani slyšet, ale sotva jsem ji ujistila, že Jackové jsou nejhyperaktivnější psi, jsou přítulní, roztomilý a malý, a že když ho koupí budu s nim chodit každý den na procházky a až bude starší bude se mnou chodit běhat a pod. oznámila mi, moje milá sladká maminka, že to probere s tatíčkem, a že se ještě uvidí. V tu chvíli jsem si řekla, že pes je na půl můj. Huráá!!!!
Po několika dnech mi mamička oznámila, že si ji vezmeme pouze tehdy, když ji dlouho nikdo nebude chtít. S roztomilou fenečkou Jacka Russela jsem se začala pomalu loučit:( .
Druhý den ráno mi spolužačka oznámila, že už byla stejně zabraná, ale že ten chlápek, co ji chtěl byl v nemocnici a už se neozval a ani si pro ní nepřijel. Tahle informace byla voda na můj mlejn. Ještě když dodala, že se jí chtěj rychle zbavit, aby si nezvykla na svojí matku a na ně, a že by za ní chtěli "pouhých" 6000Kč, neváhala jsem ani na okamžik.
S touto přemilou informací a dvěma fotkama jsem běžela za svou mamičkou a tuto skvělou novinu jí oznámila. Po krátké rodinné poradě se rozhodlo, že štěně koupíme, moudrý otecko hned vybalil 6 táců (zajímavé na mě by tolik nikdy tak rychle nedal) a hlavním členům rodiny byly rozděleny úkoly. Já měla sjednat dobu a místo předání "zboží" , taťka s mamkou měli vymyslet jméno a nakoupit věci pro budoucího rodinného miláčka a bratrušák konečně dopsat tu větu!
Druhý den jsem Pétě (dejme spolužečce konečně jméno) předala kontak na matku aby ho předala dál. Taky jsem se zeptala jak to s štěňátkem vypadá. Na to mi řekla, že majitelé včera odjeli do Německa a ztratili tam klíče od auta, takže se domů dostanou až zítra. Tomu se říká pech!!! Přes veškeré překážky se však již termín domlouvá a na naše ÁčkoBéčka by se orienťanda Máša či Dáša (i přes mé protesty si to matka s otcem vydupali) Hradecká měla dostavit.