LOLásek

27. červen. Den na, který se těší žáci a studenti snad všech škol. Tento den totiž ohlašuje konec školního roku a začátek prázdnin! My, žáci 9. ročníku ZŠ K.H. Máchy, jsme si čekání ještě o den zkrátili. Poslední vysvědčení nám bylo předáno ve 13:00 přesně na Městském ouřadě .
Tento den pro mě začal velmi chaoticky. Jelikož jsem byla týden před touto velkou akcí pryč, neměla jsem nic zařízeno. Proto jsem den začala odnesením učebnic do školy a pozdní snídaní. Tyto dvě aktivity mi čas na přípravu notně zkrátily. nic jsem na to ale nedbala a začala s činostmi, které dělá většina dívek, když se chtějí alespoň trochu líbit (umyla jsem si hlavu, nohy, ruce (zkrátka celého člověka), dala si masku, nalakovala nehty, namalovala se, udělala si něco jako účes, apod.) . Jak jsem tak ležela s maskou na posteli, přestala jsem vnímat čas. Najednou se kouknu na hodiny a je půl dvanáctý. Rychle jsem vyskočila z postele a za vyhrávání SUM41 vběhla do koupelny a hekticky dokončovala poslední úpravy. Pak stačilo už jen obléknout šaty a hurá na věc. Přesně v 11:50 jsem stála před radnicí. Jenže místo "mých" spolužáků se tam začalo pomalu shromažďovat Áčko. V tu chvíli mi to došlo. Byla jsem tam o hodinu dřív. No zkrátka debilita nezklamala. Tak jsem si tedy sebrala svých pět švěstek (kabelku) a vyrazila směr Helčin domek . Když jsem vešla nestačila jsem zírat. Helík tam stála s ručníkem na hlavě a ještě nebyla ani ustrojená ani namalovaná ani nic. Tak jsem tedy získala povolení zůstat a asisitovat . Po půlhodině neustálého přečesávání se konečně účes dodělal a už se pouze vychytávaly poslední detaily (oblečení, malování, náušnice,...). Pak přišlo na řadu focení na zahradě a konečně hurá na radnici. Tentokrát v pravý čas .Když jsme se pak řadili do dvojic bylo na řadě najít Lakyho . Netrvalo to dlouho a už sem ho měla. Nemohla jsem uvěřit svým očím. I přes mé neustálé naléhání, aby si vzal tmavěmodrou kravatu, to opravdu udělal . Pravda, nebyla úplně tmavěmodrá a rozhodně nebyla saténová, ale i tak nám to spolu moooc slušelo a ladilo . Teď už nás čekal hodinový obřad. Bylo to opravdu moc hezký. Nikdo nebrečel. Hrozilo pouze několik výtlemů, protože ty zcestný keci tříďasky a závěr proslovu byly opravdu absurdní . Nakonec všichni milerádi vyběhli z radnice, vyfotili se a ti co chtěli ještě šli na společný oběd (to jsem neměla zapotřebí). Já už se pouze těšila na večerní rozlučkovou pařbu na Hawaii .
"Kam deš? Hawai je přece na druhý straně!" To byla téměř první slova, kterými jsem helču, se kterou jsem šla, počastovala. Ta mi řekla, že na námku máme sraz s klukama a s Nikčou. Takhle začal náš večer . Když jsem na Hawai dorazili nebyl tam skoro nikdo. Kluci teprve vybalovali vodnice a nekolik tipů mělo před sebou pěníka. tak jsme se zatím posadili a čekali na zbytek osazenstva. Když konečně dorazila Barbucha, byl tak akorát čas dát si něco k pití. Šla jsem tedy s Péťou a s Luckou na bar obětnat nějaký to "brý bumbání" (pro mě, Lucku, Monču a Péťu Mojito, pro Helču nějakýho toho pěníka a pro Barbuchu véééélkou Zelenou (tu nám už nevidali tak si dala alespoň pívo ). No jak jsme tak popíjeli a vzpomínali na starý dobrý časy, Bára začínala bejt čímdál tím víc opilejší (neměla upito ani 5 cm ). Ikdyž nám ze začátku páni kluci nevěnovali přílišnou pozornost (respektive vodnici ) vystačili sme si sami. Kolem sedmí si asi začali uvědomovat, že jsme tam taky a tak nám jednu přihráli a rovnou s náma zapředli hovor . Jak jsme tak hulili a kecali, postupně se k nám začaly přidávat i další devítky. To už si ale majitel Hawaie nechtěl vzít na triko a tak nám přestal nalejvat. Tím začal první přesun. Všichni ,až na huliče vodnic (Já, Helča, David, Radek, Adam, Ondra, atd.), se přesunuli do "Jedničky". Ale i nám začalo být smutno, a tak sme vzali vodnice a šlo se. Asi tak na čtvrtině cesty jsem dostala ženiální nápad . Budeme hulit za chůze . Dlouho jsme s helíkem neváhaly a chopily jsme se šlahounů . Bylo to fakt prýma (jednoduše geniální ) Na "Jedničce" se pak dál pokračovalo v pití:wine: , ale dlou ho to netravlo. Někdo tam zanesl falešnou zprávu, že k nám míří benga, a tak se všichni až na Sedm statečných zdejchli. Těch sedm statečných se přesunulo na malej kopeček nad "Jedničkou" a připravilo další vodnici (bylo to oněch několik smažak o kterých jsem se již zmiňovala + pár lidů navíc ) Jenže, co čert nechtěl. Jeden člen/ka naší výpravy (nechci jmenovat) se tak střískal/a, že jsme ho/ji museli táhnou od Mácháče až k němu/ní domů. Obyčejně cesta na necelích 20 min nám zabrala hodinu. Tím mi zbývalo už jen 20 minut drahoceného rozlučkového času. No ale my "hodný" holky, kterým rodiče důvěřujou, to máme na háku. Stačilo od někoho vydyndat mobil a zavolat domů, zda bych se venku mohla zdržeti do půlnoční hodiny. Vše bylo svoleno a tak jsme si to štrádovali do Lucky baru (čupr název ) Tam jsme ale taky dlouho nevydrželi, a tak se kluci a já přesunuli do Zanzibaru. To už byl večer téměř u konce a já chtě nechtě musela jít do hajan.

(Pro mé drahé spolužáky: Budete mi chybět a někdy zopakujem )

P.S. Pár fotek z dopoledene je v Různé '08