Se toho moc neděje. Já jsem přestal kvůli kolenu běhat. Příští cíl je mistrovství Norska ve sprintu, takže jsem šel jen dva tréninky právě na sprint a minimálně fyzicky to bylo dobrý. Ode dneška už budu trénovat normálně, nedá se nic dělat. Těžko si dávat nějaký cíle když nevím, jak vysoká je tady ve sprintu úroveň. Ale když postoupím do finále, budu asi spokojený.
Místo běhání jsem jezdil na kole, ale zas tak moc mě to nebere. Naštěstí jsme začali pracovat, takže volného času znatelně ubylo. A ten zbývající jsem prospal.
Zatímco tady se toho moc nestalo, tak ve Švédsku se běželo ME. Na to se nominoval i Miloš. A z Kristiansandu ještě Daniel, Baptiste, Martin, Rasmus a Hans Gunnar. Do ukrajinského týmu se nominoval i kouč Sláva, ale jeho forma není úplně oslnivá, takže nejel.
Miloš ostudu neudělal. Když jsem ho včera nabíral na letišti, dozvěděl jsem se hlavně to, že banket byl super. Ale povedlo se mu postoupit do finále klasiky, kde doběhl 37. Ve sprintu bohužel vyseknul velkou chybu, takže se finále nekonalo. A štafety šel celkem pěkně. Vytáhl na finiši jedno místo.
Baptiste obdivuhodně s přehledem zaběhl kvalifikace. Potom bohužel přišlo nachlazení, hodně nepovedený middle a do dalších závodů už nenastoupil.
Rasmus jel jenom na klasiku, ale bohužel se nekvalifikoval. Takže pěkný výlet do Švédska.
Hans Gunnar byl taky nasazen na klasiku. Kvalifikaci zvládl bez problému a ve finále si doběhl pro velice pěkné 9. místo.
Martin Hubmann šel skvěle kvalifikaci sprintu, kterou vyhrál. Ve finále už to tak dobře nešlo, ale 19. místo určitě není špatné. K tomu hlavně přihodil zlato ze štafet, kde šel druhý úsek švýcarskému béčku.
Daniel běžel nejdřív middle. Deváté místo ho asi moc neuspokojilo. Ve sprintu to už ale cinklo a získal bronz. Ve štafetách běžel Švýcarsku druhý úsek. Na začátku udělal dvě chyby, a tak musel celou trať dotahovat. To se mu nakonec povedlo, jenže na finiši si přetrhl achillovku a do cíle dokulhal. Byl to fakt hodně smutný pohled. Sezóna s domácím mistrovstvím pro něj skončila. Taky nám bude chybět na Jukole, ale ten finiš za něj asi vezmu.
Šampionát měl i další hvězdy. Olav Lundanes neměl v lese konkurenci a vyhrál middle i long. Na finiši štafet ale v atletickém závěru nestačil. Stejně tak Valentin Novikov. Stříbro, bronz, ale ve štafetách už to nestačilo.
V ženské kategorie to bylo poměrně jasné. Simone Niggli absolutně neměla konkurenci a vrátila se asi silnější než kdy dřív. Škoda, že si ráno před štafetami vyhodila kotník, mohla svůj triumf dovršit úplně.
Další hvězdou byl Thierry Gueorgiou. Dobře oběhal kvalifikace, a potom odjel domů, protože ho trápí zranění.
Johan Runesson zaběhl kvalifikace taky skvěle. Na middlu dokonce Thierryho porazil. To mu dalo křídla a potřebnou aroganci, aby vyhlásil hon na medaile. A aby potom zaběhl totální tužku.
Khramov zase vynechal finále klasiky, aby vyhrál sprint. Ten disknul.
Jinak ale bylo ME parádní. Divácky to byl vážně zážitek, jen mi to bohužel všechno pokazil druhý úsek štafet.
A Češi? Spíš se tak trochu hledali, terén byl asi jiný, než očekávání. I tak se jim ale povedlo několik slušných výsledků v brutální konkurenci.

Poté, co jsem famózně odběhal NM natt a norwegian spring(na nočním jsem se ztratil, na štafetách taky a na klasice jsem dostal nářez a orazil špatnou sběrku), jsem se vrátil domů do Čech. Z celého týdne si toho moc nepamatuju. Hned den po příjezdu jsem totiž přišel o dvě sedmičky nahoře a byl mi zakázán trénink. Takže jsem se přátelsky sešel se spolužákama, potom s orienťákama, a potom s orienťákama v Brně. V sobotu jsem psal přijímačky na VŠ, kvůli kterým jsem se vlastně vrátil, a protože pocit jsem měl z toho dobrý, šel jsem se večer zase sejít se spolužákama. V neděli jsem se pořádně potrestal 25 kilometry a večer byl zase posedět.
V pondělí jsem se konečně probral a v poledne se svou hradeckou skupinou odjel do Švédska. Po 24 hodinách cesty jsme konečně byli na místě. U krásné klubovny, kde jsem byl už před pěti lety. No velká nostalgie, to se nedá popsat. Odpoledne jsem ještě vyrazil na middle a na linii.
Ve středu byl program nejtěžší. Ráno jsem šel zkrácenou, která měla skoro 10km. Šel jsem celkem čistě, ale pár kliček se našlo. Fyzicky bez problému. Z kluků to šli celý jen Kade s Kutlochem, kterým jsem dal přes 50 minut.
Odpoledne middle, kde jsem šel opět rychle, ale chyb už bylo trochu víc a ani fyzicky to moc netáhlo. Sosák mi dal dvě minuty.
Večer jsme si ještě s klukama dali tři kolečka sauny s jezerem, to byla paráda!
Mlaďáci šli v noci svůj první nočák. Aby to jako dost hrozný zážitek nestačilo, rozhodli se je chlapci v lese trochu postrašit. Některé z dívek to moc neustály a po návratu se jim mluvilo dost těžko. Možná ani dres nezůstal suchý.
Ve čtvrtek jsem si dal už jen krátký technický trénink. Večer jsem se přesouval ke KOKu, Na chatku jsem vyfasoval Daniela.
Poslední pořádný trénink jsme šli ve skupině. Intervaly na mapě byly docela super a až na jednu chybu to šlo dobře.
Ještě lépe to šlo, když jsem večer zjistil, že přijímačky jsem napsal dobře.
Večer jsme měli poměrně dlouhý meeting a zase jsme mohli jít spát.
V sobotu přišel den D. Jeli jsme se na Tiomilu podívat na start holek a já jsem si dal krátký mapový trénink. Bohužel náš čas na shromaždišti vypršel poměrně rychle, takže z atmosféry jsme toho moc neměli. Holky (Monča, Anneke, Benedicte, Ida a Irene) běžely celkem dobře a nakonec z toho bylo 35. místo.
Večer fasování oblečení, večeře, další meeting a měli jsme jít spát. Chtěl jsem se jet podívat na start, ale bohužel/možná naštěstí, mi to bylo zakázáno. Do naší chatky se připojil ještě Hans Gunnar. Kouknul jsem se aspoň na první dva mezičasy a s vědomím dobře rozběhnutého závodu jsem mohl jít spát.
Ve 4 ráno jsem musel vstávat a vyrazili jsme s Gunnarem do centra. Informace byly jasné – Áčko je na špici a Béčko v hajzlu.
Kluci na prvním úseku šli dobře. Vegard za první tým doběhl v kontaktu na 27. místě. Ještě lépe běžel Miloš za druhý tým, který doběhl na špičce, na šestém místě.
Na druhém úseku se ukázal Jostein, který doběhl znovu první. Nevím jak to dělá. Náš Rasmus to bohužel moc neustál. Jedno z našich předpokládaných es bohužel ztratilo 15 minut, veškerý kontakt a doběhlo na 102. místě.
Eirik na třetím úseku lehce ztratil, ale i tak doběhl na pohodovém 11. místě. Víťa se snažil co to šlo, bohužel na jedné kontrole nechal 7 minut. Jinak šel ale dobře a doběhl 92.
Dlouhá noc toho taky moc nevyřešila. Christian zahákl Boströma a propracovali se až na čelo, kde také doběhli. Po čtvrtém úseku tedy 8.místo pro Kristiansand OK 1. Karolis dostal pozici ve skupině. Ta ale podle jeho slov běžela příliš pomalu, a tak šel do čela. Tam bohužel udělal i jednu dost velkou chybu. Jinak šel ale dobře a tým vytáhl na 76. místo.
Na pátém úseku šel Mats dobře a opět vytáhl jednu příčku, tedy na 7. místo. Odskočil jenom Halden. Náš nejzkušenější závodník a vítěz Tiomily Ivar, bohužel svou zkušenost ukázal nejhorším možným způsobem. Přišel pozdě na předávku, a potom dostal 15 minut na krátkém úseku.
Šestý úsek začal na čele rozhodovat. Baptiste urval svou skupinku, zmenšil náskok Haldenu a vytáhl tým na druhé místo. Dobře šel i náš Morten, který stáhnul 12 míst a doběhl 69.
Na krátkém a nefarstovanéém úseku pokračoval ve stahování Martin Hubmann. Nenechal se doběhnout skupinkou, udržel druhé místo a stáhnul na Halden 40 vteřin. I Gaute ve druhém týmu šel hodně dobře. Stáhnul na 60. místo a ztratil jen 4 minuty.
Stahovačku dokončil na osmém úseku Holger. Bláznivý důchodce zasadil nejrychlejší čas a dotáhl Halden úplně. Klobouk dolů! Ve druhém týmu sice Magnus ztratil 4 pozice, ale šel vyrovnaně, bez větších chyb. Prostě podle plánu.
Na devátý úsek jsme nasadili největší hvězdu. Daniel kvůli problémům s nohou nemohl finišovat, ale svou práci odvedl. Zaběhl nejrychlejší čas, bohužel udělal jednu chybku a Bobach z Haldenu ho díky tomu udržel, i když v závěru na něj Daniel naběhl 15 vteřin. Náš devátý úsek bohužel těžce zklamal. Mlaďák Morten to rozběhl normálně, ale potom mu totálně došlo. Moc netuším, proč nespal normálně s ostatníma a místo toho musel trávit noc na shromaždišti. Dostal na 50 minutách půl hodiny a ztratil kontakt se skupinou. Z té potom finišoval třeba Bergmann nebo Danáč. A ve stejné skupině dobíhal i Sam z hradecké štafety. Před týdnem jsem se tomu mohl jen smát, v průběhu závodu mi úsměv trochu tuhnul, a když doběhl Sam o 9 minut před Mortenem, přešel mě úplně.
Na poslední úsek vybíhaly Kristiansand (Hans Gunnar Omdal) a Halden (Olav Lundanes) prakticky společně. Už od začátku měl Lundanes podle očekávání trochu navrch a za 18km navýšil náskok na 3 minuty. Hans Gunnar běžel jistě a Thierryho z Kalevanu naštěstí nechal za sebou.


Já jsem po hodinovém klusání mohl zamávat Kutlochovi a klusat dál. Po devíti nekonečných minutách jsem konečně mohl vyrazit. Od začátku jsem šel naplno a skupinku soupeřů nechával za sebou. Jenže co jsem naběhl na postupu, to jsem většinou nechal v dohledávce a zase se s nima potkal. Nicméně běžecky to byla paráda. Když jsme naběhli do nejtěžší pasáže, měl jsem jinou farstu a musel jsem pokračovat sám. Najednou mi totálně došlo, hlavně psychicky. Nedokázal jsem se soustředit a dělal jsem plno chyb. Při zakreslování mi došlo, že některé postupy si ani nepamatuju. Když jsem doběhl na poslední občerstvovačku, vylil jsem dva ionťáky do sebe a dva na hlavu, abych se trochu probral. Pár kontrol od cíle jsem za sebou viděl áčko Bækkelagets a tušil jsem, že by to mohl být docela problém. Nohy sice běžely dobře, ale hlava měla dost a když jsem na jednu z posledních kontrol nechal dalších 30 vteřin, bylo to už příliš. Naštěstí jsem měl pořád náskok a bylo to v pohodě. Stáhnul jsem jedno místo a doběhl 75.
V cíli už mě čekala veselá hradecká skupinka, která si mě náležitě vychutnala, ale vůbec se jim nedivím a zaslouží/m si to.
Áčko šlo fakt dobře, nikdo tam nic nenechal a bez Hubmanna na finiši to asi lepší být nemohlo. Druhé místo je každopádně paráda! Béčko katastrofa. Kromě Miloše, Mortena a Gauteho šli všichni tragicky a takhle špatné umístění asi nečekal nikdo z nás.
Já jsem šel dospělou Tiomilu potřetí a potřetí finiš. Tohle byl rozhodně můj nejhorší výkon. Pořád nechápu, že jsem loni šel daleko lépe, když jsem měl naběhaných asi 600km. Letos mám přes 1700, ale když to není v hlavě, je to k ničemu. To ukázal i Kutloch. Ten Kutloch, kterýmu jsem o 4 dny dříve na 10km dal 50 minut, šel 18km jen o 4 minuty pomaleji než já. Holt asi chlapec ví, kdy je potřeba makat pořádně.
Byl to zajímavý kontrast. Meetingy, Hlídaná životospráva, trénování celý rok, desítky kilometrů v relevantním terénu x pohoda, pivka, příležitostné běhání, týdenní soustředění v jiném lese. No, a kdo byl nakonec lepší....tak to asi bývá :-)
Teď už se ale konečně můžu soustředit na další vrchol – mistrovství Norska ve sprintu. A potom Jukola....

O víkendu začala naše nová éra. Nadšení rybařením s Karolisem, kde jsme žádnou rybku ani neviděli a jen jsme celé odpoledne mrzli u vody, rozhodli jsme se rozjet vlastní kariéru.
Hned v neděli jsem proběhal revír, abych našel nějaké příhodné místečko. K tomu jsem našel i prut, spíše proutek. Noci jsem trávil na rybářských webech, zejména na MRK.cz - Stále na rybách.
Obohaceni všemi moudrostmi jsme hned v pondělí vyrazili na nákup. Víťa si zakoupil novou udičku - Abu Garcia Cardinal, protože taky očekával kardinální úlovek. A já jsem nakoupil pár železných hraček, na které se tady chytá.
První výprava k moři měla své mouchy. Můj nalezený proutek se po druhém nahození zlomil. Ani Víťova statistika, kdy ztratil dvě nástrahy a chytil jen pár chaluh, moc neoslnila. Ale byly to těžce nabyté zkušenosti, které jsme zákonitě museli jednou uplatnit.
Jack nám také trochu pomohl. Půjčil nám prut, který někde vyhrál a další železné hračky. K tomu nám přislíbil, že po Tiomile můžeme používat jeho motorovou loďku. To vše mělo jen dvě podmínky - KOK musí vyhrát Tiomilu a Jack musí mít večeři.
Vydali jsme se tedy opět na moře, tentokrát už i s Milošem, který se úspěšně nominoval na ME. Počasí bylo ideální a čas u vody nesmírně příjemný.
No, na začátku to opět nevypadalo na žádný bombastický úspěch. Nakonec jsem ale zabodoval, prudce zasekl a na háčku se mi houpala krásná Treska obecná, norsky Torsk.
Povzbuzeni očekávaným úspěchem jsme plánovaný odchod od vody trošku odložili. A dobře jsme udělali, protože za pár okamžiků jsem měl další, tentokrát ještě krásnější a větší mršku.
Stále jsme však její velikost neshledávali dostatečnou pro Jackovu večeři. Museli jsme se tedy snažit víc.
Zatímco já jsem se staral o maso, Víťa opatřoval chaluhový salát.
Ale i Víťa se někdy splete. Nakonec se mu na udici místo salátu objevil krásný Torsk, jenž byl i velikostí uspokojivý pro konzumaci. Bohužel v kuchyni je potřeba pořádně makat, tudíž jsme ve spěchu ani nestihli pořídit fotografii.
Jack tedy dostal k večeři smaženou tresku s vařeným bramborem a my další motivaci pro ještě větší úlovky.