Přituhlo nám tady, a to velice slušně. Sněhu bylo hodně, to není žádná novinka, ale k tomu se přidaly i pořádné zimní teploty. Celý týden to bylo poměrně jednotvárné. Kyčel dostala oraz, a tak jsem střídal běžecké tratě a vyhřátý Spicheren. Vzledem k tomu, že jsme se s Karimem domluvili, že příští rok pojedeme J50, se mi trénink docela hodil.
Na běžky chodím nejvíce hned za barák. Je tu 2,5km osvětlený okruh, který má ale poměrně dost brutální profil, takže časem taky omrzí, většinou teda docela rychle. Další trať je u klubovny. Ta už je delší a i trochu příjemnější. Jednou jsme vyrazili na výlet i kousek za město. Trať byla asi skutečně krásná, ale moc jsem si to neužil. Moje citlivé ruce a nohy prostě v mrazu odmítaly spolupracovat a celou dobu jsem slušně trpěl. Ještě líp to pořešil Víťa. Ten si sice půjčil moje klasičky, ale už si zapomněl vzít hůlky. Takže místo výletu na běžkách, si dal běžeckou vytrvalost. Na lyžích to celkem jde, tělo se ani moc netrápí. Jen v mazání na klasiku cítím dost velké mezery. Většinou to dopadne tak, že skoro celou dobu soupažím a do kopce vyběhnu/vylezu stromečkem. Takže na J50 asi vezmu skejty, jako Standa Řezáč. Když Northug chce jet na skejtech 90km, tak těch 50 musím zvládnout jak nic.
Ve Spicherenu probíhá taky všechno stejně. Po krátkém rozjezdu na kole se protáhnu, potom pořádně posiluju, a potom se pořádně ohřeju v sauně. Potom ve vířivce. A tohle kolečko párkrát opakuju. Ve středu jsem zkusil po delší pauze taky běhat. A výsledek byl dobrý. Noha nebolí, vydržela i kratší intervaly a dnešní výklus taky, takže od zítřka zase začínám normálně běhat.
Počasí se už snad umoudřilo. Sníh ještě připadne, ale teploty už stoupají k nule. Nejlíp to asi vyřešil Jack. Celý pobyt, když jsme se třásli, nám říkal, že tohle ještě žádná zima není. Ve čtvrtek večer ale přišel z práce a prohlásil, že tohle už fakt zima je. Potom dva dny nevylezl z domu.
Za 10 dní se jedeme ohřát do Portugalska, takže už to nějak kousneme.

Ve čtvrtek odpoledne jsme s elitní skupinou vyrazili na další soustředění. Tentokrát do Dánska, do dějiště MS2006 v okolí Silkeborgu, kde Holger vyhrál zlato na middlu. Dorazili jsme až pozdě večer, takže už jsme stihli jen malý meeting. Já jsem bydlel na chatě s Víťou, Milošem, Andreasem, Magnusem, a potom teda hlavně s dvojicí Morten&Morten, takže večerka se trochu posunula. Mlaďáci měli nějak moc energie.
V pátek ráno byla klasika s volbami postupů, kterou jsme měli jít volně. Už na jedničku jsem to splnil. U kontroly jsem slyšel štěkajícího psa s rolničkou, tak jsem se bál, že by mohl být i docela velký a tak. Takže jsem to místo trochu obešel a na kontrolu došel z jiné strany. Pejska jsem potom i viděl. Byl asi tak velký, že by mi možná dokázal olíznout kotník. Bohužel mě tam hned doběhl kouč Sláva. Na dvojku spolu, ale na trojku zvolil lepší volbu a utekl mi. Potom jsem ho zase doběhl a takhle to probíhalo celkem dlouho. Nakonec nás před nejdelší postupem doběhl Holger a domluvili jsme se, že budeme postupy testovat, takže každý běhal jinudy. Tohle mě fakt bavilo a občas mi to i vyšlo. Nakonec jsem vynechal 4 kontroly v závěru, protože už i tak jsem se cítil dost unavený a v lese jsem nakonec byl 90 minut. Docela spokojenost. Po úvodním váhání jsem se do mapy dostal a běžecky to bylo taky dobrý. Jinak jsme na tréninku atakovali nejvyšší vrcholky Dánska, tyčící se do neuvěřitelných 300 m.n.m. Je neskutečné, jak si člověk v blízkosti takových velehor připadá nepatrný.
Odpoledne jsem totálně vytuhnul a asi dvě hodiny spal, což se mi normálně nestává.
Večer jsme měli noční delší middle na úplně jiné mapě. Velké kopce zmizely a místo voleb postupů to byl trénink spíš na držení směru. Začal jsem hodně rozvážně a opatrně, což byla dobrá volba, protože na dvojce jsem doběhl Holgera i Hanse Gunnara Omdala. Bylo mi jasný, že když se ztratím, tak už se asi nenajdu. Nakonec tam ale nějaká chyba taky padla a po 2 minutách váhání mi kontrolu musel najít Holger. Celkově tedy ne úplně nadšení, ale na to, že to byl nočák, jsem to ustál celkem dobře.
Večer jsem ještě měl službu na večeři, s Eirikem a Holgerem. Jídlo nakonec byla docela dobrá třetí fáze. Takhle pálivou omáčku jsem ještě nejedl a zpotil jsem se asi víc, než na tréninku. Mortenové ani nedojedli. Potom jsme ještě na chatě dali vířivku a saunu, takže takové pěkné zakončení dne. Večer taky dorazili dorostenci pod vedením Jacka, takže nás už bylo celkem dost.
Ráno jsme už naplno najeli na Slávův koncentrační režim. Budíček v 7:20, pořádná dávka kaše a odjezd na asi nejdůležitější trénink pobytu. Měl to být middle v technickém terénu, který jsme běželi společně s dánským výběrem. Teplota kolem nuly, déšť, podmínky prostě ideální. Dostal jsem GPSku na záda, utáhnul tretry, poslední pokyn od Slávy - Full speed, no mistakes - a mohlo se jít na věc. Na jedničku jistota, ale bohužel hned na dvojku chyba, kdy jsem trefil vedlejší údolíčko, takže cca 20´´. Nic, to ještě není katastrofa. Ta mě čeká až na dalším postupu, kde zjišťuju, že mi to vůbec neběží. Ale pokračuju bez chyby a na pětce o dvě minuty dobíhám Gunnara Omdala, což mě dost šokuje. Bohužel volím trochu jinou volbu a hned mi lehce cuká, což už nedokážu dotáhnout. Gunnar tedy mizí a já dál pokračuju tempem, o kterém jsem přesvědčený, že musím dostat tak 20´. Jen pořád nechápu, kde je Holger, který šel dvě minuty za mnou a už mě dávno měl mít. Nakonec mě dobíhá až na výměně mapy, po 30 minutách, což moc nechápu. Dvě kontroly jdu před ním, ale potom volí jinou volbu, která je tak o 20´´ lepší, takže Holgera už nevidím. To už jsem se fakt hodně trápil. Když mě dobíhá Mats o 4 minuty, tak už mi to fakt není příjemný. Ale do cíle si to nějak protrápím, všechno chodím rovně a naštěstí nedělám chyby. Brutální kosa, naštvání po závodě, fakt bomba. Nakonec ale zjišťuju, že ještě na výměně mapy jsem šel ještě docela dost dobře a dostával po 30 minutách jen 1,5 minuty, což je super. Potom už mi fakt docházelo, navíc jsem pokazil některý volby, takže nakonec jsem dostal 5,5 minuty, od Matse, který nakonec těsně zvítězil. Druhý byl Eirik, třetí Holger, čtvrtý Christian. Všichni ve 20 vteřinách. Miloš už měl odstup 1,5 minuty. Víťa nakonec kvůli bolavému koleno nedoběhl, na výměně jsem mu dával asi dvě minuty. Závod byl asi o 13 minut delší, takže to bylo fakt hodně náročný. Ale navzdory příšerným pocitům jsem do výměny mapy šel fakt dobře.
Odpoledne nás čeká lehčí fáze, ale zase ve velkých kopcích. Oproti dopoledni ale všechno obíhám a nakonec si trať lehce zkracuji, protože kyčel, která mě trápí celý týden, bolí jako prase.
Večer máme už lehčí večeři, delší meeting s rozbory GPS trackingu. Nakonec zase vířivka a sauna.
V neděli ráno nás čekal hromadný start, naštěstí ne moc dlouhý. Noha mě bolela jako prase, navíc jsem si ji bohužel zapomněl namazat. Jsem ale rozhodnutý, že trénink doběhnu, protože je tady skoro poslední. Po rozmluvě s Christianem ale uznávám, že zas tak důležitý to není, takže uvidím podle pocitů. Na jedničku se začíná hodně rychle a jen s Rasmusem a Christianem obíháme po cestě, ale naštěstí je to lepší volba. Ale jak se vběhne do terénu, tak to začíná být peklo a běžet moc nemůžu. Na dvojku rezignuju a vedoucí skupinu pouští. Snažím se nohu co nejvíc odlehčovat, ale moc to prostě nejde. Takže na dvojce to balím úplně a klušu k autu, od kterýho bohužel nemám klíče, takže nakonec stejně musím 40 minut klusat po cestách. Aspoň jsem se mohl podívat na závěr závodu. Vedoucí Holger udělal chybu na sběrku, takže nakonec vyhrál Hans Gunnar, 2.Mats, 3.Christian, 4.Holger. Miloš už toho měl po soustředění plný zuby a udělal i nějaký chyby. Víťa šel trať s holkama a dorostencema, kterou slavně vyhrál. Druhé Benedicte nadělil skoro 3 minuty.
Po příjezdu si musíme uvařit, sbalit, dát vířivku s M&M a opustit chaty.
Odpolední trénink na vrstevnicovce beru už hodně volně, ale namazaná noha je trochu lepší.
Do Kristiansandu se dostáváme až o půlnoci a jsem fakt rád, že si můžu lehnout.
Celkově mám dost smíšené pocity. Na to, jak dobře se mi pořád běhalo, se mi v Dánsku běhalo fakt špatně. Na druhou stranu to byl možná dost jen pocit. S mapovými výkony jsem byl docela spokojený, v tom mi hodně pomohl první volnější trénink. Nejvíc mě štve namožená kyčel. Měl jsem s tím problémy i dříve. Vždycky stačilo, když jsem si dal pár dní volno, ale to tady moc nejde, protože bych neměl co dělat. Dneska jsem si ho ale po po 20 dnech dal a jsem fakt spokojený. Mapy a další reportáž jsou u Víti

Po návratu do ČR jsem pocítil klasickou depresi, kterou mám vždy, když se vrátím ze Skandinávie. Moc mi nepomohl ani první výklus na Bíře, byla to trochu nuda. Potom ale přišel sraz se spolužáky, Vánoce a najednou se mi doma zase začalo celkem líbit. 24. jsem vyrazil na delší výběh po hradeckých lesích, abych oprášil staré stezky. To jsem udělal celkem důkladně a za 110´jsem natočil 24 kilásků. Tělo nějak nekladlo odpor a po těch cestách to běží skoro samo. Probral jsem se až doma, když mi totálně zatuhly lýtka. Potom jsem bohužel podlehl bratrově nemoci a zachvátila mě smrtelná rýmička.
Na oslavu nového roku jsme vyrazili do Beskyd. Hodně podrobný popis najdete na Dýmově blogu. Já mohu jen napsat, že jsem si to skvěle užil a byla z toho super akce. Tak už to asi někdy bývá, že když od toho člověk moc nečeká, tak se to pořádně zvrhne.
Jinak jsem toho prožil skutečně dost. Hradeckou pivní ligu u Johnieho doma, plno setkání s kamarády a tak. Tím ale pauzička skončila a čekal nás návrat do Norska. Tentokrát jsme zvolili stříbrnou raketu a cesta ani moc neutíkala. Vzali jsme to na spotřebu, času bylo dost, takže jsme moc nespěchali. Trajekt byl pro mě peklo. Hodně foukalo, loď se kymácela a můj žaludek také. Nakonec jsem všechno udržel v sobě, takže po jedné ráno jsme šťastně dorazili domů na Voie.
Hned druhý den ráno jsme šli s Víťou zkusit, jak jsme na tom. Já jsem na tom byl teda dost špatně.
V sobotu nás čekala zkrácená trať na nové mapě. Byl jsem pořádně namotivovaný, takže jsem to zkušeně přepálil. Když jsem na dvojce už byl před Dýmem, došlo mi, že to asi není dobře. Další tři kontroly jsem se snažil nějak rozdýchat a rozmrazit nohy z bažin. Všechno se tak nějak povedlo. Dál jsem to celkem ťukal, i když to nijak extra netáhlo. Pár kontrol před cílem už za mnou byl Mats. Dva postupy jsem ho držel za sebou, ale nakonec se ukázalo, kdo je na severu pánem - Holger. Ten nás doběhl po zaváhání v dohledávce. Na sběrku jsem to bušil za ním, ale zkušeňák ji předběhl, takže jsem se dostal před něj a v závěrečném městském úseku jsem si trochu polechtal ego. To jsem netušil, že mi dal 7 minut, což fakt nechápu. Holger to šel za 45´, Miloš 51´, Já 52´ a Víťovi to úplně nesedlo a užil si svých 62´. Nutno ale říct, že to způsobila mega chyba na jedničku, kde nebyl úplně jasný start. Odpoledne jsem se ještě u TV snažil podpořit Northuga, marně.
V neděli byl na programu společný koridor, o kterém jsme věděli, že nebude úplně krátký. Terén celkem dost brutální, zima v bažinách taky, ale už se mi aspoň běželo mnohem lépe a celkem mě to bavilo. Poté, co se odpojila skupina mlaďáků, mi došlo, že nový kámoš - Karolis z Lotyšska, který s náma byl v autě, nemá klíče. Asi by mu byla lehce zima. Takže jsem ještě kus běžel s borci, a potom jsem se taky odpojil. I když se mi běželo dobře, nakonec jsem toho měl po 110 minutách docela plný zuby. Lotyš nezmrznul, ostatní se taky vrátili, takže spokojenost. Odpoledne jsem se opět snažil podpořit Northuga. A opět marně.
Takže jsem rád, že jsme zpátky. Po počátečních rozpacích už se mi zase běhá celkem dobře, takže můžeme pokračovat v práci, abychom na jaře rozsekali Juniorův nový klub.