Po návratu do ČR jsem pocítil klasickou depresi, kterou mám vždy, když se vrátím ze Skandinávie. Moc mi nepomohl ani první výklus na Bíře, byla to trochu nuda. Potom ale přišel sraz se spolužáky, Vánoce a najednou se mi doma zase začalo celkem líbit. 24. jsem vyrazil na delší výběh po hradeckých lesích, abych oprášil staré stezky. To jsem udělal celkem důkladně a za 110´jsem natočil 24 kilásků. Tělo nějak nekladlo odpor a po těch cestách to běží skoro samo. Probral jsem se až doma, když mi totálně zatuhly lýtka. Potom jsem bohužel podlehl bratrově nemoci a zachvátila mě smrtelná rýmička.
Na oslavu nového roku jsme vyrazili do Beskyd. Hodně podrobný popis najdete na Dýmově blogu. Já mohu jen napsat, že jsem si to skvěle užil a byla z toho super akce. Tak už to asi někdy bývá, že když od toho člověk moc nečeká, tak se to pořádně zvrhne.
Jinak jsem toho prožil skutečně dost. Hradeckou pivní ligu u Johnieho doma, plno setkání s kamarády a tak. Tím ale pauzička skončila a čekal nás návrat do Norska. Tentokrát jsme zvolili stříbrnou raketu a cesta ani moc neutíkala. Vzali jsme to na spotřebu, času bylo dost, takže jsme moc nespěchali. Trajekt byl pro mě peklo. Hodně foukalo, loď se kymácela a můj žaludek také. Nakonec jsem všechno udržel v sobě, takže po jedné ráno jsme šťastně dorazili domů na Voie.
Hned druhý den ráno jsme šli s Víťou zkusit, jak jsme na tom. Já jsem na tom byl teda dost špatně.
V sobotu nás čekala zkrácená trať na nové mapě. Byl jsem pořádně namotivovaný, takže jsem to zkušeně přepálil. Když jsem na dvojce už byl před Dýmem, došlo mi, že to asi není dobře. Další tři kontroly jsem se snažil nějak rozdýchat a rozmrazit nohy z bažin. Všechno se tak nějak povedlo. Dál jsem to celkem ťukal, i když to nijak extra netáhlo. Pár kontrol před cílem už za mnou byl Mats. Dva postupy jsem ho držel za sebou, ale nakonec se ukázalo, kdo je na severu pánem - Holger. Ten nás doběhl po zaváhání v dohledávce. Na sběrku jsem to bušil za ním, ale zkušeňák ji předběhl, takže jsem se dostal před něj a v závěrečném městském úseku jsem si trochu polechtal ego. To jsem netušil, že mi dal 7 minut, což fakt nechápu. Holger to šel za 45´, Miloš 51´, Já 52´ a Víťovi to úplně nesedlo a užil si svých 62´. Nutno ale říct, že to způsobila mega chyba na jedničku, kde nebyl úplně jasný start. Odpoledne jsem se ještě u TV snažil podpořit Northuga, marně.
V neděli byl na programu společný koridor, o kterém jsme věděli, že nebude úplně krátký. Terén celkem dost brutální, zima v bažinách taky, ale už se mi aspoň běželo mnohem lépe a celkem mě to bavilo. Poté, co se odpojila skupina mlaďáků, mi došlo, že nový kámoš - Karolis z Lotyšska, který s náma byl v autě, nemá klíče. Asi by mu byla lehce zima. Takže jsem ještě kus běžel s borci, a potom jsem se taky odpojil. I když se mi běželo dobře, nakonec jsem toho měl po 110 minutách docela plný zuby. Lotyš nezmrznul, ostatní se taky vrátili, takže spokojenost. Odpoledne jsem se opět snažil podpořit Northuga. A opět marně.
Takže jsem rád, že jsme zpátky. Po počátečních rozpacích už se mi zase běhá celkem dobře, takže můžeme pokračovat v práci, abychom na jaře rozsekali Juniorův nový klub.