Ve čtvrtek odpoledne jsme s elitní skupinou vyrazili na další soustředění. Tentokrát do Dánska, do dějiště MS2006 v okolí Silkeborgu, kde Holger vyhrál zlato na middlu. Dorazili jsme až pozdě večer, takže už jsme stihli jen malý meeting. Já jsem bydlel na chatě s Víťou, Milošem, Andreasem, Magnusem, a potom teda hlavně s dvojicí Morten&Morten, takže večerka se trochu posunula. Mlaďáci měli nějak moc energie.
V pátek ráno byla klasika s volbami postupů, kterou jsme měli jít volně. Už na jedničku jsem to splnil. U kontroly jsem slyšel štěkajícího psa s rolničkou, tak jsem se bál, že by mohl být i docela velký a tak. Takže jsem to místo trochu obešel a na kontrolu došel z jiné strany. Pejska jsem potom i viděl. Byl asi tak velký, že by mi možná dokázal olíznout kotník. Bohužel mě tam hned doběhl kouč Sláva. Na dvojku spolu, ale na trojku zvolil lepší volbu a utekl mi. Potom jsem ho zase doběhl a takhle to probíhalo celkem dlouho. Nakonec nás před nejdelší postupem doběhl Holger a domluvili jsme se, že budeme postupy testovat, takže každý běhal jinudy. Tohle mě fakt bavilo a občas mi to i vyšlo. Nakonec jsem vynechal 4 kontroly v závěru, protože už i tak jsem se cítil dost unavený a v lese jsem nakonec byl 90 minut. Docela spokojenost. Po úvodním váhání jsem se do mapy dostal a běžecky to bylo taky dobrý. Jinak jsme na tréninku atakovali nejvyšší vrcholky Dánska, tyčící se do neuvěřitelných 300 m.n.m. Je neskutečné, jak si člověk v blízkosti takových velehor připadá nepatrný.
Odpoledne jsem totálně vytuhnul a asi dvě hodiny spal, což se mi normálně nestává.
Večer jsme měli noční delší middle na úplně jiné mapě. Velké kopce zmizely a místo voleb postupů to byl trénink spíš na držení směru. Začal jsem hodně rozvážně a opatrně, což byla dobrá volba, protože na dvojce jsem doběhl Holgera i Hanse Gunnara Omdala. Bylo mi jasný, že když se ztratím, tak už se asi nenajdu. Nakonec tam ale nějaká chyba taky padla a po 2 minutách váhání mi kontrolu musel najít Holger. Celkově tedy ne úplně nadšení, ale na to, že to byl nočák, jsem to ustál celkem dobře.
Večer jsem ještě měl službu na večeři, s Eirikem a Holgerem. Jídlo nakonec byla docela dobrá třetí fáze. Takhle pálivou omáčku jsem ještě nejedl a zpotil jsem se asi víc, než na tréninku. Mortenové ani nedojedli. Potom jsme ještě na chatě dali vířivku a saunu, takže takové pěkné zakončení dne. Večer taky dorazili dorostenci pod vedením Jacka, takže nás už bylo celkem dost.
Ráno jsme už naplno najeli na Slávův koncentrační režim. Budíček v 7:20, pořádná dávka kaše a odjezd na asi nejdůležitější trénink pobytu. Měl to být middle v technickém terénu, který jsme běželi společně s dánským výběrem. Teplota kolem nuly, déšť, podmínky prostě ideální. Dostal jsem GPSku na záda, utáhnul tretry, poslední pokyn od Slávy - Full speed, no mistakes - a mohlo se jít na věc. Na jedničku jistota, ale bohužel hned na dvojku chyba, kdy jsem trefil vedlejší údolíčko, takže cca 20´´. Nic, to ještě není katastrofa. Ta mě čeká až na dalším postupu, kde zjišťuju, že mi to vůbec neběží. Ale pokračuju bez chyby a na pětce o dvě minuty dobíhám Gunnara Omdala, což mě dost šokuje. Bohužel volím trochu jinou volbu a hned mi lehce cuká, což už nedokážu dotáhnout. Gunnar tedy mizí a já dál pokračuju tempem, o kterém jsem přesvědčený, že musím dostat tak 20´. Jen pořád nechápu, kde je Holger, který šel dvě minuty za mnou a už mě dávno měl mít. Nakonec mě dobíhá až na výměně mapy, po 30 minutách, což moc nechápu. Dvě kontroly jdu před ním, ale potom volí jinou volbu, která je tak o 20´´ lepší, takže Holgera už nevidím. To už jsem se fakt hodně trápil. Když mě dobíhá Mats o 4 minuty, tak už mi to fakt není příjemný. Ale do cíle si to nějak protrápím, všechno chodím rovně a naštěstí nedělám chyby. Brutální kosa, naštvání po závodě, fakt bomba. Nakonec ale zjišťuju, že ještě na výměně mapy jsem šel ještě docela dost dobře a dostával po 30 minutách jen 1,5 minuty, což je super. Potom už mi fakt docházelo, navíc jsem pokazil některý volby, takže nakonec jsem dostal 5,5 minuty, od Matse, který nakonec těsně zvítězil. Druhý byl Eirik, třetí Holger, čtvrtý Christian. Všichni ve 20 vteřinách. Miloš už měl odstup 1,5 minuty. Víťa nakonec kvůli bolavému koleno nedoběhl, na výměně jsem mu dával asi dvě minuty. Závod byl asi o 13 minut delší, takže to bylo fakt hodně náročný. Ale navzdory příšerným pocitům jsem do výměny mapy šel fakt dobře.
Odpoledne nás čeká lehčí fáze, ale zase ve velkých kopcích. Oproti dopoledni ale všechno obíhám a nakonec si trať lehce zkracuji, protože kyčel, která mě trápí celý týden, bolí jako prase.
Večer máme už lehčí večeři, delší meeting s rozbory GPS trackingu. Nakonec zase vířivka a sauna.
V neděli ráno nás čekal hromadný start, naštěstí ne moc dlouhý. Noha mě bolela jako prase, navíc jsem si ji bohužel zapomněl namazat. Jsem ale rozhodnutý, že trénink doběhnu, protože je tady skoro poslední. Po rozmluvě s Christianem ale uznávám, že zas tak důležitý to není, takže uvidím podle pocitů. Na jedničku se začíná hodně rychle a jen s Rasmusem a Christianem obíháme po cestě, ale naštěstí je to lepší volba. Ale jak se vběhne do terénu, tak to začíná být peklo a běžet moc nemůžu. Na dvojku rezignuju a vedoucí skupinu pouští. Snažím se nohu co nejvíc odlehčovat, ale moc to prostě nejde. Takže na dvojce to balím úplně a klušu k autu, od kterýho bohužel nemám klíče, takže nakonec stejně musím 40 minut klusat po cestách. Aspoň jsem se mohl podívat na závěr závodu. Vedoucí Holger udělal chybu na sběrku, takže nakonec vyhrál Hans Gunnar, 2.Mats, 3.Christian, 4.Holger. Miloš už toho měl po soustředění plný zuby a udělal i nějaký chyby. Víťa šel trať s holkama a dorostencema, kterou slavně vyhrál. Druhé Benedicte nadělil skoro 3 minuty.
Po příjezdu si musíme uvařit, sbalit, dát vířivku s M&M a opustit chaty.
Odpolední trénink na vrstevnicovce beru už hodně volně, ale namazaná noha je trochu lepší.
Do Kristiansandu se dostáváme až o půlnoci a jsem fakt rád, že si můžu lehnout.
Celkově mám dost smíšené pocity. Na to, jak dobře se mi pořád běhalo, se mi v Dánsku běhalo fakt špatně. Na druhou stranu to byl možná dost jen pocit. S mapovými výkony jsem byl docela spokojený, v tom mi hodně pomohl první volnější trénink. Nejvíc mě štve namožená kyčel. Měl jsem s tím problémy i dříve. Vždycky stačilo, když jsem si dal pár dní volno, ale to tady moc nejde, protože bych neměl co dělat. Dneska jsem si ho ale po po 20 dnech dal a jsem fakt spokojený. Mapy a další reportáž jsou u Víti