Po návratu nás čekal první úplný týden pořádného tréninku. Já jsem dostal za úkol roznést nočák, společně s Litevcem Karolisem. Takže v pondělí jsem místo intervalů vyrazil roznášet. Všechno šlo celkem pěkně a možná jsem to i dal dobře. A potom, zatímco kluci potili krev na intervalech, které se netypicky běhaly v parkovacím domě, jsem posiloval a regeneroval ve fitku. Když jsem vylezl, čekala mě první smutná zpráva. Miloš si něco udělal s nohou, takže teď čeká ve výtahu a musíme pro něj dojet. Asi jen namožené chodidlo, ale bude to chtít odpočinek. Tohle slovo bohužel Milošův slovník neobsahuje. Večer spí Dým u nás a dáváme Ice age evening. Veverka umí zvednout náladu dost spolehlivě.
V úterý nás čeká oddílová vytrvalost. Zkušeně nestíháme a na místo dorážíme asi o 15 minut později. Takže se s Víťou vydáváme na velkou stahovačku. Na parkovišti před lesem potkáváme ještě Holgera, který má stejný problém. Prvních 20 minut, jindy hodně pohodové vytrvalosti, nasazujeme dost slušné tempo, ale úkol se nakonec podařil a skupinku dobíháme celkem brzy. Potom už celkem pohoda. Teda až na to, že mi Víťa řekl, že nemá klíče od auta. Takže celý zbytek tréninku přemýšlím nad tím, jestli ho ztratil a poběžíme to celé znovu, nebo ho nechal v zámku a přijdeme o všechny věci, včetně rakety. Nakonec se potvrdila druhá možnost, ale naštěstí tady asi moc lidí auta neobchází, takže stačilo klíč vytáhnout. Na závěr ještě posilování na vychladnutí.
Ve středu nás čekal nočák, který jsem roznášel. Nakonec jsem si ho ale dal taky a nějak jsem ani nepoznal, že už jsem tam jednou byl. Snažil jsem se celkem dost a byl jsem s výkonem spokojený. I čas jsem měl nejlepší, ale ostatní to moc nehrotili.
Ve čtvrtek mě čekaly první intervaly po příjezdu. A hodně se mi na ně nechtělo. Kouč si vzal kolečkový lyže, aby to měl trochu pohodlnější a nás čekal nový okruh. Ve městě, u řeky, po asfaltu a jen dva maličký kopce. Na programu bylo 1, 2, 3, 2, 1 x 1300m. Když jsem nemyslel na to, kolik je to dohromady km, tak to utíkalo docela rychle. Tempo jsem držel celou dobu necelých 3:30/km a trénink jsem odběhal na čele, společně s atletickým vetošem, cca 45let, do kterýho bych to nikdy neřekl, ale na jeho věk je fakt hodně dobrý. Říkal, že za týden naběhá asi 150km, takže se jeho výkonnost dá pochopit. Víťa neměl úplně formu. Jídlo jsme snědli necelé dvě hodiny před tréninkem, takže ani není divu.
Ráno po tréninku bylo tvrdé. Totálně rozsekaná lýtka, chodidla a namožená kyčel. Víťa na tom byl ale o dost hůř. Bolí ho koleno a můžeme jen doufat, že to není stejné zranění, které už jednou měl, protože to by byl poměrně dlouhodobý problém. Já jsem se zmohl jen na hodinový výklus na domácí mapě, ale když jsem rozběhl unavené nohy, tak jsem se zase cítil dobře.
Na sobotu nám Sláva postavil klasiku, na kterou už se vydal i Miloš. Mně už při cestě na start došlo, že se asi konečně ozvala pořádná únava. Bohužel jsem si vzal delší trať. Terén byl krásný, ale dost náročný a po 5 kontrolách toho mám plný zuby, takže dva delší postupy vynechávám. Naštěstí jsem nedělal moc chyb, takže mapu jsem si i tak vážně užil. Na konci mi už ale chodidla totálně vypovídají službu, když běhám po plotnách. Prakticky první běhání na asfaltu si asi vybralo svoji daň. Vyhrál opět naprosto jasně Holger. Večer jsme s díky odmítli party, což taky vypovídá o tom, že únava byla fakt velká.
Dnes už byla na programu jen vytrvalost, na kterou se mi extrémně nechtělo a kyčel bolela jako prase, ale vytrvalost po pěšinkách snad moc uškodit nemůže. Dým s Víťou vyrazili do sauny a já s Karolisem a Mikalem do lesa. Na začátku jsem si to fakt užíval. Do kopců to táhlo a energii jsem mohl rozdávat. Navíc bylo krásný počasí, luxusní výhledy a tak. Ale posledních 15 minut už jsem raději jen držel hubu a krok. Když jsme doběhli k autu, byl jsem fakt rád, že tenhle týden skončil. Zašel jsem se taky podívat do sauny, do vířivky a konečně jsem byl spokojený.
Moje nohy budou v pohodě, chce to jen den volna. Miloš si měl dát oraz. Od běhání si sice oraz dal, ale drží si průměr 4hod/den ve fitku a dovádí v bazénu, kde běhá s pásem kolem pasu. Vypadá to směšně a běhat 90 minut na 30 metrech, bych teda fakt nemusel. Ale trénink je to zřejmě dobrý, tak snad bude taky v pohodě. A Víťa to bere zodpovědně. Regeneruje, posiluje vršek těla a nohu nechává v naprostým klidu. Zítra zkusí klusat, tak snad to bude všechno v pohodě. Ve čtvrtek totiž odjíždíme do Dánska, na docela drsný soustředění, takže musíme být fit! A ještě, když jsem pročítal tréninkáč mistra Jansy, zjistil jsem, že vůbec nezařazujeme "zdravotní procházky". Ty praktikuje i několik dní po sobě, takže bychom to možná měli zkusit, abychom objevili všechny možnosti tohoto revolučního tréninku.