Friday, 22. August 2008, 10:33:57
Po několika hodinách sme projeli 3km dlouhým tunelem a octli sme se v údolí kde sme měli být ubytovaní. Bydleli sme v celkem luxusním baráčku, jen to rozdělení pokojů, kde nás bylo asi 20 na jeden záchod a sprchu.Na první mapový trénink jsme jeli přes jakési sedlo, takže samýma serpentinama. To ale Zelda asi nevěděl, že když píše celou cestu smsky a ještě se jede takovýma zatáčkama, tak se mu asi udělá trošku blbě. Po zastavení se hned postavil do uličky a všecky kolem pozvracel a ne že by se jim pak omluvil, ale řekl jen : Já myslel že to stihnu. No škoda mluvit. První trénink byl děsně pěknej, takovej švédskej terén, fakt paráda. A navíc sme parkovali pod nádherným kopcem.

Pak sme se ale museli vzdálit, a vyjeli sme zas do toho sedla kde sme se najedli a došli nakoupit do Souvenir shopů. Tam si kluci nakoupili upe luxusní kloboučky.

Odpoledne sme si zajeli na malou mapku zaběhnout takovej lesní sprintík kterej byl celej v takovym jednom svahu. Já se tam upe ztratila a ještě sem myslela že už ten kopec ani nevyjdu takže sem od víteze Ňufa dostala pěknou kládu..

Další den se šla klasika s luxusníma výhledama na vrcholky hor, takže sme si to s Míšou a Leničkou pořádně užily. A záverečnej výběh na sběrku byl taky hodně dobrej.

Odpoledne 1. etapa Euro cupu. Dvoukolový sprint, fakt paráda v těch uličkách. Jen mi nebylo zrovna ňák upe nejlíp. Upe sem se bála abych nedostala "Zeldici", jak kluci později nazvali chorobu kterou přitáhl Zelda a každý den bylo o několika lidem víc blbě a měli střevní problémy.

Další den sme si dali klasiku s francouzskýma reprošema, no já se ztratila už po cestě na start páč sem trošku spala když nám to Libinda popisoval

ale nakonec sme to našli, i když byl Libin asi trošku naštvanej, že jdem pozdě.

. A odpoledne to zajímavější, dvojčlenné štafety. Pravidla zněli tak : Kdo to diskne poběží ne oblečenej, ne nahej kolem hřiště. A nakonec se to povedlo dokonce třem štafetám. Jára mě naštěstí nepodrazil a kontroloval si všecky kódy

Po velmi napínavém souboji nakonec vyhrála Šárka s bráchou..

Večer nás na večeři pozvali Italové a bylo to dost luxusní i s ovocným salátem, brambůrkama a zázvorovou limonádou

Pak se dala soutěž o 10 snězených piškotů za minutu, což si dává jen Štěpík, ale tady se nedařilo ani jemu.

A pak se nám představili ti diskaři v luxusních oblečkách z papíru, igelitů a tak všeho co našli.

Další ráno sme vyrazli na výlet do hor. Rozdělení na dvě skupiny. Jedna jede nahoru aj dolů lanovkou a druhá jede jen nahoru a dolu sejde. No my ani nějak nakonec nedošli až k ledovci, páč sme se po cestě lehce zakecali. Ale bylo to dost zajímavý, co říkáte Míšo, Šárko a Barči?


No když se naše skupina co sjížděla aj dolů šla projít do města a najednou viděla Eváka opřenýho o barák, bylo to docela překvapení. Spadl jí na hlavu kámen a po dlouhém hledání nějaké pomoci, která umí anglicky, z toho bylo 11 stehů.

Ale tak naštěstí to nakonec dopadlo ještě dobře. Díky tomu se taky neběžela na dnešek plánovaná 2.etapa Euro cupu a tak sme všichni zmoženi po tom odpočinkovém výletě mohli konečně opravdu odpočívat.Pak zas klasika na stejném místě jak s francouzy, tam luxusní horský potok a pak sem se krásně proklusala s Terezkou. Odpoledne druhá etapa Euro cupu, která byla zase upe parádní i s diváckým přeběhem a nakonec večer ještě i etapa 3. přímo v Canal San Bovo, už se trošku stmívalo když dobíhali poslední, ale byl to taky upe úžasnej sprint.

Navíc těsně před sprintem Terezka objevila černej licháč, takže sme byli krásně ozdobení.

Pak sme si dali ještě několik výběhů schodů s Filipem a Lenčou, páč sem měla pořád chuť běhat. Pak ještě s Danáčem a Járou, který sme si půjčili ze střídačky fotbalu.
Poslední den ráno sme vyjeli k jakémusi jezeru kde nás čekala sudá-lichá, pěkne sme s Míšou šly opravdu lehce a ještě sme pak viděly zmiji, takže sme se nejvíc bály. Pak jsme udělaly ještě pózy pro fotografy při běhu a u Jitušek.

a čekal nás poslední trénink. Seběh na malou mapku kde sme běželi ten sprintík a dát si tam další. Pěkný to bylo, po doběhu sme si s Lenčou lehly na rohlík se sýrem

Pak už sme se jen vrátili zpátky a museli uklidit upe všecko páč ráno sme vyjížděli fakt brzy. Já sem si vytřela koupelnu a pořád mi tam někdo chtěl lézt, tak sem si ju musela nejvíc hlídat

Večer se ještě děsně nenápadně skoro všichni vykradli do hospody, kousek od ubytka.

Tam sme pořešili všecko jako třeba boardshorts, box s samý důležitý věco prostě

a brzo ráno už se zas stávalo že prý jedem. Odjezd sme zvládli myslim hodně v pohodě, pak sme se podívali na Ať žijí duchové.. stavili v meku, až sme dojeli do Brna :-) no moje jízda měla ještě zajímavou dohru, když sme dojeli do Prahy že v klídku stíhám bus.. ale najednou objížďka a všecko bylo v pr... tak sem byla naštěstí dovezena až skoro domů. takže díky!! :-)
Ještě stojí za zmínku supr večeři kterou si kluci koupili, už nevím jaký den, a to chobotnici

udělali si jí na tři způsoby a moc si to pochvalovali..

Ještě sme se taky mezi treninkama ňákej den koupali v upe totálně ledovým potoce.. teda já ne, jen ňácí otužilci


no možná si ještě časem na něco vzpomenu a dopíšu.. každopádně se těšim na příští rok do Dánska a Norska!!
a na závěr náš pokoj večer před odjezdem
