Tuesday, April 17, 2007 1:05:19 AM
7.dubna sobota
Viana de Castelo - Porto
Dnes máme konečně budíček posunutý na devátou. K snídani tradičně džus, dvě housky, mléko s vločkami, plátek šunky, sýr a nějaké marmeládky. Holky do sebe lejou kafe co to jde, je to zadarmo a navíc ve městě budou určitě záchody...Po procházce městem jedem opět na pláž. Tentokrát neprotestuji ani já, protože jsem fakt unavenej a navíc vzpomínám na pěkný zážitek z pobřeží Viga. Po masové svačince(3 klobásky), které jsem musel sníst Aničce, protože by jinak se mnou bylo k nevydžení, se vydáváme směr Ponte de Lima, kde se už podle názvu má nacházet římský most. Nic moc zajímavého na městěčku není a vyrážíme hledat poutní místo Bom Jesus nedaleko Bragy.
Bom Jesus vidíme již zdálky, ale nemůžeme se k němu nějak dostat. Očekáváme spousty schodů, tak stavíme dříve, ale spíš než do poutního místa se dostáváme do vilové čtvti na úpatí kopce. Musíme se vrátit a po několika krkolomných křižovatkách se dostáváme na místo. Bom Jesus nakonec nevypadá nic extra, ale po vystoupání nahoru jsme odměněni pěkným výhledem na Bragu. V barokní katedrále nás předběhli Japonci, kteří schody objeli, takže si duchovních zážitků již příliš neodvážím.
Následně sestupujeme do Bragy, což je velmi rušné, moderní ale zároveň i historické město. Největší zážiek tady mám z parkování ve třetím patře podzemních garáží, kde jsem po dlouhém hledání míst odřel zrcátko u našeho krásného auta. Snad to nikdo nepozná. Hlavní náměstí hyzdí odporná budova McDonaldu uprostřed, což mě děsně štve. Nakonec ale prohlížíme hlavní památky a shodujeme se, že ani Braga by nebyla uplně špatná na studium. Jelikož jsme všichni unavení, tak se pomalu vydaváme zpět. Neúnavný Láďa ještě navrhuje návštěvu jakéhosi města, ale je přehlasován. Mimochodem během severní výpravy si vysloužil přiléhavou přezdívku "pan Pastel", protože se musel ochutnat veškeré nové dobrůtky.
Do Porta dorážíme předvečerem. Večer ještě jdeme do restaurace já si dávám za odměnu maso velké jak sloní ucho a několik piv. Večer si ještě dáváme pár copinhos de vinho do Porto a blaženě usínáme. Dobrodružství severu je zakončeno.
Tuesday, April 17, 2007 12:26:26 AM
6.dubna pátek
Mirandela - Vigo
Na dnešní den jsme si naplánovali poněkud odvážnou trasu. Chceme navšívit tři města a přejet Portugalsko po celé šířce. Je to z toho důvodu, že systém Poussad je v sevrním cípu země poněkud nerozvinutý a navíc spaní v jediném možném místě(Braganca)se nám vůbec nehodí. Ráno vyrážíme jak jen to jde směrem na Mirandelu po jediné možné silnici. Na mapě je to opět nakresleno rovně, ale realita je trochu jiná. Zpočátku vládne pesimistická nálada, že nic nestihnem. Láďa si neustále dokola počítá odhadované hodiny návštěv měst a přejezdu mezi nimi, a tuším, že to bude první den, kdy bude honit po městě nás a ne mi jeho. "Vyfotit jen to nejdůležitější a hlavně se nikde nezdržovat!" Zněl poněkud sklíčený příkaz mého navigátora, protože nemožnost si vyfotit všechny památky ve městě a to tak třikát ze všech stran, je pro Láďu dost hrozná představa.
Silnice se narovnává a já na to konečně po dvou dnech můžu pořádně šlápnout. Mirandela je univerzitní město s hezky široku řekou a římským mostem. Bohužel je to tak všechno, co se zde dá vidět a shodujeme se, že je to ještě větší zapadákov než Évora. Dále pokračujeme do nejsevernějšího cípu Porugalska, kde leží město Braganca. Historické centrum je zde tak maličké, že se dá rychlou chůzí přejít asi za pět minut. Uprostřed se nachází opět castel, kterých po pravdě začínáme mít trochu dost. Uvnitř je vojenské muzeum z afrického tažení a cena vstupenky je jeden a půl euro. My s Láďou jdeme, holky si spočítali, že za tu cenu si můžou dát kávu a možná i nějaký levnější pastel(což je obecně zákusek), takže vítězí chuť a mlsnost před poznáním. Velmi hezké muzeum spíše probíháme, než procházíme. Jednak mě honí Láďa a pak taky pán v pokladně, který nahání turisty po celém hradu, aby mohl přes poledne zavřít a v klidu se najíst. Poslední věc, kterou zde chceme navštívit je podle průvodce tržiště s tradičními produky oblasti. Prodává se tu lecos. Od oliv, sýry, kůzlata po tradiční chléb, který nám byl Marisou doporučen. Místní trhovec - místní dědek v místní uniformě(obrázek dole)nám pořád dokola tvrdí, že chléb je muito bom(velmi dobrý) a že je plný masa. Kupujeme za 6€ ten nejmenší, už tak připomínající přerostlý míč na házenou. Na jednom menším náměstí se připravujeme ochutnat tuto místní specialitu. Nemám ani tak dlouhý nůž, abych to nějak slušně rozrkojil, ale po prvním řezu tuším, kolik uhodilo. Žlutý kukuřičný chléb měl maso jen na okraji a při ochutnání je jak uschlá bavlna. Každý jí povinně "za ty prachy" svůj díl, ale pak to postupně vzdáváme, včetně Láďi, který je vyhlášený chodící koš. Dědek nás pěkně napálil.
Poslední město v programu je Cháves - hezké a živé lázeňské město má své kouzlo. Zde na mě padá únava s předešlých dní, davám si zmrzlinu a leju do sebe colu. Pak již pokračujeme směr Španělsko, kde se největším "žabím skokem" tohoto dne máme dostat do Viga. Po dálnici to jde v pohodě, občas se přistihnu, že jedu 160km\h, aniž by to dalo naše auto na sobě nějak znát. Španělé jezdí kupodivu oproti Portugalcům jako podělaní. Konečně dorážíme při západu Slunce do Viga. Prodíráme se velmi rušným městem co nejrychleji na pláž, proože chceme stihnout blížící se západ. K cíli dorážíme akorát na čas. Západ Slunce u Atlantiku je prostě paráda. Dáváme si drink - skvělé pivo (já samozřejmě už asi třetí colu) a razíme zpět do Portugalska.
Poussadu se nám daří najít po poměrně dlouhém nočním bloudění, když už začínám být opravdu mrtvej. Obsazeno. To snad ne. Rezervujeme asi v půl dvanácté Poussadu asi 30km odsud ve Viana de Castelo a uháníme tam. Když steleme postele, nikdo únavou ani nemluví, ale všichni víme, že nejnáročnejší den je úspěšně za námi.
Sunday, April 15, 2007 12:53:32 PM
5.dubna kdesi v horách
Budík si vesele zvoní opět v 7:30. Pro můj životní organismus je takovéto raní vstávání poněkud nepříjemným zážitkem a ostatní se ještě k tomu posmívají mé prvotní zpomalenosti. V 9 hodin už jsme na cestě.
Oblast, za kterou jsme se vypravili nese název Alto Douro Vihnateiro a je památkou UNESCO. Na nějakou dálnici či větší silnici tady můžete zapomenout. Cesty se tady neusále klikatí, strmé srázy jsou ideální tak na sekok padákem. Já neřídit, tak zvracím. Pozvolna se nám dařilo směřovat za naším cílem průměrnou rychlostí 30km/h, až do té doby, než nám cestu přehradila nepěkně vyhlížející autonehoda. Rozhodli jsme se překážku objet. Po několika kilometrech však zjišťujeme, že naše mapa 1:600 000 je pro tuto oblast poněkud nevhodná a navigátor Láďa jen nechápavě kroutí hlavou. Silnice jsou menší a menší, vesničky nejsou vůbec značené. Asi po půl hodině jsme si uvědomili, že nevíme kudy kam. Proto jedem, kam nás napadne. Najednou dojíždíme na širší silnici, která se mi zdá poněkud povědomá. Nakonec se opět objevujeme před již známou autonehodou. Zkoušíme to jinudy, objížďka tentokrát trvá asi 2 minuty a překážka je zdárně za námi. Za jednou z mnoha zatáček se nám konečně otevírá neskutečný pohled.
Obrovké udolí s ostrými zářezy vinných políček a někde pod námi již poměrně široká řeka Douro. Takhle to zde mohlo vypadat i před více než 250 lety, kdy vihno do Porto vlastně vzniklo. Projíždíme uprostřed ještě, na první pohled, spících vinic. Chceme zastavit a pokochat se pohledem, ale je to prakticky nemožné. Daří se nám to asi dvakrát, podruhé je to v bohem zapomenutém městě Pinhao, kde je taky jeden z mála mostů. Proti naší vůli jsme opět pro místní lidi atrakcí. Jedna místní trhovkyně mě nutí ochutnat Portské, které dělá jen ona, ale jelikož řídím, tak nemůžu. Ještě mi nabízí ubytování v horním patře, ale zdvořile odmítám. Nakupujeme nezbytné věci na cestu jako klobásy(pro mě)vodu a jablka pro ostatní. Po přejetí řeky stoupáme na druhý svah a odjíždíme ze srdce všech vinic. Ještě zastavujeme na poslední foto u jednoho závodu, kde nepřekonatelně voní víno.
Dále jsou v plánu tři menší vesničky Vila Nova de Foz Coa, kde má být obrovský archeologický areál. Jde o naleziště asi 2000 nástěných maleb rozmístěných v okloí vesnice. Prohlídka je z průvodcem, ale jsme odmítnuti z důvodu velkého zájmu již předem objednaných lidí. Pokračujeme tedy dál na Figueira Castelo de Rodrigo a poté děláme jěště asi 70 km okruh po okolí. Malá městečka nám zde připadají, jak na konci světa. Většinou se zde nachází nějaký kostelík, u kterého vysedávají místní sněmy (většinou dědkové v čepicích s holemi nebo babky v čeném - taky s holemi)a na vrcholu se tyčí nějaký castel(hrad), protože se pohybujeme u západních hranic se Španělskem.
Po dokončení okruhu s krásnou krajinou se už za tmy vracíme do Vila Nova de Foz Coa, kde se ubytováváme na krásné Poussade. Večer i přes únavu neodoláme a vyrážíme do místní hospůdky na vinho do Porto, které mě uvádí do stavu blaženého.
Sunday, April 15, 2007 12:16:59 PM
4. dubna středa
Aeroporto do Porto-Villa Real
Rychle vstávat mi nikdy nešlo. Kdyby na mě nikdo nečekal, tak se asi nezvednu. Ale jelikož vím, že na mě závisí další lidé, tak vstanu - zase...ach jo. Sbalit vše potřebné a vzhůru na letiště. Něco po devate hodine vyrazime metrem ze ctvrti Vila Nova de Gaia, coz je na opačném konci města. Ještě předtím jsme si šli koupit lístky na bus do Evory, kam se chystame odjet o čtyři dny pozdeji. Vše zatím probihalo v pohodě až do té doby, než na přestupní stanici čekame dlouhou dobu na správné metro. Polovina naší osádky (Anicka a Lada) to nevydrzi a neprozretelne si objednávají kavu. Presne za minutu prijizdi nase metro na letiste. Ja s Lenkou skaceme do metra jako predvoj a uhanime na letiste. Po 20 minutach dorazi zbytek vypravy z přestupní stanice a vydavame se půjčit auto. Tentokrát nas cekalo mile překvapeni stříbrný Peugeot 307, tedy mnohem silnější a větší auto než posledně. Po četných zdrženích způsobených kávou a následně hledáním toalet, což se stalo tak trochu fenoménem našeho výletu, konečně vyrážíme.
První zastavkou je Guimaraies – město, kde se podle všeho zrodilo Portugalsko. Nádherné a živé městečko nás uvítalo malými náměstíčky, květinami obklopenými promenádami, ale také dechem minulosti. Hlavní památka, Palacio de Dukes de Braganza, byla pro tříhodinovou polední pauzu zavřená, tak jsme nasávali atmosféru z venku. Všudypřítomný Alfons Henriquez, první portugalský král, podle všeho založil každou druhou stavbu v Guimaraiesi.
Další zastávkou bylo maličké městečko Amarante. Hodinová zastávka zde úplně stačila na prohlídku mostu a maličkého náměstí.
Poslední zastávkou bylo Lamego, kam jsme dorazili už docela za tmy. Cestou nás uvítaly krásné výhledy do okolí, ale také klikatost silnic a vysoká převýšení. Některým členům posádky opravdu do zpěvu nebylo a připravené igelitové pytlíky od svačiny mluvily samy zasebe. Všechno se nakonec obešlo bez připomínání předešlých jídel a vše dobře dopadlo. Spaní jsme měli naplánované v Poussadě ve Villa Real
Saturday, April 14, 2007 2:52:10 PM
29.3.-3.4. Evora - Porto
Blizili se Velikonoce a tak trochu jsme zacali premyslet, co podniknem. Velikonocni svatky jsou tady osm pracovnich dni(tedy aspon pro studenty), takze docela prilezitost nekam vyjet. Moje spoluzacka z dejepisu se rozhodla, ze nas pozve do Porta, at nasajeme trochu severni kultury. Ve ctvrtek jsme se sebrali a vydali na temer sest hodin dlouhou cestu.
Prijezd do nocniho Porta byl opravdu monumentalni. Druhe nejvetsi mesto v Portugaslku melo vetsi stesti nez Lisabon, protoze nezazilo zemetreseni z roku 1750...tusim. Vzduch je tady krasne cisty a plny energie od blizkeho Atlantiku. Mestem proteka reka Douro, ktera konecne nevypada jako smradlava stoka(Tejo). Na jedne strane je historicky stred mesta plny krasnych budov, rusnych ulic, skrytych parku, velkych kavaren a restauraci. Na strane druhe - Vila Nova de Gaia jsou uhledne poskladane nadzemni vinne sklepy, kde dozrava Portske. Na tim vsi poletuji Gaivotas(racci), coz je pry pro Portugalce neco jako symbol svobody.
Severni "narod" se opravdu velmi lisi od toho "jizniho"(zvlaste pak od Alenteja). Lide jsou tady mnohem vstricnejsi, energictejsi a nemaji problem s Vami komunikovat. Z mesta mam plno zazitku a dojmu. Momentalne si vybavuji dva. V nedeli vecer se hralo dulezite utkani Benfica-Porto a protoze fotbalova liga vrcholi, tak to tady momentalne dost prozivaji. Tedy asi vice nez obvykle. Meli jsme rezervovany stul v jedne velke restauraci asi pro 150. Naval k prasknuti. Ja jsem obvykle take emotivni pri nejakem derby, ale to co tam predvadelo osazenstvo - muzi a predevsim zeny, byl pro me opravdovy zazitek. Zapas nakonec dopadl nerozhodne, takze jeste nic neni jasne.
Druhou veci je samozrejme jidlo. Na severozapade Porta se nachazi ctvrt Matosinhos. Je to myslim nejaky jejich svaty, ale urcite musel umrit na jeden hrich - tusim, ze se uzral k smrti. V teho oblasti jsou totiz restaurace, kde zaplatite 5e a muzete jist k prasknuti. Portugalci tady radi oslavuji narozeniny, ale je to i dobra prilezitost ochutnat pres 25 druhu jidel, 12 druhu salatu a 3 druhy polevek. Snedena jidla jsem si samozrejme psal na papirovy ubrus. Cisnici me tam porad chodili okukovat a kdyz jsem se jich zeptal co je, tak z nic vylezlo, ze jeste nikdy nevideli Cecha a taky cloveka, co tolik ji. Tahle zranice konci presne o pulnoci. Nakonec nam jeden brazilsky cisnik prinesl Carpirihnu(to je desne dobry a silny brazilsky mix), cim jsem to vsechno zakoncil...
Byt tady tak jeste tyden, tak po me urcite pojmenuji nejakou ctvrt, takze byl nejvetsi cas k vyprave na sever[/ALIGN]
Friday, March 23, 2007 10:24:46 AM
26.3. - 4.3. Evora, Beja
Po prvnim radoby skolnim tydnu konecne zacina zahrivaci kolo. Ani bych to do sebe nerekl, ze budu ostatni hnat do skoly...spis jsem trochu zvedavej. Prvne se vydavam hledat vedouci meho programu - tutor. Jmenuje se Herminia Vilar, ale podle vsevedoucich sekretarek se tu objevi nekdy koncem tydne a dalsi z mych ucitelu prednasi na nejake dvoutydeni konferenci v Santiagu. No nic, ceka me prvni prednaska...
Ve spleti sklepnich uceben se samozrejme nemuzu vyznat, navic podle rucne psaneho rozvrhu konecne nachazim aulu asi o 30 minut pozde. Vchazim. Ucebna asi 25 lidi, nic nerikam a posadim se. Posloucham prvni slova prednasky v portugalstine a zjistuju, ze to bude opravdu tezke. Nejaka slova rozumim, ale smysl vet hledam marne. Kdyz se prednaska blizi ke konci, tak se ucitel rozhodne, ze by chtel znat nase jmena a prvni se samozrejme obrati na me. Nenapadne me nic lepsiho, nez zacit anglicky s tim, ze jsem Erasmus a za velkeho pobaveni ve tride vysvetluji, ze vlastne neumim portugalsky..Nakonec to dobre dopadlo, ucitel mi nabidl konzultace v anglictine, kterou mluvi stejne jako ja (takze zadna slava)...
Posledni hodina tento tyden byla spanesky, takze to jiz bylo lepsi. Ucitel me ve tride hned poznal, protoze jsem jako jediny mel kratky rukav a ostatni byli zabaleni ve vseljakych salach a deckach...Nicmene, jak zahy zjistuju, s moji zakrnelou spanelstinou to neni nijak valne...budu muset trenovat.
Koncem tydne jsme se jeste zucastnili party ekonomu. Pred tim jsme byli pozvani na jakysi rozjezd do jednoho bytu. Bylo to docela fajn, studenti ekonomie mluvi dobre anglicky. Navic jsme si je vsechny hned ziskali, kdyz ja i Lada jsme vypili na ex 0,2l lahvicku piva. Zpivaji totiz u stolu takovou stupidni pisnicku a koho jmenuji, tak musi exovat. Hmm pekny zacatek.
O vikendu jsme jeste navstivili jedno mestecko na jih od Evory - Beja. Dojem, ktery si pamatuji je z restaurace. Cisnik chtel vedet odkud jsme a kdyz zjistil, ze z CR, tak na nas mluvil neustale nemecky, coz me trosku stvalo. Nicmene ochutnal jsem dobre jidlo Carne porco Alentejano (podle cisnika Schwartz flaische - coz je cerne prase)
Friday, March 23, 2007 1:07:40 AM
19.2.07 pondeli dopoledne Évora
Po tydnu poflakovani se po Evore a na rezidenci se konecne chystam do skoly. Je to uplna nostalgie. Zvoneni budiku jsem se nemohl dockat a uz vyrazim do mesta. Je slunecno a teplo. Cekal jsem, ze se mnou budou do skoly proudit zastupy studentu, ale nic takoveho se nedeje. Neva, asi uz jsou ve skole. Kdyz konecne dofunim do Palaise Vimioso, kde je muj Demartamento de historia, tak ani tady neni prilis zivo. Chvili cekam pred ucebnou, ale nikde nikdo. Vyrazim na sekretariat, ale tam maji poledni pauzu. Mimo jine poledni pauza je tady docela zajimava vec. Kona se vetsinou od pul dvanacte do pul treti...coz je ve vetsine pripadu skoro polovina pracovni doby. Navic spoustu lidi me varovalo, ze v lete je potreba k temto vyvesenym hodinam pricist tak pul hodiny, v zime zase casto chodi na kavu....tak tedy cekam venku na lavicce a slunim se. Zachvili spatrim dve vesele damy, prijemne naladene, tak je nasleduji a chci vedte co se deje. Nanestesti neumi vubec anglicky a spanelsky delaji, ze nerozumi..Po slozitem vysvetlovani se dozvim, ze je zitra karneval a ze si ucitele vzali dovolenou...prvni den tedy zadna slava.
V utery se samozrejme chystame na karneval, nicmene se dovidame, ze se v Evore vlastne neslavi. Situace ve skole se opakuje az do konce tydne, kde se nikdo neuracil prijit ani nikam nic napsat...Fajn, prvni tyden skoly za mnou, znam jenom sekretarky a spici vratne..
Wednesday, March 21, 2007 4:02:11 PM
10.2.-18.2.07 Évora
Po prijezdu se vydavam hledat studentskou rezidenci. Hned z obludne vyhlizejiciho termilalu vyrazim do mesta. Po chvili chuze zjijstuju, ze jsem uplne jine nez mam byt, tak me nakonec jedna pani nasmeruje spravne. Koleje Antonie Gidião vypadaji opravdu jako nejaka pevnost. Vratny samozrejme neumi anglicky a po slozitem telefonovani me nakonec ubytuje. Kapacita koleji cca 350 studentu, 2 oddelene bloky- kluci a holky, kazdy blok ma 4 patra po 20 pokojich, zachod a sprcha a kuchynka vzdy na patre. Bloky sviraji dlazicemi pokryty dvur se dvema stromy. Oba bloky jsou spojene spolecenskou mistnosti s pristupem na internet a televizi.
LIDL a PLUS a pak Hypermarket Modelo, kde jsem vyzkousel i placeni kartou. Jo taky mi rekli, ze se jeste nezacina a do 19.2. maj nejaky prazdiny, takze si aspon zaridim vse potrebne. Jo, Évora je pry nejteplejsi misto v Portugalsku v lete 40-45 stupnu normal. Ted je taky docela teplo pod 10 stupnu asi nebude a rikaj tomu zima. Prvni vecer se me ujali portugalci a bylo vse ok.
Dalsi den odpoledne zjistim, ze mam noveho spolubydliciho, jmenuje se Láda a je z Brna..
Pak je tu jeste jedna ceska, oba by meli studovat portugalstinu a spanelstinu, takze mi v nejake krizi snad pomuzou. Zatim moc nemam predstavu, co budu studovat, ale semsetr zacina az pristi tyden. Uz umim chodit do menzy - 5 listku na jidlo stoji 10 E...a docela to jde, no resp.zadna slava, ale jist se to da ...daji se tam jist obedy i vecere.
Jinak se tady zatim nic moc nedeje. V sobotu vyrazime konecne do prirody za megality. Objevujeme jen jeden a dalsi univerzitni budovy. V pondeli konecne zacina semestr
Wednesday, March 21, 2007 3:36:01 PM
10.2.07 letiste Lisabon
Tak to vypada, ze moje kufry jsou opravdu ztracene. Nejak nemohu uverit vsem tem historkam o Alitalia, ale asi na to neco bude. Hned vedle terminalu se zavazadly maji velkou kancelar Lost bags, nebo tak neco. Vstupuji do kancelare, ujima se me ochotny personal (je videt, ze v tom maji praxi). Podle schematek jsem popsal zavazadla vypnil potrebne udaje, s tim, ze se kufry brzy najdou...Usedam na lavicku pred terminal, prezouvam boty a sleduji, co mam v prirucnim zavazadle. Jsou tam vlastne nejtezsi veci jako knihy, slovniky, prenosny disk,fotak, druhe boty...a podobne nesmysly. Uzitecny je akorat banan, mala pasta na zuby a kartacek...
Vychazim z letiste a hledam spoj do mesta. Venku je slunecno 17 stupnu (oproti 5 st. v Praze je to preci jen rozdil) Jedu busem tusim 91 na Marquez Pombal a odtud metrem na Jardim Zoologico. Ani nefotim, protoze jsem jeste vytocenej z tech kufru, ale preci jen vnimam okoli. Pri vystupovani z metra musite vstrcit listek do turniketu, ktery Vas pusti ven...nejak jsem to nechapal a hned u me byl sekuritak a ukazal mi co a jak. Na povrchu jsem mel najit terminal autobusu - Rodoviaria. Po marnem hledani se ptam v hotelu(to je vzdy nejlepsi) a pak uz jdu najisto. Studentsky listek na bus do Évory stoji asi 9€, ale autobus jede az za hodinu a pul. Dojidam zbyky jidel(tedy z batohu, ne ze zeme) a zevluju na nadrazi. V 17 hodin konecne prijizdi Express Rodoviaria a vyrazime do Évory. V Lisabonu je celkem mlha, takze nic neni videt. Cestou poslouchame radio (nejaky fotbalovy zapas) vsem prijde komentar dost vtipnej, krome me, protoze nerozumim ani slovo. Cestou z Lisabonu vidim prvni olivovniky a krajinu Alentejo, ve ktere lezi mesto Évora
1 2 Next »
My Opera
