My OperaŽabí skoky a skvělý obchodník
Tuesday, April 17, 2007 12:26:26 AM
6.dubna pátek
Mirandela - Vigo
Na dnešní den jsme si naplánovali poněkud odvážnou trasu. Chceme navšívit tři města a přejet Portugalsko po celé šířce. Je to z toho důvodu, že systém Poussad je v sevrním cípu země poněkud nerozvinutý a navíc spaní v jediném možném místě(Braganca)se nám vůbec nehodí. Ráno vyrážíme jak jen to jde směrem na Mirandelu po jediné možné silnici. Na mapě je to opět nakresleno rovně, ale realita je trochu jiná. Zpočátku vládne pesimistická nálada, že nic nestihnem. Láďa si neustále dokola počítá odhadované hodiny návštěv měst a přejezdu mezi nimi, a tuším, že to bude první den, kdy bude honit po městě nás a ne mi jeho. "Vyfotit jen to nejdůležitější a hlavně se nikde nezdržovat!" Zněl poněkud sklíčený příkaz mého navigátora, protože nemožnost si vyfotit všechny památky ve městě a to tak třikát ze všech stran, je pro Láďu dost hrozná představa.
Silnice se narovnává a já na to konečně po dvou dnech můžu pořádně šlápnout. Mirandela je univerzitní město s hezky široku řekou a římským mostem. Bohužel je to tak všechno, co se zde dá vidět a shodujeme se, že je to ještě větší zapadákov než Évora. Dále pokračujeme do nejsevernějšího cípu Porugalska, kde leží město Braganca. Historické centrum je zde tak maličké, že se dá rychlou chůzí přejít asi za pět minut. Uprostřed se nachází opět castel, kterých po pravdě začínáme mít trochu dost. Uvnitř je vojenské muzeum z afrického tažení a cena vstupenky je jeden a půl euro. My s Láďou jdeme, holky si spočítali, že za tu cenu si můžou dát kávu a možná i nějaký levnější pastel(což je obecně zákusek), takže vítězí chuť a mlsnost před poznáním. Velmi hezké muzeum spíše probíháme, než procházíme. Jednak mě honí Láďa a pak taky pán v pokladně, který nahání turisty po celém hradu, aby mohl přes poledne zavřít a v klidu se najíst. Poslední věc, kterou zde chceme navštívit je podle průvodce tržiště s tradičními produky oblasti. Prodává se tu lecos. Od oliv, sýry, kůzlata po tradiční chléb, který nám byl Marisou doporučen. Místní trhovec - místní dědek v místní uniformě(obrázek dole)nám pořád dokola tvrdí, že chléb je muito bom(velmi dobrý) a že je plný masa. Kupujeme za 6€ ten nejmenší, už tak připomínající přerostlý míč na házenou. Na jednom menším náměstí se připravujeme ochutnat tuto místní specialitu. Nemám ani tak dlouhý nůž, abych to nějak slušně rozrkojil, ale po prvním řezu tuším, kolik uhodilo. Žlutý kukuřičný chléb měl maso jen na okraji a při ochutnání je jak uschlá bavlna. Každý jí povinně "za ty prachy" svůj díl, ale pak to postupně vzdáváme, včetně Láďi, který je vyhlášený chodící koš. Dědek nás pěkně napálil.
Poslední město v programu je Cháves - hezké a živé lázeňské město má své kouzlo. Zde na mě padá únava s předešlých dní, davám si zmrzlinu a leju do sebe colu. Pak již pokračujeme směr Španělsko, kde se největším "žabím skokem" tohoto dne máme dostat do Viga. Po dálnici to jde v pohodě, občas se přistihnu, že jedu 160km\h, aniž by to dalo naše auto na sobě nějak znát. Španělé jezdí kupodivu oproti Portugalcům jako podělaní. Konečně dorážíme při západu Slunce do Viga. Prodíráme se velmi rušným městem co nejrychleji na pláž, proože chceme stihnout blížící se západ. K cíli dorážíme akorát na čas. Západ Slunce u Atlantiku je prostě paráda. Dáváme si drink - skvělé pivo (já samozřejmě už asi třetí colu) a razíme zpět do Portugalska.
Poussadu se nám daří najít po poměrně dlouhém nočním bloudění, když už začínám být opravdu mrtvej. Obsazeno. To snad ne. Rezervujeme asi v půl dvanácté Poussadu asi 30km odsud ve Viana de Castelo a uháníme tam. Když steleme postele, nikdo únavou ani nemluví, ale všichni víme, že nejnáročnejší den je úspěšně za námi.
Mirandela - Vigo
Na dnešní den jsme si naplánovali poněkud odvážnou trasu. Chceme navšívit tři města a přejet Portugalsko po celé šířce. Je to z toho důvodu, že systém Poussad je v sevrním cípu země poněkud nerozvinutý a navíc spaní v jediném možném místě(Braganca)se nám vůbec nehodí. Ráno vyrážíme jak jen to jde směrem na Mirandelu po jediné možné silnici. Na mapě je to opět nakresleno rovně, ale realita je trochu jiná. Zpočátku vládne pesimistická nálada, že nic nestihnem. Láďa si neustále dokola počítá odhadované hodiny návštěv měst a přejezdu mezi nimi, a tuším, že to bude první den, kdy bude honit po městě nás a ne mi jeho. "Vyfotit jen to nejdůležitější a hlavně se nikde nezdržovat!" Zněl poněkud sklíčený příkaz mého navigátora, protože nemožnost si vyfotit všechny památky ve městě a to tak třikát ze všech stran, je pro Láďu dost hrozná představa.
Silnice se narovnává a já na to konečně po dvou dnech můžu pořádně šlápnout. Mirandela je univerzitní město s hezky široku řekou a římským mostem. Bohužel je to tak všechno, co se zde dá vidět a shodujeme se, že je to ještě větší zapadákov než Évora. Dále pokračujeme do nejsevernějšího cípu Porugalska, kde leží město Braganca. Historické centrum je zde tak maličké, že se dá rychlou chůzí přejít asi za pět minut. Uprostřed se nachází opět castel, kterých po pravdě začínáme mít trochu dost. Uvnitř je vojenské muzeum z afrického tažení a cena vstupenky je jeden a půl euro. My s Láďou jdeme, holky si spočítali, že za tu cenu si můžou dát kávu a možná i nějaký levnější pastel(což je obecně zákusek), takže vítězí chuť a mlsnost před poznáním. Velmi hezké muzeum spíše probíháme, než procházíme. Jednak mě honí Láďa a pak taky pán v pokladně, který nahání turisty po celém hradu, aby mohl přes poledne zavřít a v klidu se najíst. Poslední věc, kterou zde chceme navštívit je podle průvodce tržiště s tradičními produky oblasti. Prodává se tu lecos. Od oliv, sýry, kůzlata po tradiční chléb, který nám byl Marisou doporučen. Místní trhovec - místní dědek v místní uniformě(obrázek dole)nám pořád dokola tvrdí, že chléb je muito bom(velmi dobrý) a že je plný masa. Kupujeme za 6€ ten nejmenší, už tak připomínající přerostlý míč na házenou. Na jednom menším náměstí se připravujeme ochutnat tuto místní specialitu. Nemám ani tak dlouhý nůž, abych to nějak slušně rozrkojil, ale po prvním řezu tuším, kolik uhodilo. Žlutý kukuřičný chléb měl maso jen na okraji a při ochutnání je jak uschlá bavlna. Každý jí povinně "za ty prachy" svůj díl, ale pak to postupně vzdáváme, včetně Láďi, který je vyhlášený chodící koš. Dědek nás pěkně napálil.
Poslední město v programu je Cháves - hezké a živé lázeňské město má své kouzlo. Zde na mě padá únava s předešlých dní, davám si zmrzlinu a leju do sebe colu. Pak již pokračujeme směr Španělsko, kde se největším "žabím skokem" tohoto dne máme dostat do Viga. Po dálnici to jde v pohodě, občas se přistihnu, že jedu 160km\h, aniž by to dalo naše auto na sobě nějak znát. Španělé jezdí kupodivu oproti Portugalcům jako podělaní. Konečně dorážíme při západu Slunce do Viga. Prodíráme se velmi rušným městem co nejrychleji na pláž, proože chceme stihnout blížící se západ. K cíli dorážíme akorát na čas. Západ Slunce u Atlantiku je prostě paráda. Dáváme si drink - skvělé pivo (já samozřejmě už asi třetí colu) a razíme zpět do Portugalska.
Poussadu se nám daří najít po poměrně dlouhém nočním bloudění, když už začínám být opravdu mrtvej. Obsazeno. To snad ne. Rezervujeme asi v půl dvanácté Poussadu asi 30km odsud ve Viana de Castelo a uháníme tam. Když steleme postele, nikdo únavou ani nemluví, ale všichni víme, že nejnáročnejší den je úspěšně za námi.
