My OperaDnes je 1. března!
Wednesday, March 2, 2011 12:03:36 AM
Koukám, že už je to pjekně dlouho, co jsem něco napsala. Ne že by se nic nedělo...
Takže hezky popořádku:
Švédskou chřipku jsem doléčila. Aspoň jsem měla v rámci rekonvalescence volný víkend a tak jsem se vydala na obhlídku města. Horší bylo, že zrovna tou dobou nastaly třeskuté mrazy. A tak jsem nakonec uvítala dokonce i prohlídku královského zámku.
Na prohlídky nechodím, protože se mi to zdá pořád stejné... Nu a co víc? Ono se za ta léta nic nezměnilo! Takže mám zas na delší dobu vystaráno. Vtipný na tom bylo, že jsme tam šli s Indama, takže byla legrace. Oni to prostě nemohli pochopit. Já si teda taky nedovedu představit, jak tam mohl někdo žít, ale asi nad tím člověk nesmí tolik přemýšlet. Poté, co jsem vysvětlila, co jsou kachlová kamna, proč jsou "koberce" (plátěné tapety) na stěnách, proč jsou nad postelí nebesa, jak můžou být ty pokoje pořád průchozí (to mě nikdy nenapadlo, že jak prohlídka pořád pokračuje a zároveň se prochází ložnicí, jídelním sálem, psacím pokojem, jak teda tam mohl někdo spát nebo psát?), proč je vše tak daleko (podle mě ty lidi neměli, co dělat, tak se procházeli zámkem), mě zarazilo, že na otázku proč jsou postele tak krátké se jim zdálo podezřelé vysvětlení, že dřív byli lidi menší. To jsem myslela, že je pravda obecná a byla jsem s argumenty v koncích...
Pak jsem se zúčastnila "starting semináře" o diplomkách. To spočívalo v tom, že jsme ještě s jedním klukem, který tu taky píše diplomku, měli předstoupit a říct, o čem budeme psát. Dvakrát jsme byli upozorněni, že to má být kratší než 5 minut, a tak jsme tam přišli, řekli jméno a nadpis a zase si radši sedli. Nikoho to nezajímalo, jelikož jsme tam byli jen jako úvod "closing semináře" o již napsaných diplomkách, který pro nás měl být zaručeným přínosem. Bohužel byl zbytek ve švédštině. A jelikož nám nepřeložili ani název tématu, ani v prezentacích neměli moc obrázků, tak jsem tam usla. Ale příště mi Folke (můj vedoucí diplomky) zase zopakoval, jak je rád, že jsme tam byli, a tak mi nezbývalo než mu to pochválit.
Následovala neúspěšná snaha začít PSÁT.
Ve čtvrtek byl mustrlauf, na kterém jsem se ztratila tak, že když jsem konečně zahlídla něčí světlo, podle kterého jsem našla znovu uzlovku, nechtěla jsem se z ní hnout, protože už jsem nevěděla ani kudy do klubky.
O víkendu jsem se zúčastnila tréninku v hale a v neděli super výběhu v hlubočáku. Bylo to super, nádherně slunečno a my se brodili po kolena ve sněhu s výhledy na jezera. Škoda, že jsem neměla foťák, ale stejnak bych nestíhala fotit. Každopádně to spočívalo v tom, že jsme běželi po pěšince a když se Dan začal rozhlížet do stran, věděla jsem, že je zle... najednou se zatočilo a vyběhli, v mém případě vyplazili, jsme se na do toho nejpříkřejšího svahu v okolí, na který by mě ve snu nenapadlo se škrábat ani v létě!
Další týden jsem dle Bářiny strategie začala chodit pracovat do knihovny.
Po té, co jsem v úterý prošvihla trénink, jelikož jsem byla cestou kolem kuchyně odchycena na "fiku" (švédský cofeetime), jsem se ve čtvrtek vydala do haly na 3km test. Po sobotním propadáku jsem čekala jen trápení, ale nakonec to nějak záhadně šlo a dokonce jsme s Bárou pokořily limit (dle Järla blogu dokonce krásným časem 10:11 ).
Nu a tenhle víkend jsem zvládla ještě vyzkoušet dálkobruslení... To je super - brusle se přidělají na běžkové boty a raz dva se objede celé obří jezero. No nemá to ta Sáblíková jednoduchý, dva dny jsem pak nemohla chodit!
Vypotila jsem 6 stránek diplomky. Každá mi trvá asitak týden, takže odevzdávat můžu cca za rok a půl.
Takže hezky popořádku:
Švédskou chřipku jsem doléčila. Aspoň jsem měla v rámci rekonvalescence volný víkend a tak jsem se vydala na obhlídku města. Horší bylo, že zrovna tou dobou nastaly třeskuté mrazy. A tak jsem nakonec uvítala dokonce i prohlídku královského zámku.
Na prohlídky nechodím, protože se mi to zdá pořád stejné... Nu a co víc? Ono se za ta léta nic nezměnilo! Takže mám zas na delší dobu vystaráno. Vtipný na tom bylo, že jsme tam šli s Indama, takže byla legrace. Oni to prostě nemohli pochopit. Já si teda taky nedovedu představit, jak tam mohl někdo žít, ale asi nad tím člověk nesmí tolik přemýšlet. Poté, co jsem vysvětlila, co jsou kachlová kamna, proč jsou "koberce" (plátěné tapety) na stěnách, proč jsou nad postelí nebesa, jak můžou být ty pokoje pořád průchozí (to mě nikdy nenapadlo, že jak prohlídka pořád pokračuje a zároveň se prochází ložnicí, jídelním sálem, psacím pokojem, jak teda tam mohl někdo spát nebo psát?), proč je vše tak daleko (podle mě ty lidi neměli, co dělat, tak se procházeli zámkem), mě zarazilo, že na otázku proč jsou postele tak krátké se jim zdálo podezřelé vysvětlení, že dřív byli lidi menší. To jsem myslela, že je pravda obecná a byla jsem s argumenty v koncích...Pak jsem se zúčastnila "starting semináře" o diplomkách. To spočívalo v tom, že jsme ještě s jedním klukem, který tu taky píše diplomku, měli předstoupit a říct, o čem budeme psát. Dvakrát jsme byli upozorněni, že to má být kratší než 5 minut, a tak jsme tam přišli, řekli jméno a nadpis a zase si radši sedli. Nikoho to nezajímalo, jelikož jsme tam byli jen jako úvod "closing semináře" o již napsaných diplomkách, který pro nás měl být zaručeným přínosem. Bohužel byl zbytek ve švédštině. A jelikož nám nepřeložili ani název tématu, ani v prezentacích neměli moc obrázků, tak jsem tam usla.
Ale příště mi Folke (můj vedoucí diplomky) zase zopakoval, jak je rád, že jsme tam byli, a tak mi nezbývalo než mu to pochválit.Následovala neúspěšná snaha začít PSÁT.
Ve čtvrtek byl mustrlauf, na kterém jsem se ztratila tak, že když jsem konečně zahlídla něčí světlo, podle kterého jsem našla znovu uzlovku, nechtěla jsem se z ní hnout, protože už jsem nevěděla ani kudy do klubky.
O víkendu jsem se zúčastnila tréninku v hale a v neděli super výběhu v hlubočáku. Bylo to super, nádherně slunečno a my se brodili po kolena ve sněhu s výhledy na jezera. Škoda, že jsem neměla foťák, ale stejnak bych nestíhala fotit.
Každopádně to spočívalo v tom, že jsme běželi po pěšince a když se Dan začal rozhlížet do stran, věděla jsem, že je zle... najednou se zatočilo a vyběhli, v mém případě vyplazili, jsme se na do toho nejpříkřejšího svahu v okolí, na který by mě ve snu nenapadlo se škrábat ani v létě!Další týden jsem dle Bářiny strategie začala chodit pracovat do knihovny.
Po té, co jsem v úterý prošvihla trénink, jelikož jsem byla cestou kolem kuchyně odchycena na "fiku"
(švédský cofeetime), jsem se ve čtvrtek vydala do haly na 3km test. Po sobotním propadáku jsem čekala jen trápení, ale nakonec to nějak záhadně šlo a dokonce jsme s Bárou pokořily limit (dle Järla blogu dokonce krásným časem 10:11 ).Nu a tenhle víkend jsem zvládla ještě vyzkoušet dálkobruslení... To je super - brusle se přidělají na běžkové boty a raz dva se objede celé obří jezero.
No nemá to ta Sáblíková jednoduchý, dva dny jsem pak nemohla chodit!Vypotila jsem 6 stránek diplomky. Každá mi trvá asitak týden, takže odevzdávat můžu cca za rok a půl.
