Martiti's blog

Ať to tu nejni jen o běhání...

Taky začla škola. Dokonce i pro mě, protože jsem po více než týdnu marných pokusů sehnala svého supervisora diplomky. Milý pán. Teď už jen začít něco dělat.

Erasmus papírování je fakt děs. Všechno mít půl roku dopředu, vybrat předměty, najít si všechny kódy, nejlíp si u některých předmětů zvolit i rozvrh, přestože člověk netuší, kdy bude mít něco jinýho, všechno správně vyplnit, opatřit milionem podpisů v ČR, pak milionem podpisů tady... a pak člověk zjistí, že koordinátoři si ulehčují práci tím, že pečou na tyhle kódy, se kterými člověk strávil nekonečné dny nejistot a frknou ho do prvního kurzu v nabídce a to je pondělí. Takže je jedno, že člověk zvážil všechny pro a proti a rozhodl se, že nejlepší bude středa a překvapivě i po příjezdu mu vše sedí a středa byla správná volba, prostě chodí v pondělí.

Šla jsem zaplatit účet za ubytko. Podám pánovi účet, kartu a nepřekvapí mě, že chce ID (to tu kontrolují dost často). Ale né, moje ID - občanka nestačí, pán chce pas. "Prosím? Pas? Já jsem z EU, já nemusím mít pas." Pán trvá na svém. Bez pasu můžu zaplatit jen hotově a to nechci zase já. Nicméně, já s sebou pas pro všechny případy mám (např. kdyby si někdo usmyslel, že občanka nestačí ehm). Vrátím se tedy další den, paní podám účet, kartu a pas. Kouká na mě dost nevěřícně a vůbec nechápe, proč jí dávám pas?? A tak jí vyprávím svou příhodu s předchozím pánem... Paní mi vysvětlí, že nepotřebuju pas k zaplacení účtu a navíc nechce ani občanku! A já už se musím jen smát. Normálka, takle to chodí asi všude.

A taky jsem vystála svou první frontu do klubu... Jojó, stáli jsme asi půlhodinovou frontu před vchodem, zrovna byla nejjasnější noc, takže pěkná kosička. Kolik lidí vyjde, tolik může dovnitř. Hm, to tam bude zas narváno, říkala jsem si. A když jsme se konečně dostali dovnitř? Skoro nikdo tam nebyl! Zkrátka Švédské poměry jsou občas nepochopitelné. Nakonec to tam bylo fajn. Konečně jsme někde jentak seděli na pivku (překvapivě dost levném, jen asi 70 Kč ) a kecali. Akorát jsme se shodli, že většina našich kamarádů by tady v hospodě vydržela asi tak půl hodiny... sbíráme totiž historky za co byl kdo vyhozen z hospody. Pravda, jeden kluk tancoval na stole, dejme tomu, ale moje spolubydlící Gaëlle byla vyhozena za to, že sfoukla svíčky.

Jo a taky jsem dneska konečně vyzkoušela uvařit rýži v Rice cookeru. Byla výborná, ale jak tenhle přístroj budoucnosti (pro asiaty každodenního užití) funguje, je pro mě záhadou. Dyk každá rýže se vaří jinak dlouho, tak jak on pozná, kterou zrovna mám?