Martiti's blog

Po pár dnech teplého a tajícího počasí je tu zas krásně. Nasněžilo pár centimetrů a každý den tu teď sluní. Poté co jsem se před týdnem opět vymázla na ledu a nemohla skoro chodit, už zas běhám, tak jsem happy.

No už na mě koukaj trochu divně, jednou si narazím koleno (rozplácla jsem se ještě než začal trénink, a tak jsem jela rovnou domů...), příště jsem přejedená a intervaly nestojí za nic, ve čtvrtek jsem přejela stanici busu, kde mám vystoupit a než jel nějaký zpátky, tak jsem začátek tréninku nestihla a šla sama... A tak jsem si dneska řekla, že už musím dorazit včas, být ok a odběhat bez úhony a co nejlíp 'Intervaller på Bosön' (místní hala). A tak ráno samozřejmě nestíhám, protože jsem se musela vrátit pro papírek, kde mám napsanou cestu, jak se do haly dostat. Nicméně běžím celou cestu na metro a když se vřítím na nástupiště a vidím zavírající se dveře, vypadám asi dost zoufale, protože mi pan řídící metra ještě otevře. A tak si s úlevou sedám - dneska budu konečně on time! Jenomže co se nestane na přestupu - metro má problém a přijede o 10 minut později!! Takže mi navazující bus ujel a na Lidingö to nejezdí vůbec často. Jenomže pak na stanici potkám ještě dva kluky, kteří jeli stejným metrem, aspoň nejsem jediná... Taky si říkali, že když jdou poprvé, musí tam být včas. Nu a tak čekáme 20 minut na další bus. Abysme ušetřili čas, protože vybíhá se v 10:00, běžíme od autobusu v rámci rozklusu. Rozcvičení rychlovka, a tak se nakonec vše zmáklo. Dokonce jsem přežila i trénink 8x600 m s téměř žádnou pauzou. Ta švédská tréninková rovnoprávnost mě začíná štvát a to když aplikuju Olafovu logiku, tak trénují kluci dokonce míň než holky, protože jsou rychlejší.

Ale vůbec nejlepší jsou intervaly u klubky. Přijde tam takový pán v péřovce, říká se mu Hasse a kolem něj se běhá. No a on každýmu, kdo běží kolem říká "Bra! Jättebra!" ...tohoto postu by se měl ujmout i někdo v pragouce!