Martiti's blog

...přeloženo do češtiny: Po stopách zajíců

Po včerejším "lehčím" tréninku byl dneska na programu dlouhý norský běh. Švédský pokyn tvrdil po pěšinách a pokud jsem správně rozuměla, tak taky něco o 3 hodinách. Nenechala jsem se ale znervóznit a vyrazila zkusit, co to se mnou udělá. Jak je tu zvykem, běželi jsme všichni dohromady. Začali jsme po takových kamzičích stezkách, ale později už jsme je spíš začali prošlapávat sami... nicméně tempo bylo mírné a běželo se mi překvapivě dobře. Když se blížila hodina, začala jsem přemýšlet o tom, jestli fakt všichni vydrží běžet 3 hodiny a než jsem se dobrala k výsledku šetření, pár lidí se zastavilo a skupina se rozdělila. Jako běželo se mi dobře, ale jelikož jsem ještě v životě tříhodinový běh neabsolvovala (a letos zatím ani dvouhodinový), tak jsem navzdory Elin v hlavní skupině poslechla hlas pudu sebezáchovy a s pár lidmi to otočila.

Co mě ale dneska nejvíc zaujalo, byla škála obutí, kterou jsem zaznamenala. Nemohla jsem z toho spustit oči, škoda že jsem neměla možnost udělat foto. Pokud bych to sestavila do exponenciální řady, bylo by to asi takhle: normální hřebíkatý orientky, špuntíkaté boty, maratonky s hřeby či nesmeky, maratonky terénní, maratonky silniční a celou řadu by uzavírali dva borci, kteří měli "superslajky", ve kterých běhali včera v hale! Na to, že jsme běželi téměř terénem, slušná prácička.