Michael

Stigfossen

»Trollstigveien, Cesta trollů, je úzká silnička nad propastí. Na šesnácti kilometrech překonává výšku devíti set metrů; už proto patří jejích jedenáct zátočin, většinou tesaných v žule, k největším atrakcím Norska. Cesta tudy vedla odedávna, jen byla dřív strmější a neschůdnější. Spojovala mlžný svět Romsdalu se stejně tak ztraceným Valldalem a lidé po ní balancovali tam a zpátky za účelem poutí, trhů, ba i námluv a následných svateb s těmi za horou. Navíc tudy hnávali dobytek, aby ho prodali v protilehlém dalu: pohlédněte nahoru či dolů a představte si, že skrze ten vertikální svět, skrze mraky a kluzkou žulu musíte nějak dopravit průměrně inteligentní hovado, ba hovad víc: těžko pochopíte, proč sedlák-hazardér nebohá zvířata radši nezabil a nesnědl ještě doma.«
(Zdeněk Šmíd: Za písní severu)