Michael

Ženich

»"Jednu z těch sester," řekla Lucie, "si měl vybrat švarný mládenec. Ale kterou? Ta nejvyvinutější byla stará, nejmladší zas byla nejmíň vyvinutá, jedna měla moc řečí, čtvrtá mlčela a divně koukala, pátá byla lakomá, šestá rozhazovačná a ta nejhezčí byla líná, až se z toho jednomu dělalo špatně.

Žádné jiné pěkné ženské v té pustině nežily, protože tam nežily vůbec žádné jiné ženské. Mládenec dál váhal a z té nerozhodnosti začal pít. Přišla dlouhá severská noc, kdy pijou i pevně rozhodnutí ženiši, a to už tenhle vyloženě chlastal. Na jaře pak slunce znova zasvítilo na všech sedm krásných sester, leč ženich dál váhal a pil, až se upil k smrti. Sedm neprovdaných sester se změnilo v sedm sličných vodopádů, zatímco opilec naproti se změnil ve vodopád jediný. A že byl za života opilcem, dodnes se na jeho stříbrné ploše černá flaška, už z dálky viditelná. Právě nás míjí při levoboku."«
(Zdeněk Šmíd: Za písní severu)