Michael

Hřbitov

»...Zato norská městečka působí bezradně. Jako by vnukové samotářů nevěděli, co si s tím útvarem počít: náves žádná, každý dům jiný, obrácený ten sem, onen tam. Dominantou není radnice, leč módní hotel, restaturace a prodejna suvenýrů.

Všechna ta zařízení pak ze všech sil napodobují odvěký norský folklór. V Lomu, v Geilo, v Ottě, tam všude se snaží poutníky přesvědčit, že jsou prastarou vsí; jsou ale jen lyžařským sřediskem, kterýžto fakt nezachrání ani dřevěný kostelíček se hřitovem, ani devět muzeí.

Přesto: je to pěkné.«
(Zdeněk Šmíd: Za písní severu)