Michael

Sjoa

Sjoa -- o něco výš, než jsme raftovali, bylo tábořiště.
Tady by se dala "pokazit" spousta filmů, ale fotka nikdy nebude to ono; musíte vidět (slyšet & vnímat).

»Modrozelená Sjoa je krátká jako písnička víly mezi západem slunce a první hvězdou. Její krátkost čítá sice sto kilometrů, je to ale mžik uvážíme-li, jak rychle Sjoa teče. Otcem i matkou té řeky je štíhlé jezero Gjende vysoko v Jotunheimenu. Odtud se Sjoa střídavě valí, propadá, pádí a hopsá místy, která se těžko vyslovují a ještě hůř splouvají: třeba soutěska Ridderspragnet. Sjoa tu však není proto, abychom ji splouvali a brali její jména nadarmo: je tu sama kvůli sobě. Nejvýš ještě kvůli lesům, trávě, zvěři, ptactvu a lesním duchům, aby všechny ty bytosti měli z čeho pít.«
(Zdeněk Šmíd: Za písní severu)