Magnificatův filmový deníček

Všichni s tím nějak počítali, ale nyní už to je definitivní! Guillermo Del Toro se dohodl s Peterem Jacksonem a podle svých vlastních slov tak stráví následující 4 roky na Novém Zélandu putování po Středozemi. Spolu s ním se na cestu vydají i autor hudby Howard Shore a Ian McKellen alias Gandalf a muž mnoha tváří - Andy Serkis, který v Pánu prstenů vdechl slídivému Glumovi život. Del Toro by se měl podílet spolu s Jacksonem, Fran Walsh a Philippou Boyens podílet i na scénáři. Jak tenhle moc slibně vypadající podnik dopadne se dozvíme v roce 2011, kdy pravděpodobně půjde do kin adaptace Hobita a pak i o rok později, kdy světlo světa spatří dosud nespecifikovaný spojovatel Bilbova dobrodružství a prstenové trilogie.
A na závěr ještě malé lákadlo. Guillermo Del Toro zmínil, že by rád Hellboyova dobrodružství (jehož část druhá přijde za 2 měsíce do kin) završil i třetím dílem a vytvořil tak filmovou trilogii. Kdy by se případný třetí Hellboy měl točit, je zatím ( především s ohledem na Del Torovu tolkienovskou misi) zatím ve hvězdách.

Mel Gibson se vrací na stříbrné plátno! Naposledy jsme tohoto charismatického Australana mohli vidět v roce 2002 ve válečném dramatu We were Soldiers a shaymalanovce Signs, pak už jen dobyl americká kina svým Umučením Krista a loni se vydal v Apocalypticu zpět do světa mayské civilizace.
Návrat před kamery si Gibson odbude v thrilleru Edge of Darkness Martina Campbella (Casino Royale), v kterém si zahraje policistu vyšetřujícího smrt své dcery.

Soundtrackové hity letošního léta se blíží, a tak si uveďme pár drobností, které čekání na něj snad trochu zkrátí. Jako první přijde na řadu novinka Harry Gregson-Williamse B]Chronicles of Narnia: Prince Caspian[/B], ke které jsou na stránkách Amazon.com k dispozici už krátké ukázky z každé skladby.
Týden po Princi Kaspianovi skončí tříleté čekání fanoušků Johna Williamse ( a o dva dny později i devatenáctileté čekání příznivců Indiana Jonese) a společnost Concord vydá soundtrack z filmu Indiana Jones and the Kingdom of Skull, ke kterému je k dispozici už i tracklist a první francouzská recenze . V ní jsou navíc uvedeny i krátké notové zápisy dvou hudebních motivů.



Především však potěší krátké hudební ukázky ze všech skladeb (viz zde).
A nakonec krátké info k třetímu předpokládanému hitu. Soundtrack ke snímku The Happening vydá 3.června společnost Varese Sarabande a do té doby můžeme doufat, že ve spojení s M.N. Shyamalanem vytvoří James Newton Howard další klenot své bohaté filmografie.

Ennio Morricone letos sice oslaví už osmdesáté narozeniny, přesto stále čile skládá. O svém nejnovějším počinu I Demoni di San Pietroburgo (který měl v Itálii premiéru 24. dubna, datum vydání soundtracku dosud bohužel nebylo stanoveno) se rozpovídal ve videointerview na stránkách filmu (ve kterém pravděpodobně zazní i pár vteřin jeho hudby). Kromě Montaldova filmu pracuje Morricone i na novince Giuseppe Tornatoreho Baaria - La porta del vento (půjde už o osmou spolupráci obou tvůrců), televizním snímku Resolution 819 Giacomo Battiata a novince Alberto Negrina Pane e liberta: Di Vittorio. A nakonec je tu i iránský seriál o ájatolláhu Rúholláhu Chomejním The Morning Son, k němuž Morricone skládá hudbu se svým synem Adreou. Podle režiséra Behrouze Afkhamiho by měl mít Morricone svou kompozici hotovou během letošního léta.

Americký měsíčník Empire Magazine věnoval své poslední vydání nejnovějšímu filmovému dobrodružství archeologa Indiany Jonese. Mezi řadou informací o vzniku filmu jsou i novinky o hudbě Spielbergova dlouholetého spolupracovníka Johna Williamse (část věnovanou jeho komentáři k jonesovským kompozicím si můžete přečíst zde). Hudbu začal skládat začátkem loňského října a nahrával ji 26.2.-6.3. v Sony Pictures Studios v Los Angeles. O svém návratu k Indianu Jonesovi po téměř 20 letech řekl:

Returning to Indiana Jones for 'Crystal Skull' has been wonderful. It was like riding a bicycle. I didn't have to re-learn how to do it. I began work and within an hour or two I was back into the rythm and spirit of the piece. It's also been a great opportunity to take another romp through the imaginations fo George and Steven. Working with these two gentlemen is always a joyous experience. We get along as peoople so well, we have the same sensibilities and tastes about scenes, and we hit upon something that works, we all seem to agree about it. That's another way of being in sync. On all four films, it has been filmmaking that is more play than work .

Slova chvály adresoval svému příteli tradičně i Steven Spielberg:

John Williams hasn't forgotten how to show an audience a good time. It's so exciting watching the images become infused with 120cc of pure Johnny Williams adrenaline.

A nakonec to nejdůležitější. Soundtrack z Indiana Jones and the Kingdom of the Crystal Skull vychází 20.5. u společnosti Concord a objednat si ho můžete už nyní na MovieMusic.com, HMV, Screen Archives nebo na Amazon.com

Na webu ScoringSessions.com si můžete přečíst reportáže z nahrávání dvou velmi očekávaných soundtracků The Happening Jamese Newtona Howarda a The Chronicles of Narnia: Prince Caspian Harry Gregson-Williamse.
The Happening je už šestým společným Howardovým projektem s režisérem M. Night Shyamalanem a právě soundtracky z jeho filmů jako Unbreakable, Signs, Village či naposledy Lady in Water jsou obecně považovány za vrcholy Howardovy diskografie (za Village si dokonce odnesl nominaci na Oscara), takže očekávání počítající s dalším soundtrackovým klenotem jsou opravdu velmi vysoká. Zda-li to James Newton Howard opět dokáže se dozvíme nejpozději 13.června 2008, kdy má The Happening americkou premiéru.
V Princi Kaspianovi naváže Harry Gregson-Williams na svou vynikající kompozici k prvnímu dílu narnianské série a spolu se vzpomínkou na jeho famózní Království nebeské z téhož roku můžeme doufat, že svou hudbu ještě víc vytříbí a Princ Kaspian nám nabídne parádní fantasy soundtrack. Ten by měl vyjít někdy v době premiéru snímku, která se uskuteční už 16.května tohoto roku

To, o čem se již nějaký čas spekulovalo, bylo nyní potvrzeno z oficiálních míst. Studio Warner Bros. se totiž rozhodlo zadaptovat poslední potterovskou knihu Harry Potter and the Deathly Hallows do dvou filmů. Oba bude režírovat Fénixovým řádem osvědčený David Yates a zatímco Harry Potter and the Deathly Hallows: Part I přijde do kin v listopadu 2010 (tedy přesně dva roky po premiéře právě dokončovaného Prince dvojí krve), na Harry Potter and the Deathly Hallows: Part II se můžeme těšit v květnu následujícího roku.
Osobně si myslím, že je to velice rozumné rozhodnutí a dokonce jsem přesvědčen, že tentokrát nehrály hlavní roli finanční výhody tohoto půlení ( i když i ty jsou nesporné). Už u čtvrtého a pátého dílu museli scénáristé osekat z knižní předlohy co se dalo a pokud by k něčemu podobnému mělo dojít i u skvělé a dějově nabité sedmičky, byla by to velká škoda. David Yates je jistě dobrá volba (i když i já bych přivítal spíše Alfona Cuarona nebo Guillerma Del Tora), jen doufám, že se u zbývajících filmů nebude opakovat jeho menší selhání v akčních pasážích, tak jak tomu bylo ve finále Fénixova řádu (právě u monumentálního závěru Relikvie smrti by to byla velká škoda).
Další otázkou rovněž zůstává, kdo se v závěrečných dvou filmech postará o hudbu. John Willims (autor soundtracku k prvním 3 snímkům) se koncem loňského roku vyjádřil, že by se ve filmové adaptaci poslední knihy k Harrymu Potterovi rád vrátil. Zároveň už je ale nějaký ten čas známé, že k napsání hudby k Princi dvojí krve byl opět přizván Nicholas Hooper. Teď když byl na režisérské stoličce pro potterovské finále opět potvrzen David Yates, vypadá angažmá Nicholase Hoopera u těchto filmů jako velmi pravděpodobné. Zároveň jsem ale přesvědčen, že John Williams je stále jedním z těch filmových skladatelů, jejichž silný zájem o nějaký projekt znamená víc než jen zbožné přání řadového hudebníka. Takže doufám, že se brzy objeví informace o skladateli pro Relikvie smrti a doufám, že tím vyvoleným bude John Williams.

Včera večer jsem měl konečně příležitost vidět nejnovější pixarovku Ratatouille, kterou měl původně režírovat Čech Jan Pinkava. Z ne úplně jasných důvodů ho však nakonec nahradil Brad Bird, jenž už má na kontě skvělé Úžasňákovi.
Hlavní hrdinou Ratatouille je krysa jménem Remy. Narozdíl od svých krysích soukmenovců, kterým je jedno co jedí, hlavně že něco jedí, se Remy vyznačuje mimořádných čuchem a především srdcem i duší kuchaře. Jeho idolem je šéfkuchař Gusteau (jehož ústředním motem je: "Kdokoliv může vařit.") a právě do jeho pařížské restaurace se shodou okolností Remy dostane. Ve stejný den je jako pomocná uklízecí síla najat i nešikovný Linguini (z kterého se nakonec vyklube Gusteaův dědic), s nímž se náš krysí hrdina spojí a spolu získají Gusteaově restauraci zpět ztracenou prestiž.
Kromě toho, že je Ratatouille vizuálně úchvatný, má tento animák ještě 3 další velká plus. Za prvé je to hlavní hrdina - krysák Remy. Ve filmech studia Pixar se to odjakživa hemží sympatickými postavičkami, ale ani jedna z nich nemá pro mě takové kouzlo a osobní charisma jako právě Remy. I když budete mít averzi vůči krysám, tohoto hrdinu si okamžitě zamilujete. Druhou silnou devízou filmu je prostředí - tedy čarokrásná Paříž. Spousta lidí ji pomlouvá. Špatně o tomto městě ale podle mě může mluvit buď jen někdo, kdo tu nikdy nebyl nebo je zcela slepý. Každého, kdo strávil v této francouzské metropoli třeba jen pár dní, jistě přepadne vlna nostalgie při Remyho zasněných pohledech na pařížské panorama. Já tedy alespoň takové pocity měl a přiznám se, že jsem měl sto chutí se okamžitě zbalit a vydat se tam (a asi bych to i udělal, nebýt nedostatku času a hlavně tedy peněz:)) No a nakonec je tu Remyho fascinace vařením. Tahle část filmu zřejmě nemusí oslovit každého, ovšem mě, který trpí něčím podobným, zcela dostala. V Remyho podání není vaření otravná činnost, kterou chce mít většina z nás co nejrychleji z krku, nýbrž krásné a poetické umění. To je pohled, s kterým se i já ztotožnuji a díky tomu tento snímek získal další významné plus.
Jak už jsme si zvykly, pixarovské animáky nikdy nesměřují k nějaké nečekaně pointě, vše nakonec dobře skončí a všichni žijí šťastně až do smrti:) Tak je tomu i u Ratatouille. Podstatné ovšem není co se stane, ale jak se to stane. A musím se přiznat, že se to Bradu Birdovi a spol. podařilo tak dokonale, že mě upřímně dojali. Nikdy nezapomenu na scénu, kdy Remyho kuchařské umění naprosto odrovnalo obávaného kritika jídel Antona Ega a na následný happyend, který je příjemně sentimentální, ale ani trochu kýčovitý a zbytečně patetický.
Na Ratatouille budu ještě dlouho vzpomínat a už se těším, až výjde na DVD a budu si ho tak moct zařadit do své knihovny, mezi ty nejdrahocenější filmové klenoty. A to ne pro nějakou jeho revolučnost nebo převratnou originalitu (o to tu vůbec nejde), ale pro jeho hřejivý způsob vyprávění a hlavního hrdinu, který mi i přes svůj krysí původ dokonale učaroval a s nímž se budu znovu a znovu velice rád setkávat.