Šílená Marťulje

Čas seminárek a domácích ůkolů se přiblížil, takže co udělá Martinka, když jí hoří termín a nemá ani čárku? Ignoruje tu skutečnost a sebezničujícně dělá cokoliv jiného jen aby zabíjela vzácný čas, který jí odtikává do deadlinu...
Tohle je typickým příkladem toho, jak pracuju na své prezentaci na angličtinu. V dobré víře, že dnes už na tom opravdu začnu pracovat jsem šla brzo na privát, abych měla klid a mohla nerušeně pracovat. Dobrá víra se změnila v to, že po zapnutí internetu, který potřebuju k práci jsem sledovala seriály, dělala všechny stupidní kvízy, který se na fejsbůku naskytnou (zatracenej požírač času!)a poté hovořila s příchozí spolubydlící o rodinných vztazích a konstelacích.
Hřebíkem do rakve je můj pitomej článek sem na blog o tom, jak jsem neschopná. Blogy jsou akorát k tomu, aby sem někdo jako já psal blbosti a mařil svůj čas.
A proč to dělám? Na to nemám odpověď. Snad jen, že se pokouším srovnat si alespoň trochu myšlenky/blbosti v hlavě. Nejsem si ale moc jistá, že to pomáhá. Utěšovat mě může snad jen to, že tuhle hovadinu si snad nikdo nepřečte. Pak nastává otázka, proč to sem vlastně píšu, když nechci aby si to někdo četl. To už bych si to mohla napsat do svého růžového zápisníčku s Barbie na obalu a se snadno vypáčitelným zámečkem ...
No, přiznejme si, že na to jsem asi moc velkej exibicionista a oběť moderních vymožeností, jako stěžovat si na svůj život pomocí online svůdců, douvajíc, že se třeba přeci jen někdo ozve s chlácholivou větou, ať si to tak neberu.
Takže už dost bylo pro dnešek mrhání časem ... jdu alespoň zkusit něco dělat