"Kdyby byl, Bavorov ..."

Mám za sebou druhý víkend v Bayernu! Z diplomky toho sice zatím moc nemám, zatím halvně rešeršíruju, protože k mému tématu toho tady moc nenalézám.. víc času mi spíš zabírá učení na soubornou zkoušku - to je děs.
Ale i tak si stíhám užívat léta - za hezkého počasí chodíme na místní koupadlo nebo spíš na plavečák, mají tu padesátku pod širým nebem, tak plavu jak divá ! Večer občas sedíme venku u kolejí, nebo jdem na pivko nebo jsme dokonce jednou hráli německou hru Tabu, jestli to někdo znáte- princip je o tom, že máte kartičky se slovy a ten určitý výraz se má popsat, aniž by ten dotyčný vysvětlující použil 4 klíčová slova - tím to je poněkud komplikovanější, zvlášť, když němčina není naše muttersprache že.. Slova byla kolikrát i typu SAMENSPENDER apod., takže německý spolubydlící se dost natlemil .
Víkend byl docela dost akční, v pátek jsme celá naše česká grupa 9 lidí (diplonku nás píše 7 a dvě holky tu jsou na prázdninách po Erasmus stáži)popíjeli na kolejích a posléze ve městě, o víkendu tu byla italská slavnost s italskou kapelou a italskými specialitkami a závěrečným ohňostrojem. Byl tu na námku snad celý Eichstätt. Dnes jsme se našli na fotce v místním plátku (bulvárním néé!). Už o nás vědí .


A včera ráno jsme se vypravili do jižních Bavor - na královské zámky Neuschwanstein a Hohenschwangau, přičemž nejlepší zážitek jsem měla ze zakázaného koupání v Alpsee!! Voda sice děsně ledová... ale za ten zážitek stálo!!! Plavala jsem téměř do půlky... Jak už je obvyklé při návštěvě památek, Neuschwanstein byl z jedné strany, která je naproti vyhlídce, schován za lešením...!

Ahooojda fandové mého blogu,

Minulý týden jsme navštívili prý "největší" studentskou noc v novém R´n´B clubu, v mariňáckém stylu...

No podzim je již tady, jak jste si jistě mnozí všimli, což na nás určitě působí hrozěn negativně, ale co se dá dělat. zabalit se do šál a kulíšků a natáhnout rukavice. Takto vyzbrojená drandím na svém ohnivém draku (resp. rudá komunistická skládačka se zimníma pneumatikama:yes:!) Až zas někoho potkám, nelekněte se:devil:! Přední brzda tam drží jen kvůli policajtům, tak se proto snažím frčet bezpečně! Nechci nikoho ohrozit, tak musím přiznat, že zadní brzda mě ještě nikdy nezklamala :-).

Konečně se začínám cítit jako paní učitelka . A to dvakrát týdně na praxi, která zatím probíhá bez problémů- jen jsem se setkala s technickými problémy.. práce s CD přehrávačem nen ízrovna mojí silnou stránkou... A musím se pochválit, bezvadně jsem zvládla včerejší hodinu, kdy jsem musela řešit nečekané situace, jako převzít skupinu dětí, jejichž paní učitelka někam odjela a moje byla také někde na školení a hodinu s dovjnásobným počtem dětí jsem přežila bez újmy :-). A došlo na improvizaci, když jsem se nedostala do zamknuté skříňky pro kazeťák...
Mnohem jednodušší ale je, učit individuálně, jak jsem zjistila. Jsem paní učitelkou jedné jazykovky a docela se mi daří, mám na starosti tři studenty z jedné firmy a pomalu začínám získávat pořádné zkušenosti, které mi na univerzitě nikdo nedá...

A obzvlášť v Českém ráji!

In the Czech paradise:star:

Naše (nás 5 bab: Kristýna, Terka, Maruška, Táňa a já;-)) letní dobrodružství začalo v sobotu v noci. Odjížděli jsme z Brna, cesta vedla přes Vídeň, přes můj milovaný Graz, Klagenfurt, až do Benátek, kde jsme o fous stihli trajekt, který na nás naštěstí 10 minut čekal!!! Pak následovala jednodenní plavba na Korfu. Přežily jsme ji bez mořské nemoci . V pondělí navečer jsme po menších peripetiích dorazily do našeho cílového městečka Moraitika na východním pobřeží ostrova, 20 km pod hlavním městem Kerkyrou. A ubytovaly se do našeho apartmánu Fondas. Bydlíme v přízemním 2+1 bytečku na zahradě, v sousedství kurníku, včelích úlů a uštěkaného psa. A milého dědy- Řeka, otce majitele apartmánů.
Apartmán byl spinavy. Dlouho se tu neuklízelo…a dlouho tu asi nikdo nebydlel. Proto jsme tu další den přes poledne gruntovaly o sto šest. Jsou tu přemnožení komáři, což jsme poznaly hned během první noci, bzzzz bzzzz bzzzzzzzz… štípanců jsme měly každá az moc. Ale kdyby nám spánek rušili jen komáři… v 5.15 se u našeho balkónu pravidelně pohybuje kohout a já nechápu, proč musí tak příšerně kokrhat!! Asi mu brzo zakroutím krkem!
V úterý večer jsme se pustily do hledání práce. Jediná Táňa pracovala už od pondělka, práci ji sehnala Slovenka Bea, která je spolužačkou Táni a Marušky a žije tady přes léto s Řekem. Hledala před příjezdem práci i pro nás ostatní a zařizovala ubytování a vše potřebné. Dala nám tipy, kam se máme chodit zeptat a kam vůbec ne, zná tu téměř všechny zaměstnavatele. Pro mě a Kristýnu sehnala práci v půjčovně aut a motorek, takže práci jsme hledaly pro Terku a Marušku. Obcházely jsme celé městečko, shopy, hotely, nějaké taverny. Bylo to zajímavé dobrodružství. A naskytlo se několik prací.

S Kristou jsem šla na zkoušku do práce ve středu na pátou. Našimi kolegyněmi byly další dvě Češky, Katka tam byla od pondělí a Šárka tam maká již 4. sezónu. Práce spočívala v tom, že jsme oslovovaly lidi, co přišli na dvůr půjčovny omrknout stroje. Pozdravit je, zeptat se, co si přejí a pak jim povídat o tom, co je pro ně k dispozici a co kolik stojí. Hodněkrát jsme mluvily česky- Čechů a Slováků tu jsou mraky (Kristýny středeční hláška v moři, kdy na ni český dítě hodilo ve vodě balón a řeklo „Pardon“ a Krista „To nic“… „Je to tady jak na Mácháči!!! :-)“ ) , pak jsem jinak používala angličtinu a němčinu. Lidí chodilo děsně moc, sotva jsme stíhali. Šárka a také už i Katka s lidmi uzavíraly smlouvy, my se jen s lidmi bavily. V jedenáct jsme měli padla a náš šílený šéf Nikos, strašně zvláštní člověk (který s námi vůbec nekomunikoval, ačkoliv anglicky umí.. konverzace probíhala přes Šárku) se rozhodl jen pro jednu z nás, přestože nám Beata říkala, že potřebuje dvě holky. Pro mě… Nevěděla jsem, jestli se radovat nebo ne, Kristýně se zato ulevilo, prý by to nebylo pro ní, chodit k lidem a dávat se s nimi do řeči.
Takže jsem nastoupila další den v 8.30. Pracovní doba byla do jedný, pak následovalo odpolední volno a začínalo se od pěti, do jedenácti. Takže jsem šla domu, naobědvaly jsme se a pak honem na dvě hodiny na pláž. A pak zase pracovat. Musím přiznat, že po prvním dni jsem byla tak utahaná jak dlouho ne, zaučovala jsem se, poslouchala rozhovory Šárky s klienty, při pochůzkách mezi auty a skútry a při uzavíraní smluv, a to vše ve třech jazycích. Neustálé přeskakování z jazyku na jazyk mě vyčerpávalo, chvíli mluvit německy a pak zas anglicky a pořád dokola bylo pro mě první den v práci nezvyklé. A to ještě mluvit o systému pojištění, používat odborný slovíčka týkající se aut atd. nebylo nijak jednoduché! Takže jsem se musela dost učit anglický výrazy. Ten první den byl katastrofa, ale říkala jsem si, že se to snad naučím a na nároční denní režim si zvyknu (jednou jsem zvládla jít s holkama po práci posedět, další den jsem nebyla schopná) a vydržím to tam.

V pátek chodilo málo klientů, dopoledne jsme tam seděly v kanclu jak blůmy a čekaly a jen kecaly. Navečer se to docela rozjelo a už jsem měla z práce dobrý pocit, že už znám nutnou slovní zásobu a jsem schopná okamžitě střídat jazyky. Ani jsem nebyla vyčerpaná. S klienty byla zábava, moc mě bavilo se s nimi dávat do řeči, protože lidi na dovolené jsou skvěle naladěni a je s nimi sranda. Vždy jsme se jich měli také ptát při vracení motorek, jaký byl výlet, kde byli, a oni vyprávěli. Tak jsem si říkala, že si tady zlepším především anglickou konverzaci a mimo peněz (ačkoliv to bylo za 20 na den, plat se dává v Řecku denně nebo týdně- po domluvě) mi to přinese také něco jiného. Dostala jsem novou úlohu- přeparkovávat auta z místa, kam je zaparkovali klienti při vracení a vozit je na mytí.
No a pak přišla desátá hodina. Šárka mluvila se šéfem, řecky, no a přišla k nám a dala nám dvacet eur a že nás prý šéf nepotřebuje, když Katka nemá vůbec řidičák a já neumím manipulovat s motorkami, skútry a čtyřkolkami. A to tam zaměstnává čtyři nebo pět kluků techniků ,kteří se starali o manipulaci s nimi. Obě jsme byly překvapené- kdyby nám to stanovil jako podmínku pro vykonávání práce, tak bych tam ani přece nešla. Ještě že nám aspoň zaplatil. Ale moc to nedomyslel, protože Katka mluví kromě AJ taky IJ a FJ, a těmito jazyky v půjčovně nikdo nemluví.. a Italové, co si chtěj něco půjčit, nemluví žádným cizím jazykem a francouzsky musela Katka taky dost mluvit. Ale trochu se mi ulevilo, že nebudu muset další den zase tolik hodin být v práci .

Sobotní odpoledne jsme strávili na pláži. Voda byla zakalená, dva dny předtím byl vítr a písek byl rozvířen a všechen bordel z moře byl u břehu. Holkám se do vody nechtělo, já jsem se odvážila a plavala jsem dál od pobřeží, kde voda byla krásně průzračná. Pláž je úzká, písečná s malinkými oblázky, s několika palmami a zvláštními stromy, pod kterými se lze schovat do stínu. Je tu horko a voda jak kafe, takže se v moři člověk moc neochladí. Na pláži jsou sprchy, což je praktické, aspoň nejsme pak jak slanečci .
V šest jsem se sešla u citrónovníku u nás na zahradě s Katkou (19 let), která bydlí taky ve Fondas a vyrazily jsme obcházet bary, taverny a hotely v sousední vesnici Mesonghi, která je de facto spojená s Moraitikou. Nikde volná místa nebyla, jen dnes se uvolnilo jedno místo v baru na pláži, kde bude Káťa dělat. A já sehnala práci ještě včera večer: šly jsme po pobřeží, ptaly se v tavernách, ale nikde nic nedopadlo, lidi si spíš stěžují, že je letos málo turistů- od května pořád stejně..a tak nepotřebují lidi. A pak jsme se už neptaly, když jsme viděly, že v každé taverně je prázdno. A v poslední hotelové taverně bylo narváno, ani jeden stůl volný. Katka prohlásila, že tady očividně nestíhaj  a šly jsme se tam zeptat. Na baru jsme narazily na majitele a říkal, že potřebují pomoc . Po krátkém rozhovoru si vybral mě, protože umím německy- v hotelu je ubytovaných hodně Němců a Rakušanů. A taky Čechů, kteří prý neznají žádný cizí jazyk, proto se budu hodit. Velkou výhodou je, že šéf mluví anglicky i německy, a tak mi dal na výběr, jakou řečí se spolu budeme bavit- jasně že jsem zvolila němčinu . Tři dny tam budu na zkoušku, chce vidět, co umím, budu dělat servírku, spíš prostírat stoly, dávat do myčky špinavý nádobí a rovnat čisté skleničky na bar a tak, prostě co bude zrovna potřeba. Taverna je přímo na pláži, to je super. Uvidíme jak mi to půjde.

Od středy chodí k nám na balkón slepice snášet vajíčka. Každý den jedno. Dnes ho snesla na židli a ono spadlo a my uklízely žloutek! By ta jedna oprsklá slípka mohla naučit chodit k nám další kolegyně. Zatím ráno, nebo vlastně ve 11, kdy jsme vstávaly, tam s ní vysedával jen uřvanej kohout.
Jsme byly v sobotu po půlnoci pařit v Golden Beach, coktail baru na pláži. Chodime tam kazdy druhy vecer, stridame to s jinymi podniky. Kristýna pracuje totiž do 23.00 a další dvě do půlnoci. Já si dala řecký vínko a holky ouzo s nějakým likérem a ledem. Pracuje tam sedm Čechů, číšníka už známe od minule a já se seznámila ještě s DJkou Verčou z Trutnova a servírkou Gábinou, všichni tam makaj už aspoň 4. nebo 5. sezónu, od dubna do října…Bývají tam různé live shows, jako „Elvis Presley“ tam maká nějaký Radek:).
Zábava byla, je vtipné pozorovat lidi na dovolené, jak křepčí na parketě, hihi . Se tam se mnou dali do řeči dva Řekové a pozvali mě na panáka, „pomerančovou“, které jsem ale vůbec nepřišla na chuť
Vcera v noci po praci (v taverne ted delam od peti do pulnoci) jsme opet byli v tom klubu na plazi a trsaly jsme na parkete, pricemz jsem nahle spatrila cloveka z my vesnice, Ostromere!!! Jsem malem upadla! On me taky hned poznal.. Standa Ludvik!!! To mi asi nikdo neuveri.. Jemu prz doma takz ne, ze potkal v Moraitice v jednu v noci Krausovou....

Jsem na tento týden doma v Čechách, proto to tu je tak mrtvé. Příští týden o sobě dám vědět .

Baba!

NEDĚLE, 6.5.

I. Rugby
Po dlouhém spánku jsme se většina holek sešla na rugby zápase, Graz versus Londýn. Všechny jsme při tom byly poprvé naživo. Ani jsme neznaly pravidla, ale šly jsme povzbuzovat tým. Zprvu jsme nevěděla, na čí straně budu, Angláni vypadali zkušeněji , ale když jsem v Grazu... a hlavní důvod, proč jsme tam šly, bylo pozvání Magdy, která je s jedním rugbistou dohromady . Původně jsme čekaly, že všichni budou mít helmy a pořádnou výstroj, ale to jsme si spletly s americkým fotbalem . Takže to znamená, že "hra" byla značně drsná, menší krveprolití, ale pro nás, fanynky, šílená komedie, koukat se na ty chlapy, jak se perou o ten divný šišatý míč, stahující si i kraťasy, byla moc velká legrace !
Fandily jsme o 106, ale i přesto vyhrál anglický manšaft:irked: .

II. Mega řízek jak dekl od záchodu
Po zápase jsme konečně vyrazili na Schlossberg, a hlavně, pro proslulý vídeňský řízek v restauraci U třech zlatých koulí. Já si ho naštěstí nedala, jinak bych se podělila se psy v parku. Holky do toho šly. Lukas je varoval . Vyzvedly si tedy gáblík a půl hodiny ho zpracovávaly v parku. Museli jsme jim s Lukášem pomoci . Jak ta pochoutka vypadala (a to za celkem nízkou cenu), si můžete prohlédnout ve fotogalerii. Jestli na něj (nebo na ně, protože v tý housce byly dva) někdo z vás dostane chutě, můžete si ho přese mě objednat . Expresem ho zašlu na dobírku .

III. Rugbisti v Officu
Z parku rovnou do oblíbené hospůdky. A natrefili jsme v ní na oba týmy rugbistů. A oslava byla řááááádnááááááááááá!!! Ani bych nevěřila, kolik si člověk může užít srandy s Angličany! Byli vesměs milí, vůbec ne dotěrný a balící holky! Hráli různé vtipné hry, jako např. zvedání zuby plastového kbelíku (bez pomocí ruk a s rozkročenýma nohama). Viz foto. A další podobné, jasně že jsem je hrála s nima . Až mě nakonec ze smíchu bolel břuch. Anglická konverzace šla po dvou jejich speciálních anglických pivech na výbornou! Rozuměla jsem jak nikdy ! Tu noc nebo spíš ráno ale odletěli domů, což některým připadalo škoda (nemyslím ale mě).