Gesäuse
Monday, 18. June 2007, 14:06:41
Nazdárek párek!
Pobyt v Grazu se nám krátí! Proto užíváme, jak se to dá! 7.6. jsem s Hrbkou, Danem a Michalem do národního parku Gesäuse dvě hodiny severně od Grazu. Vyjeli jsme v deset z Grazu, ačkoliv odjezd byl plánován na devátou (večer předtím byl u Dana mejdan, takže měly jisté osoby se vstáváním ! Dan má v obýváku bar, kde se přímo míchají drinky…byli jsme přímo u zdroje a neustále jsme čepovali!).
Do Danova auta jsme jakž takž narvali všechny naše bágly a jelo se. Ještě jsme u Tomáše vyzvedli stan a u jiného Thomase horolezce sedáky na jištění, kdyby byl terén náhodou moc náročný.
V cílové stanici jsme nechali auto na parkovišti a šli hned na túru. K jedné horské chatě, kde maká Danova známá z Grazu. Cesta vedla údolím, pře louku, kde se pásly alpské krávy, které jsme vyrušili a ony si nás zaujatě prohlíželi, hlavně rohatí býci, heh! Šup šup kolem nich a dál. Samozřejmě že cesta vedla neustále krpálem nahoru. Po 2,5 hodinách výstupu jsme si dávali v chatě horké kakao a relaxovali.
Večer jsme už stavěli stany v kempu a opékali klobásky na ohni, kde jsme seděli s partou mladých lidí od Vídně, mezi nimiž byl jeden emigrant Ondřej (Andreas) pocházející od Šumperka, stejně jako Janča!!! S Danem mají podobnou minulost…Moc dlouho jsme s nimi nezůstali. Do sprch a uložit se ke spánku, budík byl nařízený na brzkou hodinu.
Někdy po osmé jsme se vydali na cestu. Bágl jsme si zabalili na dva dny, protože v plánu bylo nocovat ve stanu pod jedním vrcholem.
Prvním cílem byla Hesshütte, chata. Jenže cesta k ní mi trvala 4 hodiny, zbytek byl o chvíli rychlejší. Šli jsme strmou Wasserfallweg, cestou podél vodopádu. Strmější cestou jsem, mimochodem, ještě nikdy nelezla. Pře každou zatáčkou jsem doufala, že už bude krpálu konec. Doufala jsem takhle zhruba 25x. Rudá jsem byla jak paprika a zpocená jak prase. Bylo k tomu totiž hrozný horko a s tou krosnou na zádech to opravdu nebyla sranda. Lezlo se tam v jednom úseku po tzv. „Kletterstiege“, tedy po schodech, vedle kterých je i lano na jištění. Vedle schodů byl prudký sráz do údolí..
Jak jsem na sebe byla u chaty hrdá! Chata byla v sedle mezi dvěma vrcholy, které jsme měli v plánu zdolat. Po odpočinkové pauze u chaty jsme šli na ten první, nižší- Zinödl (2196m). Stezka nebyla tak náročná jako dopoledne, vedla serpentinami mezi klečemi, stoupání nebylo obtížné. Po necelých dvou hodinách jsme se tam vyškrábali a kochali se neuvěřitelným výhledem!!! U kříže nás vyfotily turistky ve vyšším věku (které nám byly celou cestu v patách) a užívali si zaslouženého odpočinku.
Po chvíli jsme sešli o kousek níž, na louku, rozvrtanou od svištů a se zasněženými místy. Postavili jsme stan a okamžitě začalo pršet. Předtím jsme si ještě fotili duhu, která se vytvořila v údolí pod námi a náhle byl déšť i nad námi… Ve stanu, nebo vlastně v předsínce, hihi, nám Dan uvařil na lihovém vařiči večeři a poté, co déšť ustal, jsme vylezli ven pozorovat západ slunce!!! Hezčí jsem také ještě neviděla.. svět nám ležel na dlani (nebo aspoň Gesäuse)!!!
Dobrodružství teprve přišlo, a to s nocí. Zalezli jsme do stanu, podařilo se mi usnout, protože jsem byla kaputt, ale vzbudil nás šílený vítr, který naše iglú na té planině deformoval. Byla to něco jako noc hrůzy, protože se ještě ozývaly až do rána divné skřeky, které podle nás patřili kamzíkům. Asi se jim nelíbil náš stan…A ve čtyřech v iglú pro tři jsme se vyspali stísněně.
V sedm jsme vstali, pozorovali kamzíka, nasnídali se a sbalili naše tábořiště a vyrazili na cestu z vrcholu k chatě. Po 1,5 hod. jsme byli u chaty, kde jsem se rozhodla, že na další vrchol dnes nejdu. Kolena se mi třásla... Tak jsem pár hodin strávila příjemně u chaty, pak i v chatě, protože začalo pršet. A oni byli na vrcholu...padaly i kroupy... Měla jsem o ně velký strach, ale naštěstí po pár hodinkách přišli!
Pobyt v Grazu se nám krátí! Proto užíváme, jak se to dá! 7.6. jsem s Hrbkou, Danem a Michalem do národního parku Gesäuse dvě hodiny severně od Grazu. Vyjeli jsme v deset z Grazu, ačkoliv odjezd byl plánován na devátou (večer předtím byl u Dana mejdan, takže měly jisté osoby se vstáváním ! Dan má v obýváku bar, kde se přímo míchají drinky…byli jsme přímo u zdroje a neustále jsme čepovali!).
Do Danova auta jsme jakž takž narvali všechny naše bágly a jelo se. Ještě jsme u Tomáše vyzvedli stan a u jiného Thomase horolezce sedáky na jištění, kdyby byl terén náhodou moc náročný.
V cílové stanici jsme nechali auto na parkovišti a šli hned na túru. K jedné horské chatě, kde maká Danova známá z Grazu. Cesta vedla údolím, pře louku, kde se pásly alpské krávy, které jsme vyrušili a ony si nás zaujatě prohlíželi, hlavně rohatí býci, heh! Šup šup kolem nich a dál. Samozřejmě že cesta vedla neustále krpálem nahoru. Po 2,5 hodinách výstupu jsme si dávali v chatě horké kakao a relaxovali.
Večer jsme už stavěli stany v kempu a opékali klobásky na ohni, kde jsme seděli s partou mladých lidí od Vídně, mezi nimiž byl jeden emigrant Ondřej (Andreas) pocházející od Šumperka, stejně jako Janča!!! S Danem mají podobnou minulost…Moc dlouho jsme s nimi nezůstali. Do sprch a uložit se ke spánku, budík byl nařízený na brzkou hodinu.
Někdy po osmé jsme se vydali na cestu. Bágl jsme si zabalili na dva dny, protože v plánu bylo nocovat ve stanu pod jedním vrcholem.
Prvním cílem byla Hesshütte, chata. Jenže cesta k ní mi trvala 4 hodiny, zbytek byl o chvíli rychlejší. Šli jsme strmou Wasserfallweg, cestou podél vodopádu. Strmější cestou jsem, mimochodem, ještě nikdy nelezla. Pře každou zatáčkou jsem doufala, že už bude krpálu konec. Doufala jsem takhle zhruba 25x. Rudá jsem byla jak paprika a zpocená jak prase. Bylo k tomu totiž hrozný horko a s tou krosnou na zádech to opravdu nebyla sranda. Lezlo se tam v jednom úseku po tzv. „Kletterstiege“, tedy po schodech, vedle kterých je i lano na jištění. Vedle schodů byl prudký sráz do údolí..
Jak jsem na sebe byla u chaty hrdá! Chata byla v sedle mezi dvěma vrcholy, které jsme měli v plánu zdolat. Po odpočinkové pauze u chaty jsme šli na ten první, nižší- Zinödl (2196m). Stezka nebyla tak náročná jako dopoledne, vedla serpentinami mezi klečemi, stoupání nebylo obtížné. Po necelých dvou hodinách jsme se tam vyškrábali a kochali se neuvěřitelným výhledem!!! U kříže nás vyfotily turistky ve vyšším věku (které nám byly celou cestu v patách) a užívali si zaslouženého odpočinku.
Po chvíli jsme sešli o kousek níž, na louku, rozvrtanou od svištů a se zasněženými místy. Postavili jsme stan a okamžitě začalo pršet. Předtím jsme si ještě fotili duhu, která se vytvořila v údolí pod námi a náhle byl déšť i nad námi… Ve stanu, nebo vlastně v předsínce, hihi, nám Dan uvařil na lihovém vařiči večeři a poté, co déšť ustal, jsme vylezli ven pozorovat západ slunce!!! Hezčí jsem také ještě neviděla.. svět nám ležel na dlani (nebo aspoň Gesäuse)!!!
Dobrodružství teprve přišlo, a to s nocí. Zalezli jsme do stanu, podařilo se mi usnout, protože jsem byla kaputt, ale vzbudil nás šílený vítr, který naše iglú na té planině deformoval. Byla to něco jako noc hrůzy, protože se ještě ozývaly až do rána divné skřeky, které podle nás patřili kamzíkům. Asi se jim nelíbil náš stan…A ve čtyřech v iglú pro tři jsme se vyspali stísněně.
V sedm jsme vstali, pozorovali kamzíka, nasnídali se a sbalili naše tábořiště a vyrazili na cestu z vrcholu k chatě. Po 1,5 hod. jsme byli u chaty, kde jsem se rozhodla, že na další vrchol dnes nejdu. Kolena se mi třásla... Tak jsem pár hodin strávila příjemně u chaty, pak i v chatě, protože začalo pršet. A oni byli na vrcholu...padaly i kroupy... Měla jsem o ně velký strach, ale naštěstí po pár hodinkách přišli!
WIDGETIZE
Anonymous # 26. October 2007, 15:11
Cau,
jsem taky uvizl v Grazu pracovne na par let to vypada. Je tu nekde nejaka ceska komunita? Mluvim jen anglicky a musim rict, ze bych rad promluvil s nekym materstinou...
Dik za info na: pavel.stepanek@gmail.com
Pavel