Portugalsko

2.- 25.6.2007

Sobota 2.6. - Lisabon
- odjezd z koleje
- bus s Marcelou
- letiště – Péťa
- hledání penzionu – kde jen mám ten papírek s adresou?
- portugalské kafe s českýma řízkama – Hmmmm…. Dobrota
- Petr zkouší svoje Erasmus studenty
- Park Eduardo VII.
- hledáme samoobsluhu – zavírají před nosem
- přespání – Pensao Moderna

Neděle 3.6. – Lisabon
- starodávnou tramvají do Beléma
- snídaně v nejstarší pastelerii – Pastel de Belém
- Monsteiro dos Jeronymos – vstup zdarma
- Památník objevitelů
- Torre de Belém – vstup zdarma
- Castelo do Sao Jorge
- Alfama
- Diamantový dům – geocaching se nedaří
- Praca do Commercio
- Elevador Santa Justa
- kupujeme Portské
- přespání – Pensao Moderna

Pondělí 4.6. - Lisabon, Cascais, Cabo da Roca, Estoril
- přesun na Santa Apolónii
- půjčení auta – nelíbí se jim naše karta
- motání se v Estorilu
- Cascais - zahrada
- Boca do Inferno, maják
- nákup
- Cabo da Roca – proplétání se Serra da Sintra
- hledání cache – máme jí
- Ericeira – modrobílé domečky, barevné loďky, jejich vytahování traktorem
- přespání – Ericeira Camping – Mil Regos
- kilometráž – 124km

Úterý 5.6. - Ericeira, Sintra, Cristo Rei
- procházka po Ericeiře
- okruh Serra da Sintra
- výhled na Cabo da Roca
- Sintra – Castelo dos Mouros, Palácio National da Sintra, zahrada plná labyrintů
- průjezd přes Lisabon – most, Cristo Rei
- Setúbalský poloostrov
- přespání – kemp u Cotovie - Valbom
- kilometráž – 126km

Středa 6.6. - Zambujeira do Mar, Lagos
- bloudíme v krásně barevné vesničce – GPSka nás tahá po polních cestách – kdo z koho !!!
- Zambujeira do Mar
- Alentejské stepohory
- příjezd do Lagosu
- nic moc kemp – správce sbírá mince, chce i české
- kvůli mé portugalštině celou dobu řešíme, proč po nás chtějí abychom měli auto mimo kemp (blbě jsem rozuměla)
- Lagos – procházka – centrum, marina
- internet
- počasí se zatím daří
- přespání – Lagos, kemp Trindade
- kilometráž – 297km

Čtvrtek 7.6. - Lagos
- tak počasí se už nedaří – celý den pod mrakem
- Ponta da Piedade – za odlivu, velké vlny
- pláže – Praia do Camilo, Praia D.Ana, Praia do Pinhal
- ve městě koncert indiánů
- kvůli vlnám ruší plavby jeskyněmi
- relax na Praia D.Ana – potkáváme Brazilce z Coimbry
- grilujeme do noci
- protože nemáme bombu (blbej Campingas) – „grilujeme“ i vajíčka a těstoviny
- přespání – Lagos, kemp Trindade

Pátek 8.6. - Lagos, Arvor, Armacao de Pera
- sláva – počasí se umoudřilo
- opalovačka Praia do Pinhal
- jedeme do Arvoru
- Armacao de Pera – relax u bazénu v kempu
- večer procházka do vesnice, Péťa protestuje, je unavený
- přespání – Armacao de Pera – kemp Canelas
- kilometráž – 60km

Sobota 9.6. - Albufeira, Alté, Évora
- brzké vstání – 8h
- Albufeira – kafe na pláži
- Alté – vesnička ve vnitrozemí Algarve
- oběd – tradiční kuře Piri-piri a kalamáry
- stepy Alenteja
- Évora – městečko s hradbama, akvadukt
- přespání – kemp Évora
- kilometráž – 243km

Neděle 10.6. - Mourao, Monsaraz, Castelo Branco
- krásná krajina Alenteja
- Mourao – hrad, komíny tvaru pepřenek
- Monsaraz – opevněné město, hrad, oběd na hradbách z vlastních zásob, nádherný rozhled
- uháníme po silnicích Alentejem a Beirou
- přespání – kemp Municipal de Castelo Branco
- kilometráž – 303km

Pondělí 11.6. - Monsanto, Serra da Estrella - Covilha, Torre, Manteigas
- vstáváme v 9h
- Monsanto – hrad, vesnice s domky zasazenými mezi žulovými balvany, super rozhled
- dopolední kafe, honím osla s povozem abych je vyfotila
- Serra da Estrella
- Covilha – prokleté univerzitní město na úbočí pohoří, nechápeme jak tu lidi dokážou používat auta, GPSka nás tahá do slepých uliček se šíleným sklonem
- smrdí nám spojka
- ubytováváme se v kempu
- Torre – nejvyšší hora Portugalska (1993 m.n.m.), vede tam asfaltka, 10°C, přihnali se mraky, kupujeme estrelský ovčí sýr a potkáváme estrelského psa
- Manteigas – údolí řeky Zezere
- návrat do kempu
- super výhled z vrchu z kempu na Covilhu
- přespání – Covilha, kemp Piao
- kilometráž – 184km

Úterý 12.6. - Piodao, Lamego
- budí nás zima
- opět bloudění v šílených úzkých uličkách Covilhy – už z toho máme psotník
- nekonečné serpentýny
- krásné výhledy po čase nudí
- konečně Piodao
- celý den v serpentýnách
- zastávka na kafe
- uzavřená cesta – objížďka 35km – opět serpentýny
- kazí se počasí
- jedeme na dálnici
- motáme se v Lamegu – uzavírky
- nemůžeme najít kemp – ocitáme se v úzké uličce v kopci, hrozí už asi po sté destrukce auta, nadávám a jdu hledat kemp pěšky
- kemp jsme asi o 2km přejeli
- je zavřený, ale jde tam aspoň přespat
- přijíždí ještě francouzský karavan
- vypadá to tu jako na blatech – jsme na kopci a co chvíli mizí karavan v mracích
- občas se mraky protrhnou a je vidět prosluněné údolí pod náma
- přespání – Lamego, kemp Dr.Joao de Almeida
- kilometráž – 285km

Středa 13.6. - údolí Doura, Vila Real
- Petr je nevyspalej kvůli psovi baskervilskému, který nám v noci tahal zbytky jídla ze stanu
- okruh údolím Doura – zastávka v Pinhalu, kupujeme Muscatel
- co chvíli v serpentýnách zastavujeme a fotíme jak šílený
- je to tu moc hezký
- kazí se počasí
- chceme grilovat – Jumbo je zavřené
- prší celou noc
- kolem půlnoci hlasitý ohňostroj – asi nějaké oslavy
- přespání – kemp Vila Real
- kilometráž – 140km

Čtvrtek 14.6. - Guimares, Citánia de Briteiros, Ponte da Barca, NP Peneda-Geres
- budí nás loužičky ve stanu
- vstáváme brzo, sušíme stan
- průjezd dálnicí v mracích – švihlí Portugalci nesvítí ani za mlhy!!!
- pořád prší jako v Norsku!!!
- potřebujeme nakoupit nad 15Euro, pak budeme mít slevu – hmmm…tak jsme utratili 23Euro
- Guimares – hrad, středověkké město, náměstí
- lepší se počasí
- Citánia de Briteiros – zbytky po keltech, kvůli vstupu na to kašlem
- míjíme Bom Jesus do Monte
- Ponte da Barca – na doporučení průvodce hledáme společnost Adere – dávají nám rady kam vyrazit na tůry v NP Peneda- Geres a vybavují nás mapkami tras
- jsme v pohoří Peneda
- v kempu chceme grilovat, ale nechytá uhlí
- přespání – kemp Entre Ambos-os-Rios
- kilometráž – 153km

Pátek 15.6. - NP Peneda-Geres - Soajo, Lindoso, Peneda, Gavieira
- jedeme na výlet
- zastávka na kafe
- dožadujeme se v obchůdku petroleje na vaření (pani nás po chvíli nechápavého výrazu vybavuje pevným lihem)
- vesničky Soajo a Lindoso se sýpkama
- Nossa Senhora da Peneda
- tůra u Gavieiry - moc povedená, jen nás děsí volně se pasoucí krávy cca 5m od nás a býk, kterému se nezamlouvá moje červená mikina
- v kempu grilujeme – hurá oheň, příprava opět včetně těstovin a vajíček
- následující 3dny máme co jíst
- přespání – kemp Entre Ambos-os-Rios
- kilometráž – 62km

Sobota 16.6. - Braga
- ráno sotva co sbalíme stan, začíná pršet
- chtěli bysme ještě do části NP s pohořím Geres, ale nápad zamítáme
- příjezd do Bragy
- šílené průtrže mračen
- jdeme do pastelérie
- déšť nepřechází
- jedeme na free net do videotéky, dokonce mi tam zdarma něco vytisknou
- stále prší
- jedeme do kempu
- není kam postavit stan
- spíme v autě
- prší celou noc
- navíc je někde poblíž šíleně hlasitá diskotéka
- přespání – Braga, kemp Parque da Ponte
- kilometráž – 78km

Neděle 17.6. - Braga, Bom Jesus do Monte, Porto
- trhá se obloha
- prohlídky Bragy – slavnosti Sao Joao
- Bom Jesus do Monte – směrem nahoru dlouhým poutním shodištěm, dolů lanovkou (jako Petřínská když byla poháněná pomocí vody – 1Euro)
- jedeme směr Porto najít kemp ve Vila Nova de Gaia
- zase nas GPSka protahuje buhvi kudy
- auto musíme nechat na hlídaném parkovišti mimo kemp, to znamená že nám zmoknou věci, které musíme mít ve stanu, protože se opět žene průtrž
- procházka po plážové promenádě
- přespání – Vila Nova de Gaia, kemp Salgueiros
- kilometráž – 94km

Pondělí 18.6. - Porto
- dopoledne přesun do penzionu v Portu – Pensao Santa Luzia
- problém s parkováním – volíme placené parkoviště
- katedrála, most Don Luis, prohlídka a ochutnávka ve sklípku Taylor´s ve Vila Nova de Gaia, čtvrť Ribeira
- kupujeme malé Portské
- přespání – Pensao Santa Luzia

Úterý 19.6. - Porto, Aveiro, Coimbra
- prší jako z konve
- jdeme na Torre dos Clérigos a kostel s Azulejos
- snídaně v kavárně
- dělá se hezké počasí
- Aveiro – moliceiros
- Costa Nova – proužkaté domky, nejvyšší portugalský maják, relax na pláži
- příjezd do Coimbry – bydlení u Quima s Nikol a Marcem
- Vyzvedáváme klíče u Marcely, kufr u Romči a noťas u Vládi a Káťi
- kilometráž – 181km

Středa 20.6. - Coimbra
- ráno jdu na poslední hodinu do školy – oftalmologie
- s Čechy máme sraz v Amarele na oběd – potkávám tam Welingtona a Luize s přítelkyní (brazilce z koleje, aspoň někdo tu ještě zůstal)
- odpoledne se stavuju pro potřebné formuláře v International office – potkávám vyjímečně nerozesmátou Mairu (všichni jí už taky odjeli)
- vyřizování u mojí koordinátorky
- sraz s ostatními na kafe v AAC
- ukazuju Petrovi kde na internet
- neúspěšně hledáme cache v Jadim de Manga a Jardim de Serreira
- s Čechama vyrážíme večer do Tapas na camaroes

Čtvrtek 21.6. - Coimbra
- musím do nemocnice pro potvrzení o odchození oftalmologie, pak znovu do international office a k Fernandě
- oběd s Čechy v Griliadě
- kafe v AAC a odpoledne jdeme Petrovi ukázat Avenidu
- u mediků luxujeme auto
- na večeři jsme sami dva zamířili do Fado restaurantu – Deligiencia – skvělé
- potom jsme zamířili na rozlučku Vanessy a Francescy v Bigorně, tak se alespoň můžu rozloučit taky s těmi co tu zůstali

Pátek 22.6. - Coimbra
- konečně prohlídka Coimbry s Petrem
- začínáme na druhém břehu – Klášter Santa Clara, na Quinta das lágrimas nezbývá čas
- máme sraz s Čechama na oběd v Griliádě
- prohlídka Universidade de Coimbra
- kupujeme suvenýry
- odpoledne se stavujeme v Dolce Vita na Sopa Pedra – tradiční zeleninová polévka
- Peneda do Saudade
- s Čechama se loučíme v Avenidě

Sobota 23.6. - Coimbra, Leiria, Fatima, Batalha, Alcobaca
- ráno se balíme
- snídáme v Avenidě a loučíme se s Coimbrou
- jedu ještě Petrovi ukázat Polo II
- jedeme do Leirii – prohlídka hradu
- Fatima – věřící lezoucí cca 1km po kolenou, obrovský svatostánek
- Batalha – klášter
- příjezd do Alcobacy
- přespání – kemp Municipal de Alcobaca
- kilometráž –

Neděle 24.6. - Alcobaca, Obidos
- prohlídka kláštera v Alcobace
- malebné městečko Obidos
- přesun do kempu
- hledáme restauraci, kde si dát závěrečnou véču – bohužel nenacházíme
- večer myjeme auto
- přespání – kemp Vila Franca de Xira
- kilometráž –

Pondělí 25.6. - Lisabon - Praha
- (ne-)spíme tak 3h
- celou noc nás žerou mušky a já sjíždím na Péťu
- vstáváme ve 4h – jíme, balíme, vyhazujeme přebytečné věci a jedeme směr Lisabon
- na Santa Aponónii čepujeme plnou nádrž a znovu umýváme auto
- vrácení auta bez problémů, dokonce je prý abnormálně čisté
- na letiště se dopravujeme taxíkem – Škodou Octavií
- dorazili jsme dost brzo
- po zvážení zavazadel docela propadáme panice – 10kg navrch
- podotýkám – moje i Petrovo příruční má také tak 5-7kg přesváhu, ale to nás netíží
- celý zbývající čas přebalujeme a vymýšlíme jak přebalit, lítáme po letišti a ptáme se na všech možných přepážkách jak dopravovat stan a balíme hlavní zavazadla do plastvých fólií, aby někdo neměl tendence se do nich sápat
- nakonec vyndavám svůj 2kg spacák z hlavního zavazadla jako další (už asi sté) příruční zavazadlo a jsem rozhodnutá se ho přinejhorším vzdát úplně
- Petr vyndavá stan, zbavuje ho akorát kolíků, tyče u něj nechává – kdyžtak ho oželíme, stejně hned proprší
- prošlo nám to!!!
- jen vypadáme jako kočovníci
- zatímco ostatní cestující jsou po odevzdání hlavních zavazadel obtěžkáni maximálně skromnou kabelkou, my pašujeme spacák, stan, foťák, notebook (ze kterého mi leze mokrý ručník a padají Petrova trička) a každý máme baťoh přes 10kg
- sama jsem navlečená jako pumpa v co nejtěžších svršcích
- naštěstí nás všude ignorují
- cesta zpět bez problémů
- v Milánu na letišti chvíli usínám
- letadlo které mělo přiletět z Čech kvůli počasí nedorazilo
- neletíme tedy s ČSA, ale s Alitalií – mají ošklivá letadla a ještě hnusnější jídla
- doháníme zpoždění
- v Praze přistáváme do deště a zimy
- naši na mě nečekají, protože mě vyhlížejí na jiném terminálu
- ale jsem DOMA!!!!!!!

- přespání – Domov = ČESKÁ REPUBLIKA, Praha
- kompletní kilometráž –

Dneska jsem na sebe byla opravdu hrdá. Na gyndě jsme s Káťou odprezentovaly naší pacientku. Hlavní úspěch byl, že jsme jí rozuměly při odebírání anamnézy. Potom, jsme jakžtakž pochopily i otázky profesorky, která pak pro jistotu přešla do angličtiny. Vypadala spokojeně, že se chytáme. Asi celou dobu měla pocit, že se tam chodíme flákat. Na konci, když jsme jí vysvětlovali jak od ní budeme chtít potvrdit prezenci. Řekla, že to od nás bylo statečné:happy: . A to, že ona je hodně od rány. A ten den jsem jí poprve slyšela mluvit anglicky, jinak na nás zásadně mluvila portugalsky. A dokonce jí bylo i portugalsky rozumět, protože zvolnila tempo. Jinak je jak kulomet. Což mi připomíná, že už jsem nám s Petrou byla dohodnout i potvrzení páteční ortopedie. V pátek byla totiž poslední hodina. Rozhovor s profesorem na ortopedii se protáhnul asi na půl hodiny, protože mi anglicky líčil jak příští týden mají nějaký ortopedický sjezd v Portu a on tam bude mít kamarády:whistle: . Stačilo se ho jen zeptat jestli to teda dneska byla poslední hodina. A on na to : Neoficiálně ano, a víte proč, protože mámě příští týden sjezd… Teda já se svojí chuďonkou zásobou angličtiny jsem mu pomáhala se vyjádřit, když se nemohl vymáčknout. Zezačátku kurzu mi přišlo, že mluvil líp a oslňoval nás i francouzštinou. No, hlavně, že jsem to dohodla. Jinak se sice vytahuju, ale abyste si nemysleli, portugalsky fakt moc neumim:down: . Hlavně mám problém rozumět když na mě někdo něco spustí rychle. A anglicky pořád něco plácám, ale moje slovní zásoba stojí za houby a gramatiku v tý rychlosti taky moc neuhlídám:down: , ale aspoň se snažím. Ale blok z mluvení jsem odbourala už v USA.

Vydali jsme se ráno s Natalií za Donou Rossario kvůli ubytování. Potřebuju si ještě prodloužit pobyt na koleji o týden do 2.6. (pak jedu za Petrem do Lisabonu a cestujem). Měla jsem od 25.5. do 25.6. domluvené bydlení pro mě a pro Petra za 150€ pro oba, jenže po propočítání cestování a zjištění, že spolu v Coimbře budeme jenom 3dni se to nevyplatí tolik jak jsem myslela. Chci zkusit zůstat na koleji o 6dní déle (rozpočítávají to ale na 7,5€ na den) a pak něco pro mě a Petra jen na ty 3dny. Už jsem poslala SMS a čekám na odpověď. Snad to vyjde. K D.Rossario musíme zítra, dnes tam nebyla. Byla jsem v hlavní knihovně studovat, potkala jsem tam Sarí (Španělka), takže jsme komunikovali španělsko-portugalsko-anglicky. Anglicky moc neumí. Obě jsme tam byly poprvé, takže jsme společně dávaly dohromady jak se tam zapsat. Také jsem dneska dostala email od koordinátorky, prý to s těma mýma dokumentama takový průšvih není. Přesně jak jsem čekala, auto podražilo o dalších 18€. Ještě, že už ho máme!!!

Konečně se mi po včerejšku podařilo normálně mluvit s Petrem. V pátek byl příšerně pomalej internet, nešlo si ani psát natož volat a já na to potřebovala nebýt sama. S Natálií jsme znovu pokusily volat do půjčovny, marně, dnes nepracují. Už jsem se smířila, že auto bude holt drahé:( . Asi 100x jsem kontrolovala účet jestli peníze nepřišly. S holkama (Marcelou, Vlaďkou a Romčou) jsme se dohodly, že půjdeme na starou univerzitní věž (nejvyšší místo Coimbry), která má být přístupná, což se děje zřídka. Moc se mi nechtělo, byla jsem bez nálady. Už skoro při odchodu jsem ještě rychle letmo zkontrolovala účet a ……….

byly tam mnou včera poslané peníze. Nevěřila jsem svým očím. Bleskový převod. A to byla splatnost až v pondělí. Dřívější mi to nedovolilo nastavit. Neváhala jsem a rychle se jala objednat auto. Bála jsem se, že to zase nebude stačit (měl by tam být k dispozici nějaký bezpečnostní zůstatek - mimochodem stále nevím kolik, musím to zjistit) nebo mi nebudou akceptovat kartu. Zadala jsem kupu údajů, jak jsem měla natrénováno už mnohokrát a ……………………..

Podařilo se!!! Máme auto!!! Naprosto stěžejní věc. Všechny autobusy a vlaky by nás stály majland. Nehledě na to, že do některých míst se člověk nemá šanci bez auta vůbec dostat. Spadl mi strašný kámen ze srdce. Hurá na věž. Nádherný rozhled a skvělé počasí. Ve vrchní části jsme šli po šíleně úzkém točitém schodišti. Spojily jsme to i s prohlídkou ostatních prostor university, které máme jako coimberští studenti zadarmo, takže jsem konečně viděla i Sala dos Capelos (Sala Grande dos Actos), Sala do Exame Privado a Sala dos Archeiros. Podruhé jsem zaběhla do Bibliotecy Joaniny a Capely de S.Miguel. Na kolej jsem se ani nevracela. Od 18h se mělo u Vlaďky, Petra a Karolíny grilovat. Skočily jsme nakoupit do Pingo Doce. Zjistila jsem, že moje koupě 5l nealka byla prozřetelná. Byl tam jinak k pití jenom alkohol. Sešlo se tam tak 20-25lidí z toho jen 3 nemluvili československy. Byla jsem dohodnutá s Natálií, že mi napíše až půjde na večírek do Republiky das Fantasmas a dáme si sraz. Byli jsme tam pozvané od její brazilské známé a já byla šíleně zvědavá jak to tam vypadá. Jsou to domy, ve kterých tu žijí jak jinak než studenti. Jenom se tam drží pravidla všechno všech,a tak… Po celém Portugalsku je jich 28, z toho 1 v Lisabonu, 1 v Portu a zbytek v Coimbře. Některé vypadají spíše jako squaty, některé naopak čistě a hezky. Studenti tam žijí v takové komunitě a není jednoduché se tam dostat. Musí se zvládnout zkušební doba a pak starousedlíci hlasují jestli se dotyčný osvědčil. Lucia, která byla na grilování s náma tam prý taky bydlí, tak jsem vyzvídala. Prý platí 180€ měsíčně, ale má za to úplně všechno. Vaří jim tam jejich vlastní kuchař a můžou si napsat seznam, co budou chtít jíst. Na tehle party mělo být všechno pití a pohoštění zadarmo. SMSku mi nakonec neposlala Natalie, ale Maybi. Blbe jsem to pochopila a myslela jsem, že Nat nejde. Nikdo neměl náladu jít a sama jsem nechtěla, tak jsem to oželela. Navíc už byla hromada hodin a my se nakonec s Vlaďkou dohodly, že teda zítra na výlet opravdu pojedeme. Na kolej jsem dorazila po hodině chůze. Natálie tam nebyla, ale kdo mě vyděsil byla Maybi. Nahasila si to k nam do pokoje když jsem se převlíkala a chudák se taky lekla. Učila se tam na zkoušku, protože potřebovala Nataliin notebook. Spala jsem asi jen 3hodiny, a to mě ještě někdy kolem 6h probudila Natalie, protože přivedla do pokoje Juliannu.

Dnes jsme se rozhodovaly jestli jet do Fátimy. Je 90-té výročí zjevení panny Marie a od Martina mi prisla SMSka : Jestli chcete vidět tisíce věřících plazících se po asfaltovém „parkovišti“. Jedinečná možnost - hurá do Fatimy! Vzhledem k tomu, že jsem se zařekla do června neutrácet, nejela jsem. Mám tam stejně ještě namířeno a přitom chci shlédnout i okolí.

Zázrak ve Fátimě

13. května 1917 zahlédli tři místní děti – Lúcia, francisco a Jacinta - z Fátimy pannu Marii. 10 letá Lúcia tvrdila, že dokonce Pannu Marii i slyšela – doporučila jí, aby se vrátily za šest měsíců 13. tého na stejné místo. Tato slova se roznesla a 13. října se tu sešlo 70 000 věřících lačných po spatření zázraku. Událost je popisována jako "Zázrak Slunce": intenzívní sluneční světlo osvítilo nemocné a churavé a vyléčilo je z jejich nemocí.
Podle všeho řekla Marie Lúcii svoje zprávy sdělující iformace o budoucích událostech. Asi nejzajímavější byla zpráva o Rusku, která prý sdělovala, že v Rusku nastanou změny a mír. Poslední vzkaz se dozvěděl pouze biskup, protože je velkým tajemstvím.