Si říkám, je unavenej, je unavenej, dyk minulej tejden megahustil v polsku. Tak bych to moh' přežít. Jenomže ne, ono je 32 stupňů ve stínu a i ten ze začátku chybí. Po dvou minutách běhu po rozpálený louce hasím první krizičku, ale naštěstí má bráška týmovýho ducha, tak čeká. Pak, když se dostáváme do lesa, trochu se to zlepšuje a já cejtím, jak strašně dlouho jsem nebyl běhat. Všechno mě bolí, trhaj se o mě ostružiny a navíc po mně leze ňákej hmyz. Fakt pecka.

Abyste mě trochu stíhali, načrtnul jsem trasu. Na seznamu. Garmin je až moc velkej mainstream na takhle prestižní výběh. Hlavně si povšiměte v pravém dolním rohu té cifry. Jo, uběhnuli jsme desetinu maratonu a navíc jsme o dost zkrátili čas, který nám to nabízelo, že se o zvládnout. Až tak hrubí jsme byli.

Mezitím jsem probrečel seběh okolo nějakýho rybníku a znovu na sluníčko, kde jsem se mohl posrat z každýho kroku navíc. A voda v kalužích byla teplá jako psí chc... chci tím jenom říct, že jsem málem nepřežil.

Before/after fotka mi dá zapravdu, že to bylo fakt zásadní. A toho blbýho úsměvu na tváři bráchy si nevšímejte, on to má stejně natrénovaný, kvůli fotografům a rozhovorům hned v cíli. Byl taky vyřízenej, a kdyby vám nahodou tlačil, že ne, tak mu nevěřte.

Co z toho všeho vyplývá? Že až na podzim přijedu na závody, tak se máte na co těšit. Teda, pokud se přihlásíte do péček, protože mám blbej pocit, že mi to jinam nedovolej. Ale v péčkách, tam budu dominovat. A hlavně, konečně se ze mě stane důstojnej soupeř na pivních. Takže bacha, na Ceně čus.

john!e