ONOS O-team

Už když jsem v sobotu potkal Wojcka a dozvěděl se že v úterý poletíme spolu do Bratislavy, tak jsem věděl že to bude nezapomenutelná cesta a to taky byla. Hned ze Skavsty (letište asi 12 švédských mil od Stockholmu) odlítáme o 10 minut později což naznačuje že asi nestihneme autobus č.61. Plánovaný přílet 16:10. Odjezd hromadné dopravy 16:18. Letadlo dosedá 16:03 zazní fanfára a zdá se že všechno klapne, to by ovšem museli otevřít i zadní dveře letadla. Další věc autobusy, které nás odvezly 20m k východu, ale pořád se zdá že stíháme. No bohužial, šofér se zavazadly zastavil 5m před výdejnou, vystoupil šel si vyleštit, na pivko a na prda. Takže autobus ujel, no co další vlak jede za hodinu. Počkáme na další bus, po nástupu nás jak facka, sejme smrad s cigaret (mám takový pocit že je v autobuse zakázáno kouřit, who know). V půlce cesty nastoupí Marián Dávidík, on si nás ale nevšiml. Hlavná stanica palťe všeci do piče, a tak jsme taky udělali, vešli do vestibulu a co naše oči nevidí, naše uši neslyší a naše koule nesvrbí. 40 minut zpoždění, Wojcek kupuje lístek a pak sháníme nějaký obchod, kde berou karty, protože eura zrovna nemáme (posledních 70 centů, který mi dal Danáč jsem utratil za lístok na MHD a ješte mě ošidil dykoš jeden), samozřejmě nenacházíme za to potkáváme ležícího spícího, zřejmě hodně dlouho čekajícího člověka na vlak, ale neměl jednu botu a měl fakt dlouhý vousy a vlasy, tak nevím. Tož směnárna to jistí, první pouze nápis, druhá dokonce funguje. Kurz nic moc, ale co už.
Vejdu dovnitř a pozdravím: "Dobrý den, chtěl bych vyměnit 10 eura za české koruny." Bohužel mám pětikilčo.
paní směnárnice:"Tak za to vám dám 18euro."
já:"Tak to nechci." A jdu si rozměnit za Wojckem, naštěstí má, tak znovu.
"Chtěl bych 10euro"
směnárnice: "Tak to bude asi něco kolem tří set"
já: "Prosím, tak to snad bude asi 265 korun." (kurz 26,50)
směnárnice:"Tak to nebude, tam jsou ještě poplatky a tak."
já:"Cože, jaký poplatky?"
směnárnice:"Tak ono to nebude přesně 10euro"
já:"A kolik to teda bude?"
k***a:" 10,92euro za 300."
já:"No tak teda jo."
TRUE STORY. Až potom zjišťuji že mě ošidila o 10 korun, dojebaná bratislavská smenárnice. Mezitím se zpoždění zvětšilo na 60 minut. Koupil jsem bagetku a šli do čekárny, zbývá nám asi 1,5 hodiny. Pomalu se začíná stmívat, a to jak venku, tak i vevnitř. Naši spoluobčané začínají čekovat, kde co by našli atd., však to znáte. Mám ještě nějaký bonbony, který jsem koupil v taxfree shopu na Skavstě, pár jich dáváme. Hodinka do odjezdu, už se odehravá v nadávkách ku***, p***, atd., odpočítáváme minuty. Konečně se objevilo nástupiště, podle počtu lidí to vypadá že bude plníčko, nebylo. Celý kupéčko pro nás, dáváme pár dílů matky. A jsme v Brně, vlak nabral ještě 10 minut zpoždění. The end. *** - und,rva,iča.
Za případné chyby, špatný vliv na malé děti a ani na funkci neručíme. Jebem na to.