ONOS O-team

I tak by se dalo nazvat toto malé nedopatření, ze kterého se vyklubala skutečně luxusní historka. V neděli ráno jsem byl jako jediný dobrovolník vybrán na pozici řidiče Ko4kova auta, trénink se měl odehrávat v stejném lese jako páteční trénink a tak jsem předpokládal, že i parkoviště bude na stejném místě. Vyjíždíme od Lesního hotelu, jedu jako poslední, cestou v Doksech pouštím na přechodu duchny a kočárek . Ztrácím zbytek aut, ale tak co, cestu si pamatuji, takže oukej. Dojíždím na parkoviště a ouha, kde nic tu nic. Naštěstí, těsně před odjezdem jsem do batohu hodil mobil a tak zkouším všechny čísla v telefonu, ale bohužel jsem asi jediný, kdo si vzal mobil. Tak zkouším jet dál po silnici, která záhy končí vesnicí. Otáčím to a jedu zpátky, že to zkusíme z druhé strany lesa po nějaké cestě. Zahýbám na první doleva a končím v JZD. Dávám výstražný blinkry a čekám, až mi posádka sežene číslo na Ko4ku. Číslo máme tak hurá zavolat. Někdo vytočí číslo a podává mi telefon, že to mám vyřídit. Tú - tú, někdo zvedá telefon, tak zpustím "Ahoj Kočko". Jenže ouha, ze sluchátka se ozve "To je pěkný, že mi říkáš kočko, ale já jsem důchodkyně, smích ", já:" aha tak to se omlouvám to bude asi omyl ". Pokládám telefon, zbytek auta smích . Ten někdo, totiž na konci místo 6 dal 9. Naštěstí mezitím Mirek Hadač si na mě sehnal číslo a tak po chvíli úspěšně dorážíme na místo určení. Ostatní, smích .
A co já na to, smích a paleček .