Wednesday, 16. September 2009, 12:17:32
Na poslední chvíli jsem byl se sestrou minulý týden vyslán do Mekky německého klasického lyžování,
totiž do Oberstdorfu. Později měl za mnou i s kolama do bavorských Alp dorazit i táta.
takhle si pamatuju Oberstdorf v ziměOberstdorf je malé město v podhůří Alp ležící v nadmořské výšce 813 m.n.m.
Krom radovánek spojených s horami je město i lázněmi, a tak většina lidí je postaršího věku.
Toto místo, upravené s německou pečlivostí, má své obrovské kouzlo, které chytne snad každého.
Můj první drsný trénink měl přijít den po příjezdu. Koupil jsem si mapu a plánoval lauf po okolí.
Do oka mě padla nejturističtější a nejznámější hora u jejíž paty Oberstdorf leží. Nebelhorn 2242 m.n.m., na jehož vrchol vede přímo z centra Oberstdorf lanovka. Vybral jsem výběh po značce údolím pořád po lanovce., s tím že to bude mírnější stoupání. První část cesty, od které jsem nic nečekal mě musím říct nadchla. Kolem skokanského areálu Schattenberg cesta stoupala strmě po břehu potoka až k první stanici lanovky ve výšce 1250 m.n.m. Následovalo lalá horským údolím a poté brutální serpentinovatý výběh/výšlap přes další stanici až k vrcholovému kříži. Těch nějakých 9km s převýšením větším než 1400 m jsem vyjel od našeho apartmánu za 86 minut a nahoře schytal pár obdivních hlasů lanovkových turistů kterých je tu mračna. Obával jsem se, že běh po hřebeni směrem zpět bude peklo, když jsem viděl asi tak půl Německa tísnícího se na špici. Opak byl pravdou. Nejen že jsem vždycky tak půl hodiny běhu nikoho nepotkal, ale ani s hledáním hřebenové cesty jsem to zrovna nepobral. Značení se sestává z rozcestníků na největších křižovatkách. Občas jsem při balancování na skalnatém hřebeni, oblečen v atletickém, uvažoval jak spadnou
abych si ten pád aspoň užil. No pár nižších vrcholů jsem nakonec ještě přidal a slanil se po šíleném zatáčkovitém kolotoči zpět pod první stanici lanovky odkod jsem tentokrát zvolil lehčí a delší asfaltový seběh. Celkem 170 minut.
trasa vyznačena žlutě Druhý den jsem vyrazil s tátou na kolo. Naplánoval jsem si luxusní výšlap na horní stanici Fellhornbahn.
Vyjeli jsme až odpoledne, takže v luxusním pařáku těchto dní. Udělali jsme nějaký oplendačky v okolí a dojeli k hospode kousek nad spodní stanicí lanovky a před začátkem serpentin, opravdového stoupání.
Šoupnul jsem to nahoru za 45 minut a po cestě zdeklasoval všechny ostatní bikery (naštěstí tam nejel nikdo
vážně rychlej) Nahoře v 1700 m.n.m. jsem viděl horský kachny, zážiteček. Vypadali stejně jak ty obecný ale byly děsně vyběhaný!
Cestou zpátky jsem v půlce stoupání sebral tatu a jeli jsme zpátky.
Na třetí den jsem jako hlavní trenink zvolil znovu běh a tentokrát jednodušeji údolím mírně do kopce a zase zpět. Naordinoval jsem si 30 x 30 sekund. Moje rychlost na intervalech měla od JWOCu stoupající tendenci takže se těště na moje výkony na podzim.
Čtvrtý a závěrečný trénující den jsem znova vyjel s tátou na kolo. Jelikož jsme dopoledne šli na veřejné bruslení a už jsme byli lehce unavení, rozhodli jsme se pro pohodovější trasa k jednomu z jezer a abych ani já nepřišel zkrátka, vymysleli a následně i zrealizovali jsme jeden kratší ale o to výživnější výšlap kolem Sollereckbahn na Schönblick a polňačkou na rakouské hranice. Když jsem se díval kam můžeme jet, úplně mě nedošlo jak drsný to bude. Stoupání 400 m na 2,4 km ale dalo ochutnat tu pravou vrchařskou atmosféru. Ve většině pasáží už dost cukalo přední kolo, a tak bylo nutností nalehnout na řidítka a snažit se nepřepadnout. Odměnou nám byly ale nejen krásné vyhlídky ale i chleba se škvarkama a čerstvě nadojené mléko z horské farmy.
V pátek už nás čekala jen dlouhá cesta zpět a vzpomínka na Oberstdorf, která je vždy živá.
WIDGETIZE