ONOS O-team

Je den, tak poď Marie ven, budeme žít , tohle nepřežijem. Je dva necháme pařit za dveřma, budeme žít, ale tohle fakt nemůžem ustát.
Večer na Silvestra: celé to rozjíždíme třecí orgií, když už kluci volají: prvně společná fotka, pak pijem. Fasuju brčka a nořím je stejně jako ostatní do našeho "kýble" rumu s kolou (fakt velkej hrnec přátelé) mezitím se stávám trojnásobným přemožitelem v sosání na výdrž, než se mě ráčí postavit rovnocenný gladiátor Jan a vše končí remízou a nenadálým přeborníkovým koncem kariéry. Po dalších dílčích epizodkách končím venku na mrazu a odpočítáváme, někteří spořeji odění...Po olíbání a popřání fakt všem následuje telefonická soutěž, ze které ale předčasně s prstem na spoušti odstupuju, poněvadž mě Marie znovu dostane do předlouhého rozhovoru. Pokračujeme po nějaké době i ve vnitř. Slyším bujarý jásot neskutečných novoročních oslav za zavřenými dveřmi. Sedím přikován a nic netušíc umírám. Hodiny odbíjí a já stále s prstem na spoušti odcházím. Je pozdě. Už jsem prošpikován nemocí, která se projeví až za chvíli. Nenapil jsem se už fakt dlouho. Michaela mě přistává na klíně, ale já už nevládzem. Slíbený tanec s Lucií končí přeborníkovým fiaskem. Klepu se pod Michaelou jak dvojitej-turbo-ratlík. A s točící se hlavou padám do postele. Všechny kosti v těle mě brutaloidně bolí a nenacházím příznivou polohu. Záda končí a s nima definitivně i já. Noc probíhá na trase záchod-koupelna-postel. Tuhle trasu už mám fakt vychozenou. Postupně se mi zvedá teplota a uprostřed noci strkám, hlavu v jednom ohni, kebuli pod proud ledové vody. Studená voda mě nedělá doře ale tlačím ji ve velkým. Nepoznamenána se tlačí vždy ven, ať už vrchem nebo spodem. Postupně se to zlepšuje a nad ránem se na půlhoďky i prospím. Tak teď ležím posteli a Věra mě nosí čaj a suchej chleba. Sakra zas jsem si sem nadrobil... D.