ONOS O-team

Na úvod bych se rád zmínil, jak vůbec tato akce vznikla. Na juniorském mistrovství v Itálii mi dánský soupeř-kamarád Marius Thrane Odum nabídl účast na jednom z jejich soustředění v terénech letošního MSJ. Během našeho rozhovoru jsem si v hlavě zaškrtl políčko možná se zúčastním této události, i když jsem si při vybavení map ze spring cupu říkal, že to snad ani nebude potřeba, vždyť terény v Dánsku jsou celkem lehké, podobné těm naším. Z tohoto omylu jsem se vyvedl na letním zájezdu, kdy jsme na severu Jutského poloostrova strávili celý týden a uživatele „jemné kudrlinky písečných dun“ jsem si jako svého přítele na facebooku po tomto soustředění nepřidal. Místo toho jsem rozhodil sítě s úmyslem vytížit jedno osobní auto a využít tak dánskou nabídku. Zájem byl však poměrně velký a tak jsem po jičínských družstvech mohl Mariusovi sdělit, že přijedeme plně obsazenou dodávkou, kterou nám zapůjčí Petr Mádle. S klidnou hlavou jsem mohl plánovat detaily, protože mě hřála jistota, že potvrzených zájemců je hodně, dokonce i náhradníci by se našli. Tento klid mě však začal opouštět týden před odjezdem, kdy zlá paní chřipková epidemie začala kosit mé plány. V jednu chvíli to vypadalo hodně špatně, díky flexibilitě pár jedinců jsme ale nakonec přeci jen v neděli 29. 11. brzy ráno vyrazili na dlouhou cestu směr Dánsko ve složení Miloš Nykodým, David Procházka, Filip Hadač, Jan Petržela, Terka Novotná, Adélka Indráková a Áďa Jakobová.
Cesta proběhla v celku poklidně a do městečka Fjerritslev, 50 km západně od Aalborgu jsme dorazili kolem sedmi večer. Ihned po příjezdu nás čekala 2 příjemná překvapení. Jednak to bylo výborné ubytování v propůjčeném domě, který překonal veškerá naše očekávání. A za druhé to bylo zjištění, že kousek od nás je ubytovaná skupina přibližně deseti norských juniorů, kteří se vypravili na podobnou akci a my jsme tak měli možnost první 3 dny potrénovat a porovnat se nejen s Dány ale i se špičkou norských talentů. Tuto dobrou náladu mírně zakalila Terezka Novotná, která si hned na prvním tréninku nešťastně vyhodila kotník a soustředění tím pro ni prakticky skončilo. Ostatní z naší výpravy pokračovali odpoledním tréninkem znovu na mapě Vester Torup, kterou jsme měli hned za domem. Po výživném rozmapování a rozběhání (nebo spíše rozlézání) pomocí krátkých postupů, nás čekal v úterý ráno první rychlý trénink na mapě Blokhus. Dvojice běžců vyběhla na trať dlouhou přibližně 1,5km (6 kontrol) s náskokem jedné a půl minuty před početným polem pronásledujících. Dvojice musela pomocí toaletního papíru označit všechny kontroly, pronásledující měli za úkol dvojici doběhnout. Takhle bylo postaveno 5 úseků. Tento trénink byl zaměřen na správném rozhodování se (roznesení kontrol) ve stresu a samozřejmě na běhu v členitém terénu v absolutní rychlosti. Odpoledne jsme si „odpočinuli“ na mapě Bulbjerg, kde jsme měli připravenu trať s volbami postupů. S norskou výpravou jsme se rozloučili při okruzích v dunách nedaleko Blokhusu. Po odpoledním volnu následoval ve čtvrtek ráno trénink nedaleko Aalborgu, kde jsme na dvou okruzích mohli poznat les podobný tomu, v němž se v létě poběží štafety MSJ. Tento trénink se podle mě jako jediný mírně nepovedl (místo lampionků byli na kontrolách rozneseny neviditelné hliníkové tyčky). Mírnou nespokojenost jsme si však vynahradili na odpoledním tréninku, kde jsme si až do tmy užívali členitého terénu Bulbjergu. Soustředění vyvrcholilo v pátek dopoledne, kdy jsme opět na Blokhusu běželi měřený middle. Tento trénink nás mírně rozdělil na dva tábory. Někdo byl spokojený s pocitem, že si s těžkým terénem začíná rozumět, někoho už to věčné prolízání hustníkama mírně rozladilo. Poté už následovaly jen dva tréninky na „naší“ mapě Vester Torup, rozloučení se s přátelskými Dány a cesta domů, která sice nebyla lehká (celou dobu pršelo a teplota okolo bodu mrazu taky na klidu nepřidala), naši řidiči to až na malé mouchy (nebo radši psy?) bravurně zvládli a tak jsme v neděli brzy v noci dorazili zpět do naší české kotliny.
Se soustředěním jsem byl maximálně spokojen. Určitě se nám všechny naběhané kilometry budou hodit. Ukázalo se tam však několik věcí, nad kterými se budeme muset zamyslet, pokud budeme chtít v tak technických terénech uspět.

1) Silná psychika a vůle – bez ni to prostě nepůjde. Kdo má rád běhání v rovinatých čistých lesích, tak v „lesích“ na severním pobřeží Dánska nemá nárok. Většinu běhu jde jen o neustále podlézání, přelézání, přeskakování, padání, vstávání, rozhrnování, vytahování noh z děr apod. Pro všechny to ale bude stejné, všechny ty větve bolí stejně. Prostě nás to nesmí ani před, ani v průběhu závodu zlomit.

2) Neustálá koncentrace – v lese je dost cest, jakmile se však z nějaké cesty rozhodnete seběhnout, musíte okamžitě zapnout koncentraci na nejvyšší stupeň. Jakmile se v těchto oblastech, kde kromě pár drobných dun není nic jiného než tmavě zelená barva, přestanete na chvíli soustředit, riskujete ztrátu nejen pár desítek sekund. Jakmile se v tom prostoru jednou zamotáte, téměř není možné se najít. Vše vypadá stejně atd.. Většinou musíte někam vyběhnout a z cesty to zkusit znovu. Několikrát jsme se shodli, že třeba do půlky trati jsme běželi naprosto perfektně, bez jediné chyby. Následovala drobná ztráta koncentrace, nepochopení mapy a pětiminutová chyba byla na světě. Jde hlavně o to, že je všude špatná průběžnost. V Česku se dá oběhat nějaký prostor a vždy se o něco chytíte, popř. kontrola v čistém lese zasvítí. Tam nic takového čekat nemůžete.

3) Silová připravenost – souvisí se silnou vůlí a psychikou. Jak jsem řekl, většinu závodu jen podlézáte, přelézáte atd., proto je nutné si zvyknout na běh na těžkém podkladu. Ideální jsou běhy v horském lese (podle mě nejpodobnější terén) nejlépe s hrubou mapou aby si nohy zvykly i na něco jiného než na lesní cesty.

4) Volby postupů – co jde, to oběhnout. Nevíme, jak budou vypadat mapy přímo na MSJ. Podle tréninkových map je však jasné, že i světle zelený hustník znamená hodně velké zpomalení (občas narazíte na místo, které opravdu ani nejde prolézt). Na starých mapách prostoru na middle i klasiku je však víc bílé barvy než na všech tréninkových mapách dohromady. Takže uvidíme, jak to s tou průběžností bude. Pokud tam však bude víc čistého lesa, je tam nebezpečí, že závod bude mnohem rychlejší a v drobných dunách se budou dělat chyby z nepochopení mapy..

Ňuf.