Výýýprava velrybáářská kolem... Asie :o)

aneb lepší název mě prostě nenapadl :D

Subscribe to RSS feed

Koh Samui - tropický ostrůvek v Thajsku o) Ráj na zemí o)

Dobrej den bo noc bo co to je...
Opět si píšu jen tak do Wordu... Sice net tady je, ale... nechce se mi za něj platit a taky by mi půlhoďka-hoďka stejně nestačily.

Tak hezky pěkně prosím jsme dorazili bezpečně do Bangkoku, dostali jsme teplotní facku, odchekinovali se, vyměnili eura/dolary za bathy, naskákali do letadla (šokováni vedrem) a frčeli na Koh Samui – krásný ostrůvek v Thajsku. Mě se napoprvé povedlo celý let protrpět... zalehali mi napřeskáčku uši a nos a píchalo to, ale po přistání, po uvidění krásného letiště, palem, moře a krásných kyti vše bylo zapomenuto! Ubytování jsme sehnali levné, ale krásné (cca 160 Kč/noc). Bydlíme v chatičkách (trošku starších) a máme krásnou zelenou zahradu s bazénem! Tak jsme zahodili kufry a hurá do moře! Pláž krásná, nikde nikdo... palmy... panoramata... smile

Odpo jsme zašli na ochutnávku thajských jídel... no... zážitek! Každý jsme si dali něco jiného a pak jeden od druhého ochutnávali. Bylo to něco nového, těžko identifikovatelnýho a popsatelnýho... ale po 3 dnes můžu říci, že už nemám ráda zázvor! No a co se týče pálivého, tak středně pálivé tady znamená – úplně nejvíc pálivé!!! To aby člověk měl plechovou hubu! smile

Navečír jsme se prošli podívat na velkýho zlatýho Budhu (Big Budha), který je tu asi tak největší turistickou atrakcí... Hezkej, velkej, 12-ti metrovej... smile

Druhý den byl plný zážitků!!! Nejdřív to začalo tím, že jsme si usmysleli půjčit skůtry a objet celý ostrov (cca 50 km) No jo, ale problém byl v tom, že skoro všichni jsme na tom nikdy neseděli! Bála jsem se toho jak čert kříže!!! Tak jsme si je teda půjčili – 200 báthů na den (100 Kč). Chtěl si nechat moje a Vendy pasy, jako že záruku, ale my jsme je nedaly z ruky a místo toho jsme si okopíroval pasy a dali jsme mu depozit 100 €. Pán nám lámanou angličtinou vysvětlil kde je co a jak se to ovládá a pak to přišlo! Musela jsem si na to sednout a jet! Provar největší!!! Po několika pokusech jsem to prosím nastartovala, ale pak jsem nevěděla co s tím! Pán se chudák už pomalu chytal za hlavu, že nám to vůbec půjčoval! No málem jsem zbořila další skůtr... netušila jsem, že ten stroj je tak těžkej! smile Pán půjčovatel už padal do mdlob... Po několika marných pokusech jsem se rozjela, ale řeknu vám, kam se hrabe nějaké kolo! No ale po malém tréninku jsme konečně vyrazili smile Bylo to super... větřík, výhled, panoramata...

Další maxi zážitek byli sloni! Po nepříjemnosti s Leničky penězi a zmatků kdo s kým pojede, jsme konečně vyrazili! No, to je pocit! Jeli jsme na lavičce připevněné k sloníkovým zádům, která vypadala že každou chvíli se zboří dolů – to byly vlny jak na moři! smile Vyjeli jsme na půlhoďky nějakou takovou junglí... Najednou pan „řidič“ slona seskočil dolů a jen si tak vedle šel a fotil nás smile Cestou jsme se střídali v „řízení“ (já, Jiřík a Lenička) na sloním krku! To byla taky bomba! Netušila jsem, že sloni máj tak příjemnou kůži a chlupatou hlavičku smile Pak jsme si je ještě mohli pohladit a nakrmit pidi banány smile

Následoval sešlap k vodopádům a výšlap na vyhlídku (musím si trénovat fyzičku! smile a cesta dál po ostrově... No a pak to přišlo! Jiřík nevybral zatáčku a položil skůtra na zem! Jiřík sedřenej, Marcy sedřená... Lekli jsme se jako prase, ale naštěstí nic vážného!

Dali jsme si opět ochutnávkovou véču s vyhlídkou na moře, palmy a zapadající slunce a už teda za tmy frčeli dom.

Dnes, 1.2.09, jsme u snídaně zjistili, že vlastně neletíme zítra do zpátky do Bangkoku (jak jsme se celou dobu domnívali) ale až pozítří! smile Velice příjemná záležitost toto! bigsmile Po snídani v dobré hotelové (Koh Samui Mermaid Resort) restauračce jsme vyrazili do Nathanu – hlavní středisko tady na ostrově – ve skutečnosti pidi město, na chrámy... viděli jsme jen jeden a ten nás moc neuchvátil smile Banda dále pokračovala na vodopády, kde se prý suprově vykoupali, ale mě se nechtělo, tak jsem zůstala zevlovat u řeky na břehových maxi kamenech. Na chvíli jsem tam vykydla a naférovku usla, ale pak mě probudil hrozný rambajz – Thajci se na ty šutry scházeli na nedělní piknik! Bylo jich tam mrtě! Nějací školáci, rodiny s dětma... Bylo hoodně zajímavé je pozorovat, jak se chováj, jak jedí, baví... po jídle se pak všichni děcka koupali v té řece... Podle průvodce Thajci prý jedí jen lžící a vidličkou (nůž máj jen v restauracích pro turisty), tak jsem se dnes bezpečně přesvědčila, že je to opravdu pravda! smile Měla jsem také možnost si poprvé vyzkoušet „turecký“ záchod – jak se čůrá jen do díry... byla to sranda... celou dobu jsem se (úspěšně) pokoušela nepočůrat si nohy bigsmile Pak dorazila banda, proběhla ochutnávka podivného ovoce co jsme si nakoupili po cestě a frčelo se zpět do Nathonu na trhy. Tam jsme našli stánek, kde nám paní udělala skvělou ochutnávku všelijakého exotického ovoce! Bylo to super, aspoň jsme si nakoupili to, co nám opravdu chutnalo smile Pak ještě proběhla restauračka, ledové kafe, obědový sendvič a Lenička konečně ochutnala kokosovou šťávu přímo z kokosu a brčkem – o tom snila hoodně dlouho! No ale bylo to nic moc... Pak proběhlo koupání v moříčku, prohlídka rybářské vesnice a cesta dom...

Pozor! Změnili jsme lokál smile Šli jsme do jiné restauračky než té naše smile Dala jsem si konečně pořádné jídlo – steak s bramborem! bigsmile Mňam!!!

No a pak přišel „hřeb“ večera!!! Konečně jsem byla na pravé thajské masáži!!! Auu! smile Čekala jsem jak se uvolním a bude to super, ale místo toho mi pidi paní projela, protlačila a prokroutila snad každý sval a kloub v těle! bigsmile Občas to i dost bolelo... ale opravdu jsem netušila, že mám tak ohebné ruce a nohy bigsmile No jako řeknu vám – zážitek! Ale byl trochu pokažen tím, že na naší 7-mi člennou bandu nebyl dostatek masérek a na Marcy se nejdřív nedostalo, což se ji ale vůbec nelíbilo... no ale pak se to vyřešilo... no jo no... a neuděláš nic! Zítra zás určitě vrčím na masáž chodidel a ještě něčeho... ! bigsmile Jo a zapomněla jsem, hodinová thajská masáž na naše 100 Kč wink

Dorazili jsme na chatky, dali drinka, prodiskutovali zážitky a já jsem se pustila do psaní tohoto výtvoru, zatímco ostatní šli na net... Ale teď už všichni spí... sice u nás v Čechách je po 8 večer, ale tady už je bohužel po 2 ráno... tak jdu spát taky! bigsmile Zítra nás čeká Chaweng Beach – krásná pláž, nějaké vodní sporty a opět masáž... bigsmile

Pa a pusu!

Dlooouhéé čekání na letišti ve Vídni...

Nějakým záhadným způsobem mi dnes stávkuje počítač! Seká se a blbne – asi tuší, že ho čerti nesou až do Asie!!! bigsmile
No tak každopádně, už jsme na cestě!
Vyrazili jsme včera (28.1.09) s našima už o půl 5 večer, stavili se na véču (nechoďte na jídlo do hotelu Černigov v Hradci!) a pak na pul 8 na nádro! Tam jsme se sešli v hojném počtu! 5 nás dobrodruhů, rodiče, ségra a kámoši – spolužáci a zahraniční studenti... To bylo breku!!! Netušila jsem že to bude tak těžké... Půl cesty do Prahy jsem to „obulovala“... ale po krabičce Sangrie mě to přešlo bigsmile

V Praze jsme zevlovali přes 2 hod v Mekáči a taky vlastně s Jiřikem a Vendy jsme zajeli na Václavák pro pohledy Prahy... koupili jsme si je u prvního stánku a neptejte se kolik to stálo!!! No každopádně dál, v suvenýr krámu jsme za ně dali čtvrt ceny... !!!

No a pak hurá na Florenc, kde náš čekaly Teruš a Marcy. Vendy se ještě rozloučila s Honzíkem (Jááááj!) a pak násklad do busu a frčelo se nach Wienna! No a teď trčíme ve Vídni na letišti (odkud letíme do Bangkoku) už prosím 3,5 hod a ještě 3,5 nás čeká!!! To by jste nevěřili, jaký je to děs jen tak sedět nevyspalé na letišti a zevlovat a snažit se udržet naživu... NEFUNGUJE TO! Už dosloužili záda... krky... zadečky... no prostě je to děs!!!

Problém ale ještě jeden... Mám asi nadváhu kufru – opět! Doma jsem to přebalovala 10x a pořád jsem odtamtud něco vyhazovala... Pak jsem měla přesně 20kg (povolený limit) a byla jsem spokojená až do doby, kdy jsem tam doházela ten milion věcí, co se jen tak povalovali všude po pokoji... Tak mi držte pěstičky, abych to nějakým způsobem přebalila a odletěla bez problémů a hlavně placení... Btw, zabalení kufru do folie proti poškození stojí 8 Eur... Dost! Takže šetříme... smile

Zatím Pa a hezkej den!!!

PS: tento příspěvek se objeví na netu, až se naučím upravovat svůj blog... bigsmile

Pa, xxx

Tak a je to tady! Sranda skončila a jde se balit! Nervozita stoupá... kufr se plní... bankovní účet stále klesá...

Když mi před 2,5 měsíci oznámili, že definitivně můžu na Taiwan, byla jsem totálně happy, ale také z prominutím zprasená mým milovaným – Taiwan postavil definitivní křížek nad našim téměř 7-letým vztahem... Ale co se dá dělat... Život jde dál bigsmile

Říkala jsem si, že odjez je za hoodně dlouho... že mám času... najednou je to tady – za týden odjezd... Juppííí!!!

Když si vzpomenu, kolik věcí jsem musela zařídit... kolik udělat rozhodnutí... Nejdříve naše 14-ti členná elitní grupa z UHK musela vyřešit kdo s kým a kdy poletí.
Nakonec to dopadlo tak, že týpci z Wenzao Univerzity (moje maličkost, Lenička Klugarovic, Vendy Pourovic a Mr. Tom Juříček), z San Yat-Senu (Terka Stanislavovic a Marcy Houžvičkovic) a taky zástupci z Tainanu (Jiřík Šimonovský a Míša Bejrovic) poletíme spolu bigsmile Nakonec Tom se od nás odpojil, protože chtěl vidět Čínský Nový Rok, a letí dřív.
No a ostatní? Ty si to nějak zařídili sami smile

Letenky – kámen úrazu! Problém byl vyřešit – kdy a kam, nebo spíš přes co a na jak dlouho! Nechápete? Easy! Dopadlo to tak, že letíme přes Bangkok, tam vylezeme z jednoho letadla a vlezeme do dalšího na Koh Samui – tropický ostrov v Thajsku. Zajezdíme si na slonech, zajdeme si na pravou thajskou masáž, ochutnáme kokosy přímo z palem a taky „pikantní“ thajskou kuchyni... pak se z toho po... no víte... bigsmile no a pak zase zpátky do Bangkoku. Tam si prohlídneme město a za 3 dny zas letiště a tram-ta-da-dááá do Taipeje, hlavního města Taiwanu smile No a pak při zpáteční cestě to vezmeme přes Japonsko

Očkování – auuuu! To bolelo!!! Žloutenka A,B, břišní tyfus, meningokok a vzteklina – připadám si jak řešeto! bigsmile Ale hlavně těch peněz co to stálo... sad Kamenem úrazu je taky cestovní lékárnička. Tolika prášku na průjem jsem ještě pohromadě neviděla! smile Člověk musí myslet i na všechny možné léky pro „kdyby náhodou“, nedokážu si představit, že nějakému taiwanskému doktorovi, který mluví napůl anglicky, ale většinou čínsky, vysvětluju co mi je a co po něm vlastně chci...

Víza – zatím jen Taiwanské a Thajské... ale stejně – 2.600,- Kč plus náklady na cestu! Ale máme je všichni a bez problémů wink

Ubytování – abych pravdu řekla, tak na Taiwanu, v Kaohsiungu, ještě žádné nemáme! Koordinátorka teprve shání... tak aby jsme nemuseli přespávat ve svých kufrech někde pod mostem! bigsmile ale to snad ne... smile Hrozné bylo se domluvit na ubytování na Koh Samui, na tom ostrově. Každý (ze 7 lidi) chtěl/a něco jiného... se snídaní, blízko k letišti, daleko od letiště, písečnou pláž, být v centru dění, nebýt v centru dění, nejlevnější... no najít něco, co by vyhovovalo všem – MISSION IMPOSSIBLE!!! (nemožné) Tak nakonec kompromisy to vyřešili wink Jinak v Bangkoku mám hostel a pak v Taipei po příletu budeme dva dny u kámošky Atheny, nebo spíš u jeji tety...

Kufr – může být jen 20 kg! Z toho jen kufr váží 5 = jsem v háji! Když si vzpomenu, že jsem do Anglie na Erasmus táhla 2 asi 35 kilový kufry (jely jsme busem)... a to jsem tam byla 4 měsíce a ještě mezitím jsem přiletěla domů... No a teď na víc než 5 měsíců – 15 kilo!!!!???? What da fuck!!! No a vlastně celý můj svět se teď točí okolo kufru smile

Myslím, že už by stačilo, co?! smile

Tak zatím se loučím, jdu studovat průvodce! smile
ninja headbang
June 2012
M T W T F S S
May 2012July 2012
1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30