Ovecka

Tak jsme se celý, živý a zdravý vrátily z výletu do UK. Počásko vyšlo naprosto ukázkově, opět jsem nezažila pravý anglický deštík (i když jednou asi 20 minut trochu mžilo, ale to nám náladu rozhodně nezkazilo

Cesta sice nezačala doví jak slibně, letadlo do Manchesteru mělo dvě hodiny zpoždění, takže jsme byly nuceny zalézt do "letišťky" na pivko za 135 Kč!!! Vyděrači... Přílet do Manchesteru se obešel více méně bez problémů, letiště nám ale přišlo hrozně malý, ale to jsme ještě nevěděly, že to je naprosto kravský komplex propojený modře prosvíceným tunelem

Noc na lavičkách na airportu byla ale docela chladná, tak se nám hodilo, že celý den pak bylo krásně

Ale co se týče města samotného, tak nic moc - je až moc evropské, a to my anglofilové moc nemusíme. Musím ale uznat, že Muzeum vědy a průmyslu mají dokonalé - dokonalost počíná vstupem zdarma a pokračuje možností dokonale si vyhrát na mašinkách

.

Co jsme si prošly Manchester, vydaly jsme se do Buxtonu, což je lázeňské městečko v srdci národního parku Peak District. Jelikož se počasí podělalo, sehnaly jsme útulný Bed&Breakfast

Super pokojík, milý domácí a výtečná anglická snídaně jako bonus

Z Buxtonu jsme zamířily do Matlock Bath, kde je muzeum hornictví a možnost vstupu do dolů, což jsme samosebou nemohly vynechat

Další a bohužel poslední zastávkou naší cesty byl Nottingham, kde jsme strávily dvě noci v ruském hostelu s nějakými lidmi na pokoji, ale díky bohu jsme se na ubikaci moc nepotkávali

Asi hlavní atrakcí pro nás byla kromě hradu nejstarší hospoda v UK Ye Olde Trip to Jerusalem, založená v roce 1189 kde se prý plánovaly křížové výpravy. Za celou dobu jsme nepotkaly jediného čecha a jakmile jsme vešly do hospody, tak hned 4

No a další velkou aktrakcí byly nákupy, které jsme se vskutku užily dosyta

Toto je takový stručný souhrn našich cest. Fotečky najdete na http://biiga.rajce.idnes.cz/Trip_to_England/

4 comments

JůůKej

Monday, September 8, 2008 7:42:18 PM

Přátelé kamarádi, za několik dní odlétám na vysněnou "dovolenou" do Británie

Takže je možné, že tento post je poslední, který ode mně uvidíte, protože jsme se rozhodly vypravit se na vlastní pěst a trochu pocestovat se krosnou a stanem na zádech.
Abych upřesnila moje obavy - cestovní podklady máme výborně připravené, Nottingham už znám prstem po mapě líp, než domorodec, ale....
Plány jsou takové, že první noc, co přiletíme, strávíme na letišti v Manchesteru - aspoň ušetříme za hotel, ale taky doufám, že až se mě někdo bude ptát, co jsem všechno v UK viděla, nebudu muset odpovědět "letiště, pak pány policisty, pak policejní stanici a pak konzulát"

, protože to by mě vskutku mrzelo.
Ale pokud přežijeme noc na letišti a nějak se dopravíme do Manchesteru, tak už to snad bude jenom pohodička.
Z města textilu (nevím, jestli to teda je město textilu, ale od čeho se asi manšestrákům říká manšestráky??) - pokud najdeme zastávku autobusu, kterou potřebujeme - se přepravíme do srdce národního parku Peak District, který je proslulý... no, spousta věcma, ale my tam konkrétně jedeme do městečka Buxton, který je centrem parku, ta, založíme základní tábor a druhý den se vydáme do Peak Mining Temple (díky Zdendo za typ

). Což je muzeum těžby doví čeho a půjdeme se taky podívat do štol (na jejich stránkách píšou, že se vstup do štol nedoporučuje psychicky narušeným osobám - tak přemýšlím, jestli nezůstanu jenom u toho muzea

). Jestli to tam s námi neklepne, tak nás nějaký Stagecoach bude unáše buď do Chesterfieldu (krásné to město pojmenované po cigaretách - nebo naopak??

) nebo do Nottinghamu za Robinem Hoodem a těma dalšíma

Co chceme vidět v Nottinghamu si každý najde na webu, protože my to nehledaly nikde jidne

Jenom doufám, že najdeme ty kempy

BTW kemp v Nottinghamu mě nadchnul - jezdí k němu městská, pak se sice jde asi 20 minut pěšky, ale (!) zastávka, kde budeme vystupovat se jmenuje Manver Arms Inn (překlad si snad každý zařídí), takž se obávám, v jakém stavu do kempu budeme chodit

Přece jenom britské pivo je silné

Takže toto je malý nástin mojí dovči

Pokud bych se už nevrátila, tak alespoň budete mít tucha, kde mě hledat

Bon voyage

No comments

Shit....

Monday, August 25, 2008 5:23:57 PM

Sice jsem napsala super post do blogu, ale nějak mi uniklo, že zítra mám další match s páně doktorem na téma české dějiny do roku 1648.....

myslím, že zítra přibude další post s názvem "Sedláci u Chlumce" či "Bílá hora očima poražených".... držte mi palce, přátelé....

No comments

1st Post

Monday, August 25, 2008 4:12:01 PM

Možná bych měla začít takovou tou klasikou, kterou jsem slyšela v jednom z filmů "Jmenuji se František Soukenický a jsem děvkař"....no, Franta nejsem a na holky taky nejsem, takže takhle nezačnu. Myslím, že žádnou podobnou úchylku ani nemám a když ano, tak moje podvědomí jí přede mnou velmi dobře tají

Každopádně můj první post bude o prázdninách, které bohužel končí, aniž bych si stačila všimnout, že začaly. Ale jak to tak bývá, léto tahá lidi z domovů ven, do lůna přírody a poznání historických či jiných památek. A nejinak je tomu u mě (nebo u mně - tohle mi prostě nikdy nešlo, snad ctěný čtenář omluví).

Republika je plná krás a stále je co objevovat. Já se tyhle prázdniny, i když více méně nedobrovolně, rozhodla cestovat po památných místech českých dějin do roku 1648. Proč nedobrovolně?? Cestuju ráda, ale poté, co mi náš "oblíbený" doktor radši-nebudu-jmenovat řekl 26.6. krásnou větu "Jako snaha tu byla, ale nebudeme se navzájem zdržovat, přijďte si na konci léta, to budete mít plno času se to naučit", jsem měla plán cest jasný. Moc míst mi můj pracovní program neumožnil navštívit, ale i to stačilo

Takže pojďme na památná místa českých dějin do roku 1648 (a chvíli poté).

Hned zkraje léta jsem se vypravila do Litomyšle. Zakončení festivalu Smetanova Litomyšl bylo jenom zpestřením mé historické návštěvy.

Dějiny tohoto města sahají do dávné minulosti, kdy zde český Achilles Břetislav nechal založit klášter premonstrátů. Již o 100 let později, v roce 1259, byla Litomyšl povýšena na město a o dalších 100 let později zde bylo založeno biskupství. To však zničili v 15. století husité, kteří město obsadili a vypálili. Po nich se ve městě usadila Jednota bratrská (jestlipak víte, kdy a kde byla založena?? Odpověď). Ta ale moc dlouhého trvání neměla, protože jí Habsburkové zakázali a spousta jejích příslušníků odešla do emigrace.
V 17. století také nebyl v Litomyšli klid - probíhaly tu selské bouře a povstání a o století později město několikrát podlehlo ničivým požárům. Rozkvět nastal až ve století devatenáctém, kdy se majitelem panství stali Thurn-Taxisové. Vzniká zde muzeum, gymnázium..., další stavební rozkvět města nastává za první republiky. V roce 1949 se zde koná první ročník festivalu Smetanova Litomyšl, nad nímž převzal záštitu Zdeněk Nejedlý.

Další městečko, které jsem v rámci pouti za dějinami českými navštívila byla Vlčice v Krkonoších. Pokud jste správně odpověděli na otázku z předchozího odstavce, jistě je vám jasný důvod mé návštěvy - ano, působil zde Jan Ámos Komenský. Kostel Sv. Vojtěcha, kde Jan Ámos přebýval, je zapsán do seznamu kulturních památek. Další významnou stavbou v obci - kromě hospody

- je Vlčický zámek, stojící na místě bývalé tvrze z 16. století. Ten je v současnosti v soukromém vlastnictví a prochází náročnou rekonstrukcí. Při troše hledání zde nalezneme i zbytky původního hradu z 15. století.

Další zastávkou na mé pouti za poznáním dějin byla obec v bývalém okrese Hradec Králové - Stračov, o níž první zmínku datujeme až do roku 1358. O sto let později král Vladislav II. povýšil obec na městečko s právem týdenního trhu. Do této doby spadá i první zmínka o zdejší tvrzi. V průběhu staletí Stračov několikrát změnil majitele, byl několikrát vypálen. C roce 1800 nechává tehdejší majitel panství Prokop Kern vystavět klasicistní zámek, který o několik let později nechává nový majitel Harrach zvýšit o jedno patro. V osmdesátých letech minulého století zámek kupuje Věděcká knihovna Hradec Králové s zřizuje v něm jeden ze svých depozitářů. Ten však musel být kvůli špatnému stavu budovy zrušen a zámek nyní prochází rekonstrukcí.

Pro mě asi nejpůsobivějším místem dnešních prázdnin byla pevnost Josefov, kam jsem byla odvlečena po svých slovech "chci na výlet". Pro člověka, který se boji tmy, podzemí a ze všeho nejvíc pavouků to byl opravdu zážitek na celý život.
V tomto odstavci se nebudu věnovat historii pevnosti jako takové, protože pokud čtenář došel až sem, tak zajisté musí mít povědomí o tom, co se u nás dělo nejen před týdnem, ale i před pár stovkami let, a další historické rozjímání by ho už bezesporu nudilo.

Do pevnosti jsme se vypravili jednoho krásného sobotního odpoledne, které si přímo říkalo o to, být VENKU - bohužel, demokracie není, takže jsme je jali zalézt do chladného podzemí. Na kase jsem se ptala průvodce, jak dlouho tam dole budu muset trpět - poté, co řekl "jenom 35 minut" se mi zatmělo před očima a začala jsem simulovat náhlou slabost. To mi neprošlo a s argumentem "už jsi zaplatila dvacku za lístek, tak jí přece nevyhodíš jen tak do luftu" jsem byla odtažena ke vchodu do chodeb. Tam stál takový milý pán, který nám řekl, ať utvoříme dvojice a každé dvojici pak dal plechovou nádobu, která vypadala jako malá rakev otočená tak, že by v ní nebožtík stál, a vně byla svíčička s velmi slabým a mihotavým světlem. V tu chvíli nastala histerická scéna číslo jedna, že tam nejdu. Pána svíčičkaře to zjevně pobavilo (dyť tohle tam musí mít furt, tak co se diví), takže na celé kolo spustil "ale slečno, to se nebojte, tam se vám nic nestane, jenom je tam trochu tma a těsno" - fakt mi to ulehčil. Než jsem se stačila vzpamatovat, tak už jsem byla vlečena do útrob pevnosti první chodbou, která byla tak úzká, že se tam vešel jen jeden člověk - had turistů se tedy vlekl stylem člověk bez svíčky - člověk se svíčkou - člověk bez svíčky - člověk se svíčkou.... já byla zrovna bez svíčky, což ve mě vyvolalo ještě větší vlnu nevole a chtěla jsem ven. Žel bohu turisté jsou neúprosní a zatarasili mi únikovou cestu a mě už pomalu ale jistě pohlcovala tma a chlad podzemí. Na první střelecké galerii jsme se shromáždili a pan průvodčí nám začal vyprávět cosi o poutavé historii pevnosti. Jako správného historika tyhle věci nezajímají, takže jsem místo toho hledala, kudy bych mohla utéct. K pánovi se svíčkama to bylo daleko a po tmě a já neměla svíčku, okýnka pro pušky byla natolik úzká, že i Twiggy by při pokusu jimi prolézt byla považována za mastodonta, natož já a další možnosti jsem v tej tmě jaksi nenašla.. ještě, že měl každý druhý svíčku - mohla jsem tak skvěle pozorovat pavučiny, které byly snad úplně všude. Jenom jsem se tiše modlila, aby jejich majitelé zrovna byli třeba v kině nebo na procházce. Po nekonečných deseti minutách se had turistů pohnul a my se vydali do dalších chodeb. Můj cíl byl jasný - nejít jako poslední, páč za mnou by už pak byla jenom tma a v ní pavouci a předemnou dav turistů, který by mi zabránili v útěku v případě, že by nějaký osminožec chtěl zaútočit.
Po několika zastávkách v totální tmě, prohlédnutí minových chodeb vyhazovacích a ještě nějakých, jejichž název si nepamatuju, jsme se dozvěděli, že pevnost sice stála majlant, ale nikdy nebyla použita - než jí stačili postavit, prušáci se jim na to vys*ali a táhli si to na Hradec

Zajímavé ale bylo, že vojáci, kteří zde byli to tu znali po paměti a chodili tu po tmě - se nedivím, proč bylo tolik mrtvých, já bych se tam asi zabila při prvním pokusu o odbočení.
Po slíbených 35 minutách mě pustili na světlo a octli jsme se vně pevnosti, kde si za minulého režimu vojáci zřidili garáže pro své gaziky. Se vší úctou k vám, císaři Josefe, tohle bylo teda mnohem zajímavější, než ten studenej tmavej labyrint, kterej jsi vybudoval ty! Naskočilo mi sebevědomí, když jsem byla schopná přeslabikovat nápis v azbuce "Někuriť" a poté si konečně mohla dát cígo

Abych se lépe z otřesného podzemního zotavila, stavili jsme se ještě u jakéhosi rusa na zmrzlině, kde jsem si mohla dál vesele slabikovat azbuku, tentokráte na téma "příchuti zmrzliny".

Byla by ale ostuda, kdybych nezmínila ještě jeden úžasný výlet, který se sice konal před osudovým setkáním s páně doktorem, ale i tak byl značně prodchnut historií. V rozpuku jara, v květnu, jsem se vypravila za mojí nejlepší kamarádkou ze studií do Komárova a odtamtud jsme vyrazili na dva bývalé královské hrady Žebrák a Točník. Historie obou hradů je velmi dlouhá a zajímavá. Myslím, že je natolik zajímavá, že jí nebudu prznit svojí interpretací a laskavý čtenář klikne sem a rázem se dozví vše možné i nemožné o těchto památkách.

No comments

Welcome

Monday, August 25, 2008 3:31:14 PM

Když tak brouzdám po webu, tak zjišťuju, že spousta lidí si zakládá blogy, kdy se se známým i neznámým světem dělí o své zážitky, poznatky nebo se prostě potřebuje "anonymně" vykecat a rozhodla jsem se, že se pokusím o něco podobného.

Pokud tě, ctěný čtenáři, budu nudit, neváhej a Alt+F4 či Ctrl+W se mě prostě zbav, ostatním přeju dobrou zábavu a třeba i nějaké ponaučení z chyb ostatních (konkrétně mě

)

No comments