Popelka Nazaretská

Ostražitost jaksi pokulhává. Červený klobouček si poletuje mezi malinami,
rty má modré od borůvek,
punčochy celé zelené.
Zase si hraje s vílami a zapomíná, co je třeba.
A když už si vzpomene, ach ano, tehdy jen hlavou zatřese a vyžene starosti zase pryč.
Malá Karkulinko,
cožpak nevíš, že se neschováš?
Ani za trnkou, ani v jezevčí noře, vždycky tě to dostihne.
A co pak budeš dělat? Hm?
Až se hvězdy na nebi roztančí a měsíc jim k tomu bude hrát, bude se ti ještě chtít?
Jen nelži, řekni pravdu.
V noci je vlk temnější a jeho drápy mají dlouhý stín.
Bojíš se?
Pozdě je litovat svých chyb, bude následovat trest!
Ale...
Co to?
Neplakej, ne každý vlk si pochutná na takovém robátku. Uvidíš.
Podrbej ho za uchem, nabídni svatební koláček a povídej mu o létání...