Popelka Nazaretská

Ostražitost jaksi pokulhává. Červený klobouček si poletuje mezi malinami,
rty má modré od borůvek,
punčochy celé zelené.
Zase si hraje s vílami a zapomíná, co je třeba.
A když už si vzpomene, ach ano, tehdy jen hlavou zatřese a vyžene starosti zase pryč.
Malá Karkulinko,
cožpak nevíš, že se neschováš?
Ani za trnkou, ani v jezevčí noře, vždycky tě to dostihne.
A co pak budeš dělat? Hm?
Až se hvězdy na nebi roztančí a měsíc jim k tomu bude hrát, bude se ti ještě chtít?
Jen nelži, řekni pravdu.
V noci je vlk temnější a jeho drápy mají dlouhý stín.
Bojíš se?
Pozdě je litovat svých chyb, bude následovat trest!
Ale...
Co to?
Neplakej, ne každý vlk si pochutná na takovém robátku. Uvidíš.
Podrbej ho za uchem, nabídni svatební koláček a povídej mu o létání...

 

Majdele se cítí velmi zvláštně, tak trochu dovolenkově, tak trochu katastrofálně. Chvíli štká nad svým osudem a pak se zase veselí nad zbytečností všeho, co právě dělá. Každý den je pro ni překvapením, opět nic neudělala, jen se blaží pocitem, že je jí snad alespoň jedna hvězda nakloněná. I když je tak hvězda možná lehce na zem spadlá, možná i v tůni utopená, to nevadí, Majdele je za ni ráda a bezhlavě jí důvěřuje. Teď se pustí do extra super eseje o Hizballáhu a bude tak trošku doufat, že to přiláká pozornost i zbytku nebeské klenby

Bouřlivá, palčivá, hnusná tíseň přepadla slabou bytost
Zkroucenou a pobodanou ji nechala ležet ve stínu a chladu
Zločinec a vyvrhel!
Jak jen může tak ubližovat?
Drobné, schoulené, umírající
Necítí zlost ani opovržení, je zcela pohlceno v NICotě
Život balancující na vlásku
Tu sem, tu tam
Každá strana jiná a přeci stejná, NICota
Jeden výdech letí k nebi, vplétá se větru do hřívy
Druhý výdech se vznáší za ním výš a výše až se dotkne slunečního třpytu
Víc už jich nebude
Žádný další se po nebeské vatě neproběhne
Na víc už se nezmůže
V těch dvou posledních projevech žití se ztratí vše - smutek, strach, bolest
A zemře i vrah
Už nemá koho trápit, nemá komu srdce drtit a lásku šlapat
Vše se tak náhle ponoří do NICˇeho i do všeho
Nebude citu a přeci jím bude vše naplněno
A tak už nezbývá NIC než trpělivě čekat až se to vše stane...

Vůbec mě teď nenapadá, co sem přispět. Tak nějak není o čem a hlavně není chuť plodit. Ale někdy, snad i brzy, napíšu co nového, dobrého, zlého, nudného
MyHotComments

jedna věta stojí za vše:

Mezi nasab a Bín kunja by bylo bin Mizhir.

Těžko říct, co to znamená. Je to v pasáži o jménech. Hm... Za dvě hoďky píšu zápočet, takže bych možná už mohla alespoň tušit, co...