My OperaDivný pocit v prstech
Friday, November 21, 2008 8:45:25 PM
Nejdřív jsem si myslela, že je to tou hroznou zimou venku, přisuzovala jsem jí mnohé neduhy, ale...
...třes mého těla neustává ani při absolutním propojení s radiátorem. V konečcích prstů je stále ten divný pocit. Težko popsatelné, nepříjemné nebo příjemné... Prostě zvláštní. Pořád se koukám na své ruce, jakobych čekala, že něco udělají, sami od sebe, bez příkazu, prostě z vůle něčeho vyššího. Nejsem si ovšem jistá, zda ta převyšující entita (Davidovo oblíbené slovo) má vůbec něco v úmyslu. Proč by se najednou vrhala do lidského dění, kvůli mně ke všemu. Ne, to nebude nic vyššího, širšího či přesažného, jsem to já. Ale nevím co. Nevím nic a především vůbec ničemu nerozumím. Co se kolem děje? Je to vůbec možné? Ne. Ne. Ne. Moje ruce jsou taky zmatené, čekají, co jim přikážu, jsou napjaté a jsou na nich znát jisté obavy. Ale já neumím kázat, je to moc velké gesto. Občas se pokusím a z plna hrdla své mysli na ně zvolám: Čiň! A nic. Nepochopeno? Asi to bylo moc nahlas, moc zhurta. Ano, ano... Tak to nejspíš bude. On ani ten příkaz nebyl zrovna jasný. Mrzí mě to, tak jsem to nechtěla. Mé já vezme ruce do náručí, kolébá je a rty jim s omluvou šeptají o lítosti a smilování, odpuštění a o lásce. Ach ruce, jsou multifunkční. Dokážou víc než bych tušila. Onehdy, snad včera, snad dnes, jsem viděla už docela starou ruku, velmi vrásčitou, jak dává rozinky na koláč a velmi elegantním pohyben je zasype cukrem. Mňam. To je povedená akce. Nebo teď bych Vám přála vidět, jak se mé ruce snaží stíhat šílenosti mého myšlení, kmitají po klávesnici a získávají si můj veliký obdiv. Nezáleží jim na tom, že jsou to jen výplody choré mysli, prostě píší, plní svůj úkol s grácií sobě vlastní. Ani zrnko sporu, nehádají se. Jak jsou na tom asi ostatní ruce, ty, jež se napojují na docela jiné mozky. Jejich práce je nejspíš mnohem zajímavější a ve výsledku efektivnější. Ale na co myslí ruce, které hážou kameny po lidech?
Erev šabat snad napoví. Já nevím, raději nepoznat. Ručenky moje, ať nikdy nepoznáte jaké je ubližovat. Jadajim tovim.
...třes mého těla neustává ani při absolutním propojení s radiátorem. V konečcích prstů je stále ten divný pocit. Težko popsatelné, nepříjemné nebo příjemné... Prostě zvláštní. Pořád se koukám na své ruce, jakobych čekala, že něco udělají, sami od sebe, bez příkazu, prostě z vůle něčeho vyššího. Nejsem si ovšem jistá, zda ta převyšující entita (Davidovo oblíbené slovo) má vůbec něco v úmyslu. Proč by se najednou vrhala do lidského dění, kvůli mně ke všemu. Ne, to nebude nic vyššího, širšího či přesažného, jsem to já. Ale nevím co. Nevím nic a především vůbec ničemu nerozumím. Co se kolem děje? Je to vůbec možné? Ne. Ne. Ne. Moje ruce jsou taky zmatené, čekají, co jim přikážu, jsou napjaté a jsou na nich znát jisté obavy. Ale já neumím kázat, je to moc velké gesto. Občas se pokusím a z plna hrdla své mysli na ně zvolám: Čiň! A nic. Nepochopeno? Asi to bylo moc nahlas, moc zhurta. Ano, ano... Tak to nejspíš bude. On ani ten příkaz nebyl zrovna jasný. Mrzí mě to, tak jsem to nechtěla. Mé já vezme ruce do náručí, kolébá je a rty jim s omluvou šeptají o lítosti a smilování, odpuštění a o lásce. Ach ruce, jsou multifunkční. Dokážou víc než bych tušila. Onehdy, snad včera, snad dnes, jsem viděla už docela starou ruku, velmi vrásčitou, jak dává rozinky na koláč a velmi elegantním pohyben je zasype cukrem. Mňam. To je povedená akce. Nebo teď bych Vám přála vidět, jak se mé ruce snaží stíhat šílenosti mého myšlení, kmitají po klávesnici a získávají si můj veliký obdiv. Nezáleží jim na tom, že jsou to jen výplody choré mysli, prostě píší, plní svůj úkol s grácií sobě vlastní. Ani zrnko sporu, nehádají se. Jak jsou na tom asi ostatní ruce, ty, jež se napojují na docela jiné mozky. Jejich práce je nejspíš mnohem zajímavější a ve výsledku efektivnější. Ale na co myslí ruce, které hážou kameny po lidech?
Erev šabat snad napoví. Já nevím, raději nepoznat. Ručenky moje, ať nikdy nepoznáte jaké je ubližovat. Jadajim tovim.
Marťulje # Tuesday, November 25, 2008 7:07:17 PM
do šabatu přijedu, oslavíme ho spolu ;-)
MajdelesPopelka Nazaretská # Tuesday, November 25, 2008 8:02:39 PM
Unregistered user # Wednesday, November 26, 2008 9:30:21 AM