Jirka mě pustil sednout!
Thursday, 4. December 2008, 20:45:49
Zdál se mi prazvláštní sen.....
V tom snu jsem měla dost divné šaty, mnohem divnější než obvykle, dá se říct.
Vešla jsem vláčena ohromnou hlučící a bouřící skupinkou.
Co hlava to šeď, pod šedí samolibý úsměv a výraz všehomíra,
trochu níže padnoucí sáčko a luxusní kravatka.
Botky polo, ale zcela v lesku.
Masa se zformovala do kruhu.
Stále nevím proč. Spartakiáda to nebude, říkám si.
Ahá, místnost je zakřivena v bezrohý tvar.
Jak diplomatické!
Všudypřítomný hluk mě znervozňuje a pocit, že nepasuji, je více a více intenzivní.
Vídím někoho známého, pro snovače snů je identita vedlejší.
Pospíchám za ním, snad si bude kam sednout!
Kurňa, ten páprda mi zabral místo.
Postarší obleky rychle obsadily každý volný flek.
Ve středu místnosti objevuji, že zasedačka má další stock.
Zvláštní prstencová posluchárna? Ale žádný spolustudent v dohledu.
Bystrý mozek tomu záhy přijde na kloub ramenní.
Parlament!
No fajn, sice nevím, proč tu jsem, ale co je hlavní, pořád nemám kam nožky složit.
Vzhůru.
Na balkoně je taky plno. Tak hált postojím.
Je to tu jak na stadionu. Děsná výška. Mám závrať.
Dolu je to snad 100 metrů!
Zelenám.
Tady vzadu ve stínu je to stejně nejlepší, aspoň si nikdo nevšimne jak děsně vypadám.
Slečno, pojďte a sedněte si tady.
Muž v poslední řadě se otočil a náhle se zvednul.
Nasadil zvláštní úsměv.
Cože? Ehm. Díky.
Fajn. Sedím.
Začíná mi být trapno.
Tedy trapněji než před tím.
Jak jsem si mohla myslet, že je Paroubek vůl?
Vždyť je to takový gentleman!
V tom snu jsem měla dost divné šaty, mnohem divnější než obvykle, dá se říct.
Vešla jsem vláčena ohromnou hlučící a bouřící skupinkou.
Co hlava to šeď, pod šedí samolibý úsměv a výraz všehomíra,
trochu níže padnoucí sáčko a luxusní kravatka.
Botky polo, ale zcela v lesku.
Masa se zformovala do kruhu.
Stále nevím proč. Spartakiáda to nebude, říkám si.
Ahá, místnost je zakřivena v bezrohý tvar.
Jak diplomatické!
Všudypřítomný hluk mě znervozňuje a pocit, že nepasuji, je více a více intenzivní.
Vídím někoho známého, pro snovače snů je identita vedlejší.
Pospíchám za ním, snad si bude kam sednout!
Kurňa, ten páprda mi zabral místo.
Postarší obleky rychle obsadily každý volný flek.
Ve středu místnosti objevuji, že zasedačka má další stock.
Zvláštní prstencová posluchárna? Ale žádný spolustudent v dohledu.
Bystrý mozek tomu záhy přijde na kloub ramenní.
Parlament!
No fajn, sice nevím, proč tu jsem, ale co je hlavní, pořád nemám kam nožky složit.
Vzhůru.
Na balkoně je taky plno. Tak hált postojím.
Je to tu jak na stadionu. Děsná výška. Mám závrať.
Dolu je to snad 100 metrů!
Zelenám.
Tady vzadu ve stínu je to stejně nejlepší, aspoň si nikdo nevšimne jak děsně vypadám.
Slečno, pojďte a sedněte si tady.
Muž v poslední řadě se otočil a náhle se zvednul.
Nasadil zvláštní úsměv.
Cože? Ehm. Díky.
Fajn. Sedím.
Začíná mi být trapno.
Tedy trapněji než před tím.
Jak jsem si mohla myslet, že je Paroubek vůl?
Vždyť je to takový gentleman!
Tohle není zdaleka jediný podivný sen tohoto týdne, ale myslím, že bohatě postačí, když na Vás udělám jeden divný dojem týdně.
WIDGETIZE
Marťulje # 4. December 2008, 22:30
Marťulje # 4. December 2008, 22:50
Anonymous # 5. December 2008, 01:48
ano, ten článek. Možná bych i slzu uronila. Smíchy? Štěstím?
Popelka Nazaretská # 5. December 2008, 08:33
Popelka Nazaretská # 5. December 2008, 08:35